Co schraňuje britská National Portrait Gallery od českých umělců
Občas se dočteme, že díla tuzemského umělce jsou zastoupena ve sbírkách prestižní zahraniční instituce. Její proslulost slouží jako potvrzení kvality tvorby. Podívejme se konkrétně, jací čeští umělci a české umělkyně jsou svými díly zastoupeni v uznávaných britských kulturních institucích. V minulých měsících jsme nahlédli do depozitářů Tate Gallery a the Design Museum. Tentokrát jdeme do National Portrait Gallery.
Londýnská National Portrait Gallery, tedy Národní portrétní galerie, byla otevřena roku 1856. Od té doby inspirovala ke vzniku řady obdobně zaměřených institucí po světě. Zacílení její sbírky je vcelku jasně dané názvem. I když by se mohlo zdát toto vymezení značně limitující, opak je pravdou. Galerie, která se nachází v tak těsné blízkosti the National Gallery, že ji někteří považují za její součást, soustavně ukazuje, že portrétní žánr nabízí nekonečné možnosti uchopení. A pořádáním prestižních soutěží sama galerie tento žánr také podporuje.
V současnosti se v její kolekci nachází na 220 tisíc prací pocházejících z období od 8. století po současnost. Největší část děl je samozřejmě spojena s britskou historií. Od klasických portrétů vladařů přes slavnou podobiznu sester Brontëových až po kontroverzní busty vytvořené z vlastní krve Marcem Quinnem. Jak je patrné již z tohoto krátkého výčtu, použité techniky i média mohou být rozmanité, nicméně převládají malba a fotografie.
Různorodost a objem sbírky vedly ke stále vyšším nárokům na výstavní prostory. V březnu 2020 proto byla budova galerie uzavřena a započala rekonstrukce. A to nejen kvůli místu, nýbrž i pro zkvalitnění návštěvnického pohodlí, které je od současných významných galerijních institucí požadováno. S velkými očekáváními se budova znovu otevřela letos v červnu. Ihned se stala návštěvnickou senzací. Mezi lákadly je například portrét nedávno korunovaného nového vladaře, krátkodobá výstava fotografií Paula McCartneyho zachycující dynamické období Beatles v letech 1963 a 1964, ale i nové stálé expozice plné slavných jmen – a to jak umělců, tak jimi zpodobněných modelů.
V prvním patře, v sále číslo 31, najdeme i české jméno. Fotografka Hana Knížová je zde zastoupena portrétem Olivie Colman, populární britské herečky a držitelky Oscara. Knížová, která v Londýně studovala a roku 2013 získala prestižní ocenění Národní portrétní galerie pro nové talenty v oblasti fotografie (John Kobal New Work Award), je tak jedním z českých jmen ve sbírce. O pět let dříve získal Changing Faces Prize, cenu rovněž organizovanou National Portrait Gallery, malíř Hynek Martinec, tvůrce nyní už i s britským občanstvím a známý svými hyperrealistickými portréty. Další ze současných fotografek, jejíž tvorba se v kolekci NPG nachází, je Markéta Luskačová, která je početně zastoupena i v Tate Gallery. Stejně jako fotografka Lucia Moholyová, což byla německy mluvící fotografka židovského původu narozená (pod jménem Schulzová) v Čechách.
Princezna z Walesu hovoří 20. června 2023 se sirem Paulem McCartneym a jeho manželkou Nancy Shevell během návštěvy znovuotevření National Portrait Gallery v Londýně, foto: The Telegraph / PA Images / Profimedia – Paul Grover Celkem se ve výčtu spojeném s českou proveniencí nachází ve sbírkách NPG na dvě desítky jmen. Počínaje abecedně Josephem Antonem Adolphem, malířem z poloviny 18. století, který byl sice původem z Moravy, ale část života strávil v Anglii. Obdobně jako poslední ze jmen, sochař Karel Vogel, který se po druhé světové válce v Londýně usadil natrvalo. Rovněž tak uznávaný sochař František Bělský, který portrétoval čtyři generace královské rodiny. Anebo Václav Hollar, jenž je, jak známo, pohřben u kostela svaté Markéty ve Westminsteru. Značná část zastoupených autorů je tudíž svým životem spojena s Velkou Británií. Najdeme zde však i jména bez britské zkušenosti, třeba z období baroka to jsou Karel Škréta či Jan Kupecký, nebo pro změnu z druhé půle minulého století fotograf Petr Tausk.
Zajímavou skupinou jsou jména neodkazující k autorovi, tedy umělci, nýbrž k jeho modelu, tedy vyobrazené osobě. Tak je tomu v případě aristokrata Prince Ruperta, narozeného v Praze a ve sbírce NPG zastoupeného díky podobizně od Gerrita van Honthorsta, anebo v případě portrétu Jamese Huttona od Johna Raphaela Smithe, který je v popisu představen coby moravský ministr a obchodník s knihami (moravian minister and bookseller).
Česká fotografka Hana Knížová je v National Portrait Gallery zastoupena portrétem Olivie Colman, populární britské herečky a držitelky Oscara, zdroj: NPG
V případně Národní portrétní galerie tak jde o specificky ohraničenou kolekci, která je zároveň otevřená talentům, především těm spojeným s Velkou Británií. Ale přijímá i autory důležité v rámci vlastního institucionálního poslání, jímž je v nejširším kontextu shromažďování zajímavých podobizen. Výčet zastoupených jmen spojených s českými zeměmi tak opět potvrzuje trend britských sbírek, které kromě kvality berou v úvahu především národní a místní kontext. V případě instituce, která přímo v názvu nese slovo national, to samozřejmě nepřekvapuje.
