ČT art uvádí: Kým byl Walt Disney? Beránkem i vlkem z Hollywoodu

Walta Disneyho (1901–1966) proslavily zejména kreslené grotesky: stvořil postavy myšáka Mickeyho nebo kačera Donalda i celovečerní pohádkové příběhy (první byla Sněhurka a sedm trpaslíků). Stejně úspěšně kouzlil jak s fabulovanými dokumenty se zvířecími hrdiny (Žijící poušť), tak s hranými snímky (Mary Poppins). Stěží překvapí, že jen v uplynulém čtvrtstoletí zařadila Česká televize do vysílání hned čtyři zahraniční dokumenty o něm: Byl jednou jeden Disney, Umění Walta Disneyho, Walt Disney – muž na pozadí mýtů + čtyřdílnou minisérii Walt Disney – od myšáka k Disneylandu.

S bratrem se to lépe táhne

Budoucí král animovaných snímků, jenž měl čtyři sourozence, se narodil do dělnické rodiny. Otec Elias Disney se živil jako tesař, než se rozhodl, že zkusí uspět v zemědělství. Elias byl sice podnikavý a ustavičně spřádal plány, jak své rodině zajistit lepší živobytí, jenže opakovaně selhával, nedařilo se to, jak si představoval. Nakonec se vrátil do města.

Walt si od útlého dětství nesl dvě velké záliby: na venkově pozoroval polní i domácí zvířátka, později k tomu přidal posedlost kreslením. V šestnácti se už sám živil – ve vlacích prodával noviny a občerstvení. K rodičům si vypěstoval rozporný vztah; vážil si jich, ale chtěl od nich prchnout co nejdále, protože se obával, že skončí jako oni.

Walt Disney s manželkou Lillian v Londýně, 12. června 1935, foto: ČTK / AP

Zfalšoval svůj věk, aby mohl narukovat do první světové války. Ale do bojů nezasáhl, pracoval jako řidič sanitky, vozil americké generály. Prošel Francii a obdivoval tamní architektonické skvosty. Poznal moderní umělecké směry, mimo jiné hudební. Po návratu do vlasti si usmyslel, že prosadí kreslířskými schopnostmi. Vrhl se do reklamy, seznamoval se s principy animace. Upoutaly jej Alenčiny příhody ve světě „za zrcadlem“, do kresleného světa zdařile zasunul živou hrdinku, děvčátko provázené všetečným kocourem. Slibný rozjezd však ztroskotal na nedostatku peněz. Walt se vyrovnával se svým prvním nezdarem.

Ale byl rozhodnutý pokračovat.  Sám sebe přesvědčil, že oplývá třemi velkými přednostmi: je mladý, má nadšení do práce a hlavně nad ním bdí starší bratr Roy (1893–1971), který Walta chránil, byl rozvážnější a předvídavější. Roku 1923 společné podnikání odstartovali a již nikdy se nevzdali. Rozdělili si úlohy: Roy se věnoval obchodní strategii, Walt promýšlel umělecké záležitosti. Vždyť s animovanou tvorbou téměř žádné zkušenosti neexistovaly, Walt si musel vlastnoručně vše osahat a vyzkoušet. Záhy zjistil, že nestačí spoléhat na pouhý sled gagů, že je zapotřebí vybudovat dramaticky vyklenutý příběh, který by se odvíjel od zřetelného výchozího bodu a spěl k rozuzlení.

Nesmíme to vzdávat

Dosáhl úspěchu, ovšem distributor jeho filmů se jej pokusil vystrnadit a převzít jejich výrobu. Walt se opět ocitl na začátku. Později odpovídal na otázku, v čem tkví tajemství jeho úspěchu: „Nejspíš v tom, že jsem se odmítal smířit s porážkou.“

Houževnatost se mu vyplatila: na potřetí uspěl. Přivítal možnost své příběhy ozvučovat a v listopadu 1928 nabídl nadšenému publiku první grotesku s myšákem Mickeyem. Zní tam hudba, všimneme si ruchových efektů, myšák zpívá a tančí, projevuje stejnou odhodlanost a odvahu jako sám Disney – také chce porazit nástrahy silnějších a bezohlednějších. A další kreslené historky, již pořizované na barevný materiál, které přicházejí do kin během zničující velké hospodářské krize, přesvědčují, že nikdo – ani lidé, ani animovaná zvířátka – by se neměl předem vzdávat. S ohrožením je nutné se rvát. To třeba sdělují Tři malá prasátka, vzdorující zlému vlku. Stačí, aby si postavila natolik pevný domeček, že věrolomný vlk jej nezboří.

Walt byl přísný k sobě a svou náročnost přenášel i na své zaměstnance. Ti navzdory výhradám obdivovali jeho vizionářství. Záměr natočit celovečerní animovaný film, který by opustil skromný rozsah i poetiku grotesek, mnohým připadal šílený. Po kreslířích požadoval, aby do svých kreseb vtiskli všemožné emoce, nejen smích, aby dokázali vyjádřit smutek i radost, strach a vztek, napětí i oddech. Práce na Sněhurce a sedmi trpaslících (dokončena 1937) se protáhly na čtyři roky, chybějící finance nezbývalo než získat úvěrem. Tentokrát se risk vyplatil. Film trhal rekordy a ovládl kina. Otevřel cestu k dalším celovečerním projektům – a to nejen Disneymu, nýbrž i jeho konkurentům.

Disney produkuje další oblíbené hity prosycené sentimentem (Dumbo, Bambi, Pinocchio, Popelka), odváží se vstoupit na půdu experimentu, když na melodie klasických hudebních skladeb, které dirigoval proslulý Leopold Stokowski, stvoří velebenou i odmítanou Fantazii (1940). Vnesl na plátno abstrakci, hru barev a tónů. Chtěl tak doložit, že rovněž animovaný snímek se může povznést k uměleckým výšinám, oslovit intelektuální elitu. Dokonce kvůli tomu navázal spolupráci se surrealistou Salvadorem Dalím. Jeho návrhy však ožily až dávno po Disneyho smrti.

Svět pod kontrolou

Bratři Disneyové se vypracovali na velkopodnikatele. Své pracovní nasazení považovali za jediné přijatelné – a „nevšimli“ si, že překročili hranici, za níž se nachází čiré vykořisťování. Walt asi nikdy nepochopil, proč se jeho zaměstnanci bouřili a stávkovali. Považoval je za zakuklené komunisty. Sám začal obdivovat nejvíce zpátečnické politické proudy; souzněl s protikomunistickou hysterií senátora McCarthyho. Přitom v něm přežívala klukovská duše, když budoval Disneyland, rozlehlý zábavní park, pro nějž vytvořil i umělý horizont, aby se návštěvník plně ponořil do oživlého světa fantazie, nebo tam začlenil vláček s několika zastávkami u největších atrakcí.

Možná nezamýšlel jako vtip, když na otázku, proč aktivně nevstoupil do politiky, odpovídal, že ve svém království je neomezeným vládcem, neboť v Disneylandu si mohl dělat vše, co chtěl. Taková nejspíš byla jeho nejniternější touha. Dokonce prý promýšlel postavení skutečného města, vybudovaného na týchž základech, které by vymazalo veškeré zmatky a protesty zmítající Amerikou šedesátých let. Cokoli nevhodného, co by narušovalo pořádek a řád, by tu bylo okamžitě potlačeno. Autoři dokumentu to označují za vidinu represivní společnosti.

Disneyho postavičky odpradávna pronikaly i do tuzemských kin, třeba Sněhurka sedm trpaslíků se vracela opakovaně, ovládly televize i stream. Inspirovaly domácí tvůrce (mimo jiné Jiřího Trnku), třebaže se od nich záhy odklonili a hledali vlastní cestu, leckdy až ostře protidisneyovskou v odmítání vnější líbivosti. Disneyho odkazem se zabývali i mnozí historici. U nás především Boris Jachnin, jehož dosud nepřekonaná, materiálově vyčerpávající monografie vyšla v roce 1990.