Dokument Všechna ta krása a zabíjení ukazuje, proč je nutné od špatností neodvracet zrak
Dokument Všechna ta krása a zabíjení ukazuje známou fotografku Nan Goldin coby aktivistku bojující proti rodině Sacklerů, která je z velké části zodpovědná za opiátovou krizi v USA. Síla filmu tkví v nezlomnosti a vytrvalosti fotografčina boje za to, co jí připadá důležité. V životě Nan Goldin je už desítky let vše osobní zároveň politické.
„Sacklers lie, thousands die!“ – „Sacklerovi lžou, tisíce mřou!“ Pokřik, který se objevuje hned v prvních záběrech dokumentu americké režisérky Laury Poitras (* 1964), se rozléhá expozicí věnovanou starověkému Egyptu v Sacklerově křídle newyorského Metropolitního muzea umění (The Met). Vzduchem létají oranžové plastové obaly na léky – v nich se v USA prodává lék OxyContin – s nápisem „OxyContin vám předepisují Sacklerovi“.
Tento silně návykový opiát, vyráběný společností Purdue Pharma, jež rodině Sacklerových patří, má na svědomí statisíce životů. Hlavně vinou bezohlednosti rodiny, která pilulky marketovala coby nenávykové a vhodné i pro pacienty s menší mírou bolesti. Vstřícné PR se Sacklerovým dlouho dařilo držet – spíše než v souvislosti s opiátovou krizí se na rodinu pohlíželo právě jako na milovníky umění. Plaketu se jménem Sackler byste ještě donedávna našli v Metropolitním nebo Guggenheimově muzeu v New Yorku, v Národní portrétní galerii a Tate Gallery v Londýně nebo v pařížském Louvru.
Rozhodit to svinstvo po galerii. Nan Goldin ve filmu Všechna ta krása a zabíjení, zdroj: Praxis Films Laura Poitras zaznamenala v úvodní scéně snímku Všechna ta krása a zabíjení nominovaného na Oscara první akci skupiny PAIN (Prescription Addiction Intervention Now) založené fotografkou Nan Goldin poté, co se umělkyně sama zbavila závislosti na OxyContinu. Lék dostala poprvé po operaci, závislou se podle svých slov stala okamžitě. Tablety nejdříve polykala, poté drtila a šňupala (ostatně jako většina závislých) v letech 2014 až 2017. První akce skupiny v muzeu The Met se odehrála v březnu 2018 poté, co se Goldin závislosti zbavila. Hlavním cílem fotografky a dalších aktivistů bylo poukázat na tyto krvavé peníze přijímané galeriemi a odstranění cedulek se jménem rodiny, která v těchto institucích pere své zisky. To se skupině podařilo po třech letech protestů a akcí – a tento záběr také dokument uzavírá.
Opiátová krize v USA – co si ještě pustit
V posledních letech se na streamovacích platformách objevila řada dokumentů i seriálů reflektující opiátovou krizi. Nejprve hraná tvorba. Netflix letos zveřejnil minisérii Zabiják bolesti. V šesti epizodách pojednává o dopadech krize na osudy vybraných lidí a sleduje právničku, která se proti Purdue Pharma snaží získat důkazy. Série vychází mimo jiné z textu Patricka Raddena Keefea pro časopis The New Yorker s názvem Rodina, která postavila impérium bolesti z roku 2017. V podstatě totožný příběh – s poněkud rozvedenějšími osudy závislých lidí (seriál má osm dílů) – najdete na Disney+ pod názvem Absťák (2021).
Pokud preferujete dokumentární pohled, Netflix nabízí sérii Lékárník z roku 2020. Sleduje příběh lékárníka, jemuž zemřel syn vinou závislosti na opiátech a který se v návaznosti na to snaží poukázat na příčiny celé této společenské krize. Dvoudílný dokument Zločin století na HBO Max poukazuje na chyby v systému, jež poskytly prostor vzniku opiátové krize – od bezohledných farmaceutických firem po špatně formulované vládní předpisy. Kromě OxyContinu sleduje i hrozbu fentanylu, u něhož se uvádí, že je až padesátkrát silnější než heroin a předávkování touto drogou je nejčastější příčinou úmrtí Američanů ve věku od 18 do 45 let.
Surově a bez příkras
Přestože opiátová krize a aktivity skupiny PAIN tvoří pevnou linku dokumentu, snímek v retrospektivě sleduje i další vrstvy fotografčiny osobnosti. V odbočkách se tak vracíme do jejího dětství, které strávila částečně v péči pěstounů. Dozvídáme se o Nanině sestře, která se kvůli své sexuální orientaci a divoké povaze potýkala s nepochopením tehdejší konzervativní společnosti, putovala po nápravných zařízeních a potlačovala sebe sama, což vyústilo v její sebevraždu.
„Myslím, že je to důležitý příběh nejen pro mě, ale pro celou společnost…,“ vzpomíná na svou starší sestru Barbaru v dokumentu Nan Goldin. „O přizpůsobení se a popření. A taky o stigmatu. Zatajují se ty nesprávné věci a to lidi ničí. Moje sestra byla obětí toho všeho, ale věděla, jak se bránit. Její vzdor byl počátkem toho mého.“ Právě tento úryvek pomáhá pochopit autorčino dílo. Respektive celý život, který od jejích fotografií lze těžko odloučit. Její potřebu jít na dřeň, touhu překračovat konvence, nic neskrývat, vzdorovat a nenechat se zastavit.
Taková jsem byla, tímhle jsem si procházela. Nan Goldin na jedné ze svých fotografiích, jež časem dohromady složily unikátní svědectví o jedné subkultuře a které se také objevují ve filmu Všechna ta krása a zabíjení, zdroj: Praxis Films Goldin fotila všechno, co prožívala, a všude, kde se ocitla. Fotografii používá jako nástroj boje se svými traumaty. Fotila bostonské drag queens, které na ulici vycházely jen v noci, aby se vyhnuly zatčení. Lesbické bary, vztahy kolem ní, sex i drogy. Ale hlavně intimitu. Fotografovala vzájemnou sexuální závislost se svým přítelem Brianem. Zaznamenala hádky i to, jak se jí hojí rozlámaná očnice.
Dokument ukazuje – podobně jako Goldin ve svých fotografiích – život surově a bez příkras. Nan popisuje, jak na cestě za prvním kurátorem, který se s ní chtěl v New Yorku setkat, zaplatila taxikáři sexuální službou. Jak si na fotografický materiál v jednu dobu vydělávala tancem v baru. Poprvé také otevřeně říká, že se nějaký čas živila prostitucí. Stejně bezprostředně vypráví o svém vztahu k drogám, o odvykačce nebo o tom, jak jí šlo vždycky dobře krást.
Všechno včetně bolesti dokázala Goldin přetavit v tvůrčí sílu. Složité rodinné zázemí a nezdravé vztahy vyústily ve fotografický cyklus Balada o sexuální závislosti. Epidemie AIDS ve Spojených státech ve výstavu Witnesses: Against Our Vanishing, kterou v roce 1989 kurátorovala a do níž zapojila členy komunity s tímto onemocněním.
Hrdinka s chvějícím se hlasem
Právě její činnost v osmdesátých letech jako by dodávala fotografčině současnému aktivismu na naléhavosti. Retrospektivní část dokumentu musela Goldin odvyprávět sama. Téměř nikdo z jejího okolí totiž epidemii AIDS nepřežil. Její spřízněná duše Cookie Mueller zemřela roku 1989 ve čtyřiceti letech, David Wojnarovicz v roce 1991 ve třiceti sedmi a výčet by mohl pokračovat. „Musíme něco dělat, aby to nedopadlo stejně, nesmíme odvracet zrak,“ artikuluje Goldin zdroj energie, s níž se pouští vstříc nepříteli v podobě opiátové krize.
Vzpomínky umělkyně dostávají v dokumentu jasné obrysy prostřednictvím jejích fotografických děl, archivních záběrů rodiny Goldinových, starých uměleckých filmů, domácích videí, záznamů instalací jejích výstav… Obrazově hutná, strhující i znepokojující koláž do jisté připomíná fotografčin oblíbený formát slideshow. Současná linka o aktivitách skupiny PAIN už více připomíná konvenční dokument a celý snímek trochu odosobňuje. Přesto ty dvě linie fungují a ukazují provázanost života a díla Goldin s jejím aktivismem.
Přes všechnu hrůzu je vyznění filmu zvláštně pozitivní. V hlavní lince sledujeme dílčí úspěchy, jichž skupina PAIN dosáhla – postupné odvracení se kulturních institucí od jména Sackler. Dokumentu se přitom daří vyhnout patosu. Neukazuje protagonistku jako superhrdinku, která pomocí svého fotoaparátu proměňuje svět v lepší místo. Nan Goldin se třesou ruce a chvěje hlas, když začíná skandovat v Metropolitním muzeu umění. Do Guggenheimova muzea si chce vzít na hlavu směšnou čepici s kožichem, aby ji hned nepoznali, přestože hučka poutá víc pozornosti než její kudrnaté zrzavé vlasy. Při vyprávění o sebevraždě sestry prosí režisérku o pauzu…
Právě všudypřítomná lidskost dělá snímek Všechna ta krása a zabíjení výjimečným. Kromě života slavné fotografky je totiž výpovědí o síle a odvaze a o nekonečném boji s vlastními i se společenskými démony.
Český plakát k filmu, repro: Film Europe
Všechna ta krása a zabíjení / All the Beauty and the Bloodshed (USA, 2022, stopáž 122 minut)
Režie: Laura Poitras, kamera: Clare Carter, hudba: Soundwalk Collective, střih: Joe Bini, Amy Foote, Brian A. Kates. Účinkují: Nan Goldin, David Velasco, Megan Kapler, Marina Berio, Noemi Bonazzi, Patrick Radden Keefe, Harry Cullen, Robert Suarez, Alexis Pleus, Darryl Pinckney a další.
Česká premiéra: 2. listopadu 2023
