Dokonalý cizinec je podnětnou, ale zdlouhavou hrou o vyprávění různých verzí pravdy
Sedmidílná minisérie Dokonalý cizinec mexického scenáristy a režiséra Alfonsa Cuaróna vypráví o pomstě, minulosti a v meta-rovině také o tom, jak si vykládáme naše životy jako příběhy. V nabídce tu minisérii má Apple TV+.
Alfonso Cuarón (* 1961) točí relativně málo, ale když už s něčím přijde, obvykle to stojí za to. Tvůrce autobiografického a oscarového snímku Roma, dystopických Potomků lidí či výletu do vesmíru Gravitace si po šestileté pauze, do velké míry dané covidovými podmínkami natáčení, zvolil za další látku seriálovou adaptaci románu britské spisovatelky Reneé Knight Dokonalý cizinec (v originálu byl publikován roku 2015 pod názvem Disclaimer, český překlad vyšel následujícího roku).
První epizoda fascinuje atypičností mezi současnou běžnou seriálovou produkcí. Namísto vtahující expozice do příběhu jsme vystaveni fragmentárnímu vyprávění, v něm zpočátku není jasné, na jakou z postav se zaměřit. A co to vlastně sledujeme? Pubertální komedii o lásce? Dráždivé drama o bohatých starších lidech a jejich úzkostech? Sociální sondu do světa osamělých seniorů? Jak spolu letmo načrtnutí protagonisté souvisí? Jenže tento krok stranou do lehce experimentální narace se v následujících dílech snad až příliš ustálí na pečlivé srozumitelnosti. I když k tomu má později také svůj podvratný důvod.
Trailer k minisérii Dokonalý cizinec, zdroj: YouTube Krátký čas na legraci
Devatenáctiletý Jonathan (Louis Partridge) a jeho přítelkyně Sasha (Liv Hill) si užívají dovolenou v Itálii. Běhají po náměstích a kavárnách a souloží ve vlaku. Když přijde průvodčí a je třeba ukázat jízdenku, nazí se po jeho odchodu smějí tomu, co vše si na cestách dovolí. V těchto spontánních momentech radosti seriál připomíná Cuarónův starší coming-of-age snímek natáčený ještě v domovině Mexická jízda. V tu dobu ještě netušíme, že italskou dovolenou mladé dvojice vyčerpá dávka autentického štěstí a rozmaru.
V precizních tazích střihače Adama Gougha se pak přepínáme na hrdinku příběhu, dokumentaristku a novinářku Catherine Ravencroft v podání (jako vždy fantastické) Cate Blanchett. Catherine přebírá prestižní cenu za svou práci. Ovšem když se k ní dostane poštou nový román, nazvaný Dokonalý cizinec, udělá se jí nevolno a zvrací. Poznává v něm totiž sebe samu a setkání před zhruba dvaceti lety s mladým fotografem, jehož dle líčení románového textu svedla, i když na dotyčném místě pobývala se svým malým synem a doma na ně čekal její manžel.
Náznaky a pozvolné rozvíjení děje dává najevo, že to, co je v románu napsáno, by Catherine mohlo zničit život. A to se v následujících epizodách také systematicky děje. Opakovaně frustrující na této příběhové konstrukci je to, jak jednoduše postavy vnímají románový příběh jako pravdu. Ani na moment se nepozastaví nad tím, jak mohl autor knihy tak dobře vědět, co se stalo, jak mohl vidět do hlav svých postav, a jestli to prostě není celé smyšlené. Pro většinu čtenářů to je jednoduše realita.
Zoufalí muži
Manžela Catherine, elegantního, od začátku však pasivního a okolnostmi drceného Roberta, hraje Sasha Baron Cohen. Tenhle představitel parodických postav typu Borat se zde projevuje jako pozoruhodný charakterní herec (podobně jako před pěti lety v roli agenta Mossadu v sérii Agent). Jeho subtilní vyobrazení zklamání a zoufalství ze situace, která obrací vnímání jeho soužití s Catherine naruby, je jednou z nejsilnějších stránek Dokonalého cizince.
A pak je tu ukřivděný učitel v důchodu Stephen Brigstocke (Kevin Kline), otec v úvodu zmíněného Jonathana, a manželky Nancy (Leslie Manville. Ta mu zemřela a Stephen bez ní nedokáže žít. Jeho klidná středostavovská fasáda je absolutně nalomená. Na sobě nosí těsný růžový kardigan své ženy. Tento kostýmní detail Stephena dělá lidsky mnohem sympatičtějším než většina slov. Jeho vnitřní monolog (provází všechny postavy) pouze ilustruje pocity, jež byly obrazem již sděleny.
Co v minisérii funguje především, to je psychologie postav a jejich reakce na zdrcující zprávy a vyrovnávání se s nenadálou skutečností. Zároveň je tu citlivě ukázáno rodičovství jak Catherine a Roberta, tak Stephena a Nancy. Jejich víra v to, že je vlastní dítě miluje, přestože milionkrát pochybili.
Čemu uvěříte?
Celkovému sdělení nejvíce pomáhá skvělá, místy až dokumentární kamera, která v jinak příliš literátském zpracování nechává vyznít Cuarónovu nejsilnější devízu – tedy vyprávění obrazem.
Francouzský mistr kompozicí Bruno Delbonnel, který stál za hypnotickými obrazy The Tragedy of Macbeth připomínajícími německý expresionismus či existenciálním a smolařským V nitru Llewyna Davise, zde znovu dokazuje schopnost vdechnout obrazům emocionální tíhu. Kamera se vpíjí do tváří postav, odhaluje každou vrásku, každý pohyb víček a ucuknutí rukou, jako by z nich chtěla vydolovat duši. Je to dílo intimity a znepokojení, v němž se střetává přítmí luxusních a středostavovských interiérů s neúprosným jasem pravdy přicházející v londýnských ulicích.
Dokonalý cizinec nás i skrze tuto esteticky dokonalou kameru nutí přemýšlet o sobě i ostatních. O tom, čemu věříme, že je pravda, a co raději přehlížíme. Kdo vlastně má právo vyprávět naše příběhy? Koho budeme poslouchat? Ukazuje, že si své životy vyprávíme podle toho, co se nám hodí. Co zapadá do rámce chápání sebe sama. Co se nehodí, to zahodíme jako lži. Chytře je tu zvolena profese hlavní hrdinky Catherine, dokumentaristky, a seriál tím nenápadně nadhazuje, že ani ty nejpřesnější dokumenty nemusí být dílem pravdy. Záleží vždy na úhlu pohledu.
Hlavní chybou Dokonalého cizince je, že s tak zajímavě nastavenou společenskou otázkou Cuarón nakládá nahodile, až nelogicky. Okolí Catherine uvěří každému žvástu. Ve finální epizodě, která opět mění celou interpretaci příběhu, zase až příliš rychle uvěří její verzi, protože se to pohodlně hodí do závěru. Po šesti pozvolných, místy až frustrujícím způsobem doslovných dílech se záznamem sebemenších emocí a pohnutek, tu najednou není prostor cokoliv rozvést nebo dovysvětlit. Až tezovitě vše zapadne do předem připravených míst. Možná je to další Cuarónova hra – znejistit nás příliš jasným závěrem. Možná bychom mu neměli věřit. Ovšem žádný náznak takové podvratnosti se zde nevyskytuje.
Plakát k sérii, zdroj: Apple TV+
Nicméně Dokonalý cizinec s dramatickou silou odhaluje lidské slabosti. Vede k přemýšlení o naší osobní minulosti a o tom, zda si ji vykládáme autenticky. Možná vás minisérie zasáhne. Možná vás nadchne. Anebo ve vás vyvolá vztek a únavu. Ale nejspíš vás nenechá chladným. Podobné příběhy si o sobě vyprávíme všichni. Je jen na nás, které verzi chceme věřit.
