ČT art uvádí: Solitér Clint Eastwood kráčí Hollywoodem víc než sedm dekád

Prohlásil o sobě s nadsázkou, že má dvě herecké polohy: s kloboukem a bez. Kariéra hollywoodského veterána Clinta Eastwooda (narodil se 31. května 1930 v San Francisku) je však mnohem pestřejší. Vzhled drsňáka s kamennou tváří ho sice zpočátku předurčil k rolím mlčenlivých westernových hrdinů, jimiž proslul zejména ve filmech Sergia Leoneho.

Western Nesmiřitelní Eastwooda světově proslavil i jako režiséra. Získal za něj svého prvního Oscara za režii, foto: Archiv ČT

Od sedmdesátých let se však začal objevovat čím dál častěji i za kamerou. Jako režisér je podepsán pod takřka čtyřicítkou celovečerních filmů, z nichž dva získaly Oscara: western Nesmiřitelní (1993) a boxerské drama Million Dollar Baby (2004). V obou snímcích přitom účtuje s typem postav, jež z něj udělaly hvězdu. Zatímco v Nesmiřitelných demytizuje Divoký Západ s kovbojskými hrdiny, v druhém oscarovém titulu, plném melancholie a smutku, dává coby trenér boxu šanci outsiderům.

Jeden z nejstarších aktivních režisérů Hollywoodu se liší od svých souputníků tím, že jej nelze spojovat s konkrétní generací či dobovými trendy. Tak jako jeho zasmušilí hrdinové, tak i on byl bytostným solitérem, který se navíc netají svými politickými postoji. Bývá považován za republikána a konzervativce, jeho politické projevy (například kritika Baracka Obamy a slavná promluva k prázdné židli na sjezdu republikánů v roce 2012) jsou často překvapivé, stejně jako jeho tvorba.

Eastwood promlouvá na sjezdu republikánů v roce 2012 k prázdné židli při kritice Baracka Obamy, foto: Harry E. Walker / Zuma Press / Profimedia

Vytrvalec

Byl zvyklý, že nic nezíská zadarmo. Pocházel z chudé dělnické rodiny a rodiče se kvůli práci často stěhovali. V mládí se musel protloukat, jak se dalo. Živil se jako hasič, řídil nákladní auta, po barech hrál na klavír. Vojenská služba pro něho dopadla šťastně: Nebyl poslán do korejské války. Možná i proto v něm setrvávala touha předvádět statečnost a odhodlání, které mu v reálném životě zůstaly upřeny. Pokoušel se prosadit ve filmu. Zpočátku se musel spokojit s epizodami v druhořadých akčních filmech. Jistou popularitu mu zjednal až westernový seriál Rawhide, který televizní stanice CBS vysílala od ledna 1959 po dalších sedm let. Skutečného věhlasu dosáhl paradoxně v Evropě.

Když v první polovině šedesátých let vypukla móda zdrsnělých italských westernů (vedle u nás známějších západoněmeckých mayovek, které tíhly k romantickému pohledu), režisér Sergio Leone si vybral právě Eastwooda. Jejich první společné dílo se nazývalo Pro hrst dolarů (1964) a následovala dvě další – Pro hrst dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). Načež Leone odjel do Ameriky, kde v autentických exteriérech vytvořil patrně svůj nejlepší western Tenkrát na Západě (1968), obsazený Charlesem Bronsonem, Henrym Fondou a Claudií Cardinalovou; pro Eastwooda role nevybyla, producentům se zdál málo hvězdným.

Westerny italského režiséra Sergia Leoneho z něj udělaly světoznámého herce: zde záběry z westernu Hodný, zlý a ošklivý, foto: Archiv ČT

Ale v témže osmašedesátém roce se zrodil jiný western, který mu, otevřel brány filmových společností: Pověste ho vysoko. Eastwood si vedle westernů, které záhy začal sám režírovat, prosadil i kriminální příběhy. Hrdinové, ať již pocházeli odkudkoli, se příliš neproměňovali: málomluvní, uzavření, sveřepí. Proti zločinu bojují zpravidla osaměle, nesmiřitelně a tvrdě. Nemají ideály, jednají bezohledně. Stávají se vyděděnci, jejich služby jsou přesto nenahraditelné. Většinu z těchto filmů uváděly i naše televize: Vražda na Eigeru, Cooganův trik, Broncho Billy, Psanec Josey Wales, série thrillerů o bezohledném, ba násilnickém detektivu Harry Callahanovi. Režie se stala hlavní Eastwoodovu disciplínou. A jeho způsob režírování je podobný jeho herecké metodě – patrná je střídmost výrazu.

Western Pověste ho vysoko mu otevřel brány do Hollywoodu, foto: Archiv ČT

Široce rozkročený

Na sklonku osmdesátých let se Eastwoodova režisérská dráha proměnila. Vznikly dva tituly, jež se dosavadním zvyklostem vymykají. Hudební snímek Bird (1988) je věnován legendárnímu černošskému jazzmanu Charliemu Parkerovi. Bílý lovec, černé srdce (1990) se odehrává v Africe při natáčení dobrodružného filmu, přičemž osoby i reálie připomínají okolnosti, za nichž o několik desetiletí dříve natáčel John Huston proslulou Africkou královnu.

Eastwood ve snímku Bílý lovec, černé srdce, který sám režíroval, foto: Archiv ČT

Záhy je jasné, že jako režisér (který se někdy obsazuje i do hlavních rolí) se Eastwood pokouší dosud podceňované žánry povznést na vyšší uměleckou úroveň, jako by je rehabilitoval. A daří se mu to: ze sedmi oscarových nominací promění dvě (pokaždé za nejlepší režii). Střídá žánry: uspěje s deziluzivním westernem Nesmiřitelní i s milostným melodramatem Madisonské mosty (1995). Přidává ztvárnění války USA s Japonskem (Dopisy z Iwodžimy, Vlajky našich otců; obojí 2006), zpodobněné jak z amerického, tak japonského náhledu.

V dramatu Million Dollar Baby se dotkne nástrah ženského boxu. Nabídne dva životopisy: o dlouho vězněném jihoafrickém aktivistovi a politikovi Nelsonu Mandelovi (Invictus: Neporažený; 2009) a zakladateli americké FBI Johnovi Edgaru Hooverovi J. Edgar (2011). Svůj zatím nejnovější počin, loňský titul Porotce č. 2 zasvětil etice právního uvažování.

Clint Eastwood v Million Dollar Baby, kde ztvárnil trenéra boxu, jenž dá šanci nadějné mladé boxerce (Hilary Swanková), foto: archiv ĆT

Aktuální dokumentární portrét z cyklu Filmařské legendy není samozřejmě prvním televizním seznámením s tímto hollywoodským doyenem: ČT ho před lety představila v cyklu Režiséři, vloni nabídla pořad Clint Eastwood, poslední legenda a TV Barrandov dokonce vyprodukovala vlastní pořad Tajemství Clinta Eastwooda.

Co tedy můžeme očekávat od nyní uváděného snímku? Jde o zevrubnou obhlídku jeho filmů, často nejslavnějších výňatků z nich, provázených zasvěcenými komentáři anglických odborníků. Jde o autorský záměr, výpověď je oproštěna od jakýchkoli vstupů portrétovaného umělce, za něhož má výhradně mluvit jeho dílo. A to je v tomto případě skutečně úctyhodné. Čítá totiž sedm desítek let herecké, režijní i producentské práce.