Co točí mladí. FAMUFEST 2021. První várka tipů

Postup je následující. Zvolíte stránky FAMUFEST a vyhledáte menu. Pak můžete postupovat dvěma způsoby. Buď zvolit rubriku PROGRAM nebo rubriku FILMOTÉKA. V prvním případě jsou tituly řazeny chronologicky podle dní a v tematických blocích, v případě druhém do kategorií (hraný film, experiment, dokument atd). Každý film je volně ke zhlédnutí 72 hodin od svého nasazení. (Proto je vhodnější postupovat dle programu než u filmotéky občas zjistíte, že vybraný titul ještě není nasazen.) Snímky premiérově uvedené ve středu jsou k vidění do sobotní půlnoci. A právě z těchto v první várce tipů vybírám; jde tedy o sestavu subjektivní, založenou na kompletní prohlídce nabídky příslušného dne.

K tipům připojuji úryvky z textů, které jsou na stránkách FAMUFESTu rovněž dostupné (v rubrice MAGAZÍN). Texty nabízejí reflexi daných snímků a vznikly na Katedře filmových studií FF UK, jejíž studenti a studentky prvního ročníku během semináře filmové analýzy pod vedením Kateřiny Svatoňové rozebírali letos uváděné filmy.

Decisions, režie Jakub Jelínek & Matteo Sanders, 13 minut

Martin Audrlický: „Film DECISIONS Jakuba Jelínka a Mattea Sanderse je třináctiminutový soubor tří krátkých povídek na jedno téma: rozhodnutí. Každá z nich nám umožňuje nahlédnout do každodenního života různých dvojic lidí. Prostřednictvím paralely těchto příběhů a pomocí specifického filmového stylu snímek zkoumá, jak obtížné může někdy být učinění drobných i složitějších rozhodnutí. První povídka je o mladém páru, který je na rande v restauraci. Zatímco muž se snaží probrat nějaké pro něj důležité téma, dívka se nemůže rozhodnout, co si objedná k jídlu. Druhá je o matce a jejím dítěti, které si marně snaží vybrat nové kopačky na fotbal. Třetí povídka vypráví o muži a jeho milence, kteří v autě diskutují nad svým vztahem a možností, že by o něm muž řekl své ženě.“

Záběr z filmu Hranice, foto: archiv FAMUFESTu

Hranice, režie Damián Vondrášek, 28 minut

Anna Burešová: „Film Damiána Vondráška Hranice představuje příběh poručíka celní správy, který je nucen při noční kontrole nákladu zatknout skupinku nelegálních imigrantů. Mnohem důležitější, než zda-li se uprchlíci přes hranice dostanou, se v tomto snímku stává téma pracovního poslání a správného rozhodnutí, před které je postaven hlavní hrdina. (…) Film Hranice začíná slovy hlavního protagonisty, poručíka, otce, který naléhá na syna, aby zaujal pevné stanovisko – „jako chlap“. Na jeho konci je poručík svědkem promluvy šéfa policie, který celní správu chválí za důkladné provedení těžkého úkolu. Poručík stojí mimo kolektiv, jeho kamenná tvář nic neprozrazuje, ale jeho tupý hlas – a poslední záběr na mizející auto se všemi zadrženými – vyjadřují zklamání. Životní lekci, kterou dával před odchodem do práce synovi, sám nedostál.“

Holoseč, režie: Mikoláš Arsenjev, 14 minut

Tomáš Krause: Holoseč je autorský dokument o těžbě dřeva režiséra Mikoláše Arsenjeva kombinující poetický a esejistický styl, který na podporu svého hlediska používá silně impresivní obrazy. Vykřičník v názvu je na místě, jde o obvinění a apel zároveň. Dokument se zaměřuje na jednu lokaci, na jednu holinu, zprostředkovává ekologickou katastrofu v malém měřítku, ovšem s fatálními důsledky pro celou krajinu.

V krátkém filmu hovoří tři aktéři: pracovník obsluhující harvestor, na něhož se snáší nadávky a nenávist lidí, ačkoliv není viníkem kácení; revírník, jehož názor zaznívá v dokumentu nejsilněji a který vysvětluje ekologickou realitu a nezměnitelnost stavu, který po sobě těžaři zanechají; a obyvatelka, která se již lesa za svými okny nedočká.

Zesílené ticho, režie: Martin Mrkvička, 23 minut

Max Stejskal: „Dokumentární portrét o umělci a hudebníkovi Petru Válkovi, natočený studentem FAMU Markem Mrkvičkou, prozkoumává Válkův tvůrčí proces a myšlení v jeho domě v malé obci v Hrubém Jeseníku. Válek se ve snímku ujímá role průvodce a my se jím necháváme vést, procházíme jeho zahradou i kůlnou, aby nám z nepřeberného množství cetek vytvořil zvukovou aranži nebo umělecký objekt. Stává se mozkem domu plného nejrůznějšího harampádí, které pod jeho rukama ožívá – nejen metaforicky, ale i doslova. Že se právě Mrkvička ujal natáčení fenoménu Válkových zvukových experimentů není překvapením. O režisérově dlouhodobém zájmu o hudbu dal vědět již ve svých krátkých snímcích, jako je například Procházka z roku 2018 nebo vlastní hudební tvorbou. (…)

Válkův život je zaznamenán v neustálém vývoji. Válek se ve filmu nezastaví – vyrábí, ničí, putuje, hledá – jeho život je jako proudící řeka (příznačně použitá v ruchových intermezzech). Válek se nezastavuje, i když se na samém konci přizná, že ho již léta stíhá krize a ve svých výtvorech vidí jen nejednoznačné a pomíjivé pokusy, zatímco hluboké ideje skryté v jeho nápadech se mu nedaří přetavit do fyzické podoby.“

Dny návratu, režie: Vojtěch Novotný, 21 minut

Anna Burešová: „Snímek Dny návratu Vojtěcha Novotného je bolestivou výpovědí mladého kluka, kterému se kvůli jedné špatné noci změnil život. Filip je částečně propuštěn z polepšovny a vrací se zpět domů ke své matce. Jako outsidera, co bude mít už navždy záznam v rejstříku, ho nečeká zářná budoucnost, proto se upíná na přítomnost. Pod hrozbou podmínečného propuštění musí Filip dodržovat všechna nově stanovená pravidla, která mu mají pomoct vrátit život do starých kolejí. (…)

Film se pomalým tempem ubírá ke konci a odkrývá zlověstnou pravdu. Kamarádství se přeceňuje a spoléhat může Filip jen sám na sebe – ale co když šlápne vedle? Význam snímku odkrývá možnosti návratů, kdy dostáváme šanci začít znovu, ale zároveň nás staví do pozice konstantní nedůvěry, kdy je naše bytí zpochybňováno. Film Dny návratu obratně vykresluje pocity zrady a vzteku, jakož i téma důvěry, kterou vkládáme v ostatní a v sebe samé.“

Záběr z filmu Jsme si o smrt blíž, foto: archiv FAMUFESTu

Jsme si o smrt blíž, režie Bára Anna Stejskalová, 11 minut

Vojtěch Kočárník: „Animovaný snímek Báry Anny Stejskalové osciluje mezi něžnou romancí a tragikomedií s hororovým podtextem. Současně přináší univerzální poselství o lásce, která se často zjevuje tam, kde bychom ji nejméně čekali. Třeba i v myšlenkách parazita žijícího v mršině psa.

Život na skládce není peříčko. Své o tom ví i Steve, malý parazit, který se zabydlel v mršině psa kdesi uprostřed dystopického pole pouličních lamp a všudypřítomných odpadků. Nehostinné prostředí – osvícené ironicky kontrastním, červánkovým nebem – se hemží brouky, můrami i zlověstnými predátory. Každý je jiný, ale všichni se starají jen o sebe. Ve snaze najít svou spřízněnou duši, zakouší Steve pocity vnitřní samoty i vnějšího ohrožení.“