Díky čemu a jak v Praze vznikl brutalistní luxusní hotel Intercontinental

Vznik hotelu je spjat s překotnými událostmi po druhé světové válce a se změnou politického režimu v Československu v roce 1948. Hospodářská transformace a útlum soukromého podnikání vedly k významné ztrátě ubytovacích kapacit v Praze. Pro představu: v polovině padesátých let klesl počet hotelových lůžek oproti roku 1937 téměř o polovinu. Představitelé režimu si začali uvědomovat negativní důsledky tohoto stavu. Ochablá možnost cestovního ruchu, kulhající rozvoj kultury a sportu a s tím spojený menší příliv zahraničních deviz vyvolal potřebu luxusního hotelu zaměřeného na zahraniční klientelu. Od počátku padesátých let došlo k vybudování tří hotelů v Praze: Jalta na Václavském náměstí, International v Podbabě a Solidarita ve Strašnicích. Ani jeden z nich ovšem nesplňoval kritéria luxusních velkokapacitních hotelů.

O novém hotelu a nových ekonomických možnostech s redaktorem Kantůrkem hovoří ředitel hotelu a americký architekt, zdroj: Archiv ČT

Historie hotelu Intercontinental se začala psát v šedesátých letech na pozadí uvolňování mezi Východem a Západem. Roku 1965 odstartovala jednání s americkou společností Tower International. Nový hotel měl spadat pod celosvětovou značku IHC (International Hotel Corporation), což byla dceřiná firma nejúspěšnější letecké společnosti té doby – Panam. V porovnání s ostatními státy východního bloku nešlo o výjimku, v té době hotely této značky už stály v Bukurešti a Budapešti. O rok později byla zřízena linka společnosti Panam spojující Prahu a New York. Příliv zahraničních hostů byl tím do jisté míry zajištěn. Pravidelná linka a zapojení amerického investora signalizovaly uvolnění mezi nepřátelskými tábory. V roce 1968 došlo k otevření pobočky Panam v Praze, což se dostalo až na stránky listu The New York Times (v článku byl připomenut i jeden z někdejších pravidelných cestujících Panamu – Jan Masaryk).

Po sepsání smlouvy mezi Čedokem a IHC v roce 1967 bylo plánované otevření hotelu určeno na rok 1970. Vzhledem k šibeničnímu termínu nedošlo k vypsání architektonické soutěže a za hlavního architekta byl vybrán Karel Filsak s ateliérem Epsilon. Již dříve se Filsak podílel na návrhu tranzitního hotelu na zdejším náměstí Curieových, takže tu byl předpoklad, že je s danou lokalitou dostatečně seznámen.

Dokument k 5. výročí fungování hotelu Intercontinental, foto: Archiv ČT

Hotel Intercontinental představuje v pražské architektuře jeden z klenotů tehdy populárního brutalismu, jenž se začal uplatňovat ve světové architektuře od padesátých let, kdy ho začala prosazovat například mezinárodní skupina architektů známá jako Team 10. V případě Intercontinentalu byl surový beton doplněn zcela nebrutalistními prvky hnědé keramiky. Protože hotel byl vybudován coby luxusní rezidence pro zahraniční klientelu, podíleli se na výzdobě někteří významní tuzemští umělci: zmínit lze kupříkladu tvarované lustry Reného Roubíčka, svítidla Huga Demartiniho či monumentální plátna Františka Ronovského.

Vzhledem k tomu, že hotel spadal pod značku IHC, musel splňovat nejvyšší standardy a kvality. (Například v roce 1979 jako vůbec první československý hotel zavedl vlastní televizní program v několika světových jazycích.) Po různých stavebních peripetiích byl slavnostně otevřen až roku 1974. Posléze přivítal desítky známých osobností – od zpěváků či herců po významné politiky. Namátkou bychom mohli jmenovat Johnyho Cashe, Richarda Nixona, Eltona Johna či Jásira Arafata. Státní bezpečnost tu pochopitelně sledovala pohyby zahraničních návštěvníků. Tak ostatně byla hlídána většina pražských hotelů. StB si pojmenovala jednotlivé hotely krycími názvy po hudebních skladatelích; hotel Intercontinental nesl krycí název Glinka.

Záběry z probíhající stavby hotelu v roce 1969, zdroj: Archiv ČT

Intercontinental již prošel několika přestavbami a většinu dobového vybavení uvnitř už nenajdeme. Stavba představuje významný architektonický prvek Staré Prahy. Při nynějších úpravách dojde i k revitalizaci okolí hotelu, především pak propojení Pařížské ulice s Dvořákovým nábřežím. Projekt nese označení Staroměstská brána.