Mezi true crime a sitcomem. Detektivní komedie Jen vraždy v budově umí být progresivní i tradiční

„Udělali jsme si fokusku na věkový rozdíl mezi vámi a slovo, které tam pořád vyskakovalo, bylo ‚úchylný‘.“ Takhle hodnotí postava producentky Bev Melon sestavu hlavních protagonistů seriálu Jen vraždy v budově v první epizodě nynější, celkově čtvrté řady. Detektivní komedie, v níž ústřední role ztělesňují sedmdesátníci Steve Martin a Martin Short společně se Selenou Gomez, které bylo v době první řady devětadvacet, ve skutečnosti ukazuje, že z překlenování generačních propastí může vzejít sofistikovaná komedie bavící publikum bez ohledu na věk.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Slavný americký komik Steve Martin prý první verzi Jen vraždy v budově vymyslel už před deseti lety. Měla vyprávět o třech důchodcích, kteří milují nevyřešené vraždy. Jenže proto, že už jsou moc staří, musí se omezit na vyšetřování těch, k nimž došlo v domě, kde všichni tři žijí. Pořád to byl dobrý námět, ale teprve s nápadem nahradit jednoho ze seniorů mladou ženou a s rozhodnutím udělat z obou zbylých protagonistů lidi ze showbusinessu, se do původní ideje dostaly elementy, z nichž seriál úspěšně žije dodnes. Prvním tím prvkem právě jsou mezigenerační výměny mezi ústřední trojicí, druhým pak hustá síť popkulturních odkazů a her s konvencemi audiovizuálního vyprávění.

Schválně, vyznáte se v tom ?

Takže Jen vraždy v budově vyprávějí o extravagantním divadelním režisérovi Oliveru Putnamovi a o bývalé hvězdě devadesátkového krimiseriálu Charlesi-Hadenu Savageovi. Pánové v letech bydlí v luxusním bytovém komplexu v New Yorku a společně se svou mladou sousedkou jménem Mabel Mora se pouštějí do vyšetřování vražd, o nichž zároveň natáčejí podcast. Od první sezóny, v níž hrdinové mimo jiné podezřívají ze spáchání zločinu zpěváka Stinga, si cyklus buduje vlastní alternativní realitu napojenou na současnou popkulturu. Letošní čtvrtá sezóna jde v tomhle ohledu rozhodně nejdál.

Steve Martin a Martin Short ve 4. řadě série Jen vraždy v budově, foto: Hulu

Na začátku se hrdinové dozvědí, že Hollywood se chystá natočit filmovou verzi jejich podcastu a že ústřední trojici v ní mají hrát Zach Galifianakis, Eugene Levy a Eva Longoria, kteří v seriálu vystupují přímo jako fiktivní verze sebe samých. Zápletka se navíc točí kolem vraždy Savageovy kaskadérky a je možné, že původním terčem vraha byl ve skutečnosti samotný Savage. Celým seriálem totiž prostupuje téma vztahu reálných osobností k jejich mediálním dvojníkům – herců ke kaskadérům, skutečných lidí k jejich představitelům v životopisných filmech, herců a jejich ikonických filmových postav. A aby to nebylo tak jednoduché, v letošní sezóně je tenhle motiv ještě zamotanější – tím spíš, že hvězda formátu Meryl Streep tu nehraje sama sebe, nýbrž fiktivní postavu, zato Paul Rudd tu ztvárnil roli kaskadéra, který zaskakoval za fiktivního herce Bena Glenroye, jehož Rudd hrál ve třetí sezóně.

Ano, hry s identitami působí v tomhle seriálu občas komplikovaně, a pokud se jimi chceme zabývat, může to být více či méně podnětné intelektuální cvičení. Ovšem seriál samotný je zároveň obdivuhodně lehkonohou a návykovou komedií (i v tomhle je sezónu od sezóny lepší!).

Scéna ze 4. řady série Jen vraždy v budově, foto: Hulu

Vzhledem k tomu, že hlavní role tu ztvárnily osmdesátkové legendy Steve Martin a Martin Short, mohli bychom mít tendenci si myslet, že Jen vraždy v budově oživují zlatý standard hollywoodské komedie oné dekády. Série, pod níž je kromě Martina podepsaný herec a scenárista John Hoffman, ve skutečnosti dokáže těžit z tradice konverzačních sitcomů založených na zábavně podivínských postavách a jejich interakcích, obsahuje sofistikované narážky odkazující na zábavní průmysl, a nakonec i fyzický humor, kterým proslul zejména Steve Martin a s nímž dokáže pracovat i coby sedmdesátník. Díky tomu, že starší protagonisté jsou tu neustále konfrontováni s mladšími postavami a se současným světem, seriál nepůsobí staromódně – naopak to Martinovi a Shortovi umožňuje převzít vděčné role popletených komických figurek, které mnohem mladší (a zároveň moudřejší) Mabel musí neustále vracet do reality.

Mile vytěžovaná minulost

 Jen vraždy v budově tedy těží z mezigeneračního dialogu, podobně jako oblíbená sportovní komediální série Cobra Kai, jejíchž pět dílů ze šesté sezóny vyšlo letos 15. listopadu na Netflixu. A nejde zdaleka pouze o střetnutí mladých a starých postav. Pro oba seriály je zásadní, že se vracejí do určité éry popkultury a konfrontují ji se současností.

Cobra Kai přímo vychází z osmdesátkové filmové série Karate Kid, potažmo z celé tradice amerických sportovních filmů o bojových uměních. Zároveň tu však starší postavy musí čelit výzvám spojeným s jejich dospívajícími žáky, moderními technologiemi a s novými společenskými zvyklostmi.

Steve Martin na stopě zločinu ve 4. řadě série Jen vraždy v budově, foto: Hulu

Jen vraždy v budově jako by nahlížely ještě dál do minulosti: Jejich protagonista Oliver Putnam vzpomíná na svá zlatá léta v sedmdesátkových muzikálech a formát klasické detektivky navíc odkazuje k dílům Agathy Christie. Na druhou stranu si seriál dokáže dělat legraci z podcasterů, ze současné true crime mánie nebo z algoritmů, které za producenty rozhodují o tom, co se bude natáčet, a co ne. A tomu se snaží být i nepředvádivě inkluzivní. Vyskytuje se zde řada výrazných ženských či etnických postav a celá jedna epizoda je vyprávěna z pohledu nedoslýchavého protagonisty.

Sympatické na titulu Jen vraždy v budově je rovněž to, že se nesnaží nálepkovat, nemá se ani za progresivní, ani za konzervativní; chce propojovat oba proudy. Tenhle přístup seriálu vydržel již čtyři sezóny– a pátá už byla ohlášena!

Plakát ke 4. řadě série Jen vraždy v budově, zdroj: Hulu