ČT art uvádí: Jak osud císařovny Sisi díky Romy Schneiderové pobláznil Rakousko

František Josef I. (1830–1916) se měl jednou vyslovit, že jej v životě stíhaly samé tragédie – prohrál válku s Pruskem, syn spáchal sebevraždu a manželku mu anarchista zapíchl pilníkem (aniž prý tušil, o koho jde).  Právě choť Alžběta (jejíž přezdívka, pod níž je nejvíc známá, má v češtině několik podob – Sisi, Sissi i Sissy), svobodomyslná a marně vzdorující sešněrovanosti císařského dvora, si posléze vydobyla svého druhu svobodu, byť takříkajíc na zapřenou a za cenu vnitřně rozpadlého manželského svazku, navenek ovšem držícího žádoucí dekorum. Žila v letech 1837–1898.

Alžbětiny osudy záhy vstoupily do obecného povědomí, zvláště přerod z bezstarostného, zamilovaného děvčete v panovníkovu ženu, nucenou chovat se podle protokolu. Už v meziválečném období se ji snažili přiblížit divadelníci i filmaři jak v německy mluvících zemích, tak v Americe, avšak tato díla narážela na zdejší cenzurní výhrady – v rámci odmítnutí všeho rakousko-uherského nebylo vhodné ukazovat ani mladičkého zamilovaného mocnáře. Nepomohlo, že se mnohdy jednalo o klišovité dojímavé milostné historky s operetním dochucením, kde zvolené prostředí bylo redukováno na nezávaznou kulisu.

Matinka to má pod kontrolou

Ale i tak platí, že Alžbětin život coby námět se dočkal celosvětového ohlasu až v polovině padesátých let minulého století, kdy v Rakousku v rychlém sledu vznikly tři barevné výpravné filmy: Sisi (1955), Sisi, mladá císařovna (1956) a Sisi, císařovnina osudová léta (1957). V nákladných kostýmech, s dobovým nábytkem a mnohdy na autentických místech zaznamenávaly milníky císařovnina života. Mladičké Romy Schneiderové v titulní roli zjednaly obrovskou popularitu – ale také ji uvěznily v žánrové škatulce zamilovaných princezen, které se pak obtížně zbavovala (čtvrté pokračování nepřibylo, neboť Schneiderovou nezviklal ani příslib pohádkového honoráře). I o tom pojednává dokument Sisi – císařovna ve filmu.

Dokumentaristka Sabrina Peerová dává nahlédnout, jak trojice slavných snímků vznikala. Režisér Ernst Marischka (1893–1963) příběhům vtiskl prostoduchost a zahltil je křiklavou barevností – i proto, že filmový materiál byl málo citlivý, vyžadoval mohutné dosvětlování včetně scén pořizovaných za plného slunečního svitu. Marischka měl za žádoucí, aby ani jedna z postava nezůstala matná či zastíněná, což se týkalo především palácových výjevů osazených mnoha statisty. Režisér prostě znal vkus předpokládaného diváka a dokonale se do něho strefil.

Romy Schneider a Karlheinz Böhm v roli císařovny Sisi a císaře Franze Josefa; plakát k filmu, zdroj: © ORF / APA

Sabrina Peerová pochopitelně pracuje s ukázkami ze zmíněných kusů (dobře postihují někdejší pestrobarevnost, v průběhu let přece jen trochu vybledlou), dále pak s komentáři odborníků, kteří zasazují vznik projektu do dobových souvislostí, ale také se vzpomínkami pamětníků. Dozvíme se nejen o celkovém společenském uvolnění, které v Rakousku nastalo po zrušení okupačních zón (rok 1955 byl v té zemi přelomový jak pro národní sebeuvědomění, tak pro rozmach filmového podnikání, byť jen krátkodobý), o minulosti většiny tvůrců ještě nedávno spojených s nacistickou kinematografií; dojde rovněž na podrobnosti o zákulisním dění.

Sedmnáctiletou Romy Schneiderovou bezostyšně manipulovala její matka Magda, též herečka, která se přiživovala na dceřině slávě (v Sisi ostatně ztvárnila hrdinčinu matku). Romy byla dotlačena do pozice bezprávné hvězdičky, která se ve všem – i v hereckém projevu – musela podřizovat rozhodnutím matky, což posléze akceptoval i režisér.

Romy Schneiderová se svou matkou Magdou Schneiderovou, s níž si zahrála i v trilogii o Sisi, zdroj: © ORF / APA

Cíl splněn: kasa cink

K přitažlivosti i sdělnosti dokumentu přispívají výpovědi ještě žijících pamětníků, třeba Petera Wecka, jenž ztělesnil císařova bratra. Marischka mu věnoval značný prostor, prý pro něho dopisoval nové a nové scény, v nichž vystupoval i s Romy, avšak konečného sestřihu se Weck zděsil, neboť z příběhu téměř vypadl. Jenže to nebylo proto, že by špatně hrál, naopak prý zastiňoval samotného protagonistu, což bylo nepřípustné. Bohužel s Weckem natočené výjevy se zřejmě nedochovaly, takže sotva někdy spatříme nějakou rozšířenou verzi.  Podnětné postřehy přináší také Xaver Schwarzenberger, jenž před patnácti lety natočil svou verzi Alžbětiných osudů, výrazově střízlivější a zbavenou třpytivého pozlátka (u nás se uváděla pod názvem Císařovna Sisi). Vybavuje si, jak v dětství na něho Marischkovy filmy podmanivě zapůsobily.

Romy Schneiderová v dokumentu Sisi – císařovna ve filmu, zdroj: © ORF / APA

Pokud Marischkova trilogie měla vydělávat peníze, cíl beze zbytku splnila. V průběhu let se v Rakousku stala pevnou součástí televizního vánočního programu. Jistě by se stala diváckým hitem i v někdejším Československu, kdyby ji tuzemské publikum tenkrát smělo spatřit. Zájemci si museli počkat bezmála čtyři desetiletí. Až po pádu bývalého režimu ji zpřístupnila tehdejší Československá televize. Komunistická cenzura totiž projektu vytýkala jak barvami hýřící kýčovitost zpracování (což byla pravda, ostatně opatrně to přiznávaná i vysílaný dokument, který jinak obdivuje výpravnost i návštěvnické rekordy), tak idylizaci habsburského dvora. Závěr předložila jednoznačný: imperialistická propaganda, která by socialistického diváka mátla.

Romy Schneider a Karlheinz Böhm, zdroj: © ORF / APA

Zbývá dodat, že jak k císařovně, tak k její představitelce, se vztahuje vícero pořadů, které ČT nabídla či nabízí. O trýznivě prožívaném milostném vztahu mezi Romy Schneiderovou a Alainem Delonem pojednával o několik dnů dříve uvedený dokument Romy & Alain, věční milenci; smutnému zauzlení jejích životních osudů se před lety věnoval hraný snímek 3 dny v Quiberonu (2018).

Alžběta byla námětem jak řady dokumentů (Sissi a její odkaz, Sisi – atentát na císařovnu, Sisi, císařovna na útěku), tak několika hraných zpracováních, z nichž asi nejznámější jsou vedle loni uvedeného Korzetu průběžně doplňované seriály Sisi (ČT nedávno odvysílala jeho třetí řadu) a Císařovna (dostupná na Netflixu).

Alžběta se prolnula i do tuzemské televizní tvorby: Oldřich Daněk jí věnoval jednu epizodu v cyklu Z hříček o královnách – nazývá se Záskok pro Sissi (1995) a rozehrává noční rozmluvu mezi císařovnou a manželovou milenkou, slavnou vídeňskou herečkou.