Kulturní média online. Kamil Fila z Kinoboxu: Uměleckou kritiku AI neohrozí
Jednotlivé umělecké obory jsou dnes reflektovány – vyjmeme-li vysloveně odborné, akademické tituly – především internetovými médii. Zajímá nás, za jakých provozních podmínek existují, jak redakce dané médium vnímá, jak je zaměřuje. Tentokrát se ptáme na časopis Kinobox, který vede filmový kritik Kamil Fila.
Začínal jste na fanouškovských webech typu Moviezone, vystudoval filmová studia, působil jste na Aktuálně.cz i v Respektu, několik let provozoval vlastní web Ještě větší kritik, než jsme doufali. Nyní tři roky šéfujete portálu Kinobox. Jak se podle vás za těch více než dvacet let filmová kritika proměnila a v čem dnes vidíte její smysl?
Smysl filmové, potažmo umělecké kritiky je pořád stejný a neproměňuje se. Proměňuje se slovník a témata, proměňují se platformy. Kritika je tu jako opozice PR a fanouškovského hypu. Kritika mnohem víc vidí dílo jako celek a ne kousky fetišů, mnohem víc vidí dílo v historickém kontextu, nejenom v perspektivě „teď“ – očekává se, má premiéru, je nejdražší a podobně. Na základní úrovni je kritika něco na způsob spotřebitelského testu, na vyšší úrovni je to přemýšlení o podobě audiovizuální kultury. Nepíše se už pro cílové publikum, ale z odstupu, co dílo dělá s různými lidmi a co my děláme s ním.
Přesto: neproměnila se role kritika a kritických časopisů vlivem rozvoje fanouškovských webů, sociálních sítí, influencerů či youtuberů?
Jsem spíš žába v hrnci, která nevnímá proměnu teploty vody. Dělám svou práci víc než dvacet let podle mě téměř stejně. V Kinoboxu jsme oslovili youtubery a pokoušeli jsme se o podcast, využíváme pochopitelně sociální sítě a vyvíjíme videoformáty, ze kterých Kinobox ostatně vzešel. Sám jsem v současnosti hlavně miniproducentem videoobsahu – nejsem jenom performer, ale starám se i o koordinaci natáčení, střihu či tvorby grafiky. Jsem hlavní tváří video recenzí v Kinoboxu, protože mě lidé nejvíc znají. Dáváme možnost všem, aby se jejich osobnost projevila, zkoušeli jsme třeba podcasty s Antonínem Tesařem, ale finančně se pořad nevyplácel. Byl dobrý, ale zdá se, že je přepodcastováno.
Screenshot webu Kinobox.cz, repro: ČT art
Má pak psaná reflexe své místo a smysl?
Existuje skupina lidí, kteří více čtou, a pro ty bude psaná žurnalistika existovat vždy. Text spotřebuje méně dat na mobilu. Na čtení nejsou potřeba sluchátka. Videa jsou vždy primitivní, podcasty víc spontánní a rozvolněné, ale pouze text umožnuje vyjadřovat se naplno. Čtení je mnohdy rychlejší než sledování a poslouchání. Kdybych měl mluvit o Kinoboxu, tak v tuto chvíli tvoří texty zhruba sedmdesát procent našeho obsahu a zbytek jsou videa. Nemyslím si, že by jiné formáty u nás někdy tvořily víc než padesát procent.
Liší se podle vás psaná reflexe filmu v on-line prostředí od reflexe filmu v tištěných médiích?
Vím, že v printu bych měl o trochu více času zpracovat nějaké téma, víc by se o něm vedla debata. V Kinoboxu i dlouhý text vzniká maximálně den psaní a den, kdy se musí zpracovat na vydání. V tištěných médiích bych nemusel být tak aktuální a lze mít o den dva pozdější reakci, nebo zpracovat delší článek s odstupem týdne. Na internetu to není možné, odstup jsou nanejvýš dva dny.
Screenshot webu Kinobox.cz, repro: ČT art
Kinobox
Kinobox byl původně televizní pořad, který v roce 1993 založil podnikatel Petr Vachler. Informační a komediální magazín se zaměřoval na tuzemské a zahraniční novinky a uváděli ho Miloš Kohout, Roman Holý a Petr Čtvrtníček. Pořad skončil v roce 2008. V roce 2009 Vachler koupil databázi České filmové nebe (tu roku 1995 založili studenti ostravské Technické univerzity Radek Vetešník a Petr Herudek) a následující rok spustil portál Kinobox.cz, který slučoval filmovou databázi se zpravodajským serverem. V květnu 2020 Vachler odprodal Kinobox.cz české technologické společnosti Livesport a šéfredaktorem se stal Kamil Fila, který vyhlásil za cíl „být nejčtenějším filmovým časopisem a postupně dohnat fanouškovskou databázi ČSFD“. Od roku 2022 přešel web pod společnost Dramox Radima Horáka (spolumajitelem Dramoxu je stále Martin Hájek, který vlastní Livesport). Na konci letošního března byla spuštěna nová podoba platformy a čtvrt roku na to na ní byla otevřena VOD sekce nabízející stovky filmů ke zhlédnutí. Koncem června přibyla funkce umělé inteligence, vypočítávající předpokládané zhodnocení u nejočekávanějších filmů a seriálů.
Kinobox není ani odborné periodikum typu Iluminace či Cinepuru, ani fanouškovský web. Pro koho Kinobox tedy děláte a jaký má vliv na rozvoj myšlení o filmu?
Web Kinoboxu je dělaný jako „catch all party“, pro povrchnější i náročnější publikum, pro „pamětníky“ i teenagery. Stíháme absolutní novinky během pár hodin, zvládáme pokrýt téměř kompletní nabídku kin a nejdůležitější nabídku VOD a televizí. Recenze se snažíme nechat psát lidi, kteří mají k tématu vztah a určitou specializaci. Náš vliv nedokážeme dohlédnout, poznáme jenom to, jestli s námi nějací tvůrci mluví a distribuční společnosti nás zvou na premiéry. Z velké části web slouží jako místo, kde si uživatelé mají možnost najít program na večer. Snažíme se psát korektně, čili ve zprávách nepoužíváme stigmatizující jazyk. Dlouhodobě to může mít pozitivní vliv.
Screenshot webu Kinobox.cz, repro: ČT art
Zmiňujete stigmatizující jazyk. Vy osobně se ve veřejném prostoru věnujete případům sexualizovaného násilí, chystáte o tom knihu. Propisuje se to do toho, jak o filmu píšete a jak k němu přistupujete na tomto webu?
Snažíme se reagovat na proměny dobového diskurzu, sledujeme, jak se o různých tématech píše v zahraničí. Dodržujeme určité standardy etické žurnalistiky – vyhýbáme se jazykovým a myšlenkovým stereotypům a všímáme si, jak se stereotypy projevují v popisovaných dílech. Týká se to i našeho zpravodajství. Naopak komentářová sekce je o něco rozvolněnější. Vždy nám však jde o otevřenou argumentaci, o zkoumání toho, co se mění, než vytyčovaní toho, „jak by to mělo správně být“. Spíš různé přístupy porovnáváme a stavíme vedle sebe.
Nepochybně se na proměně Kinoboxu projevila vlna MeToo v Hollywoodu, musíme ji reflektovat. Ale o případech sexualizovaného násilí píšeme pouze tehdy, pokud to ovlivňuje určité projekty, neděláme každý případ a oznámení, snažíme se vyhýbat se bulváru ze soukromí. V Kinoboxu dřív vznikaly články, které lákaly na atraktivní zjev hereček, to nyní neděláme. Píšeme spíše o tom, jak se tento tlak na vzhled podepisoval negativně, ale opět vždy v návaznosti na to, co tyto herečky samy o sobě říkají v dokumentech nebo píšou v memoárech, aktivně nic nevyhledáváme a „nepřepisujeme dějiny“.
Jsme nuceni vyjadřovat se k různým tématům kulturních válek, ať už je to etnická nebo sexuální identita. I tady dodržujeme korektní jazyk, respektujeme výrazy, které preferují členové určitých komunit. Víceméně denně zjišťujeme, co všechno bylo v publicistickém psaní dříve opomíjené, koho jsme „neviděli“, co bylo tabu, co bylo chtěně nebo nechtěně diskriminující. Je to ale hlavně kolorit našeho psaní, řekl bych, že to je tak deset až dvacet procent problémů, které řešíme. Základem je pořád hlavně aktuálnost, faktografická správnost textů, jejich vnitřní logika, jednota stylu a čtivost.
Jaká je čtenost vašich textů? Jaké máte náklady na provoz webu a kolik textů denně zhruba zveřejňujete?
Denně vyprodukujeme šest až osm textů, z toho dva až tři delší, ty jsou plánované, zbytek vzniká rychle a je dílem denní služby. Náklady na provoz jsou v nižších statisících měsíčně – živí nás reklama na webu a ve videích a máme podíly z přehrávání filmů, které jsou dostupné na webu. Čtenost letos v srpnu byla 1,3 milionu reálných uživatelů, 5 milionů zobrazení stránek, 46. místo mezi nejčtenějšími weby v Česku. Dobrý text má u nás deset tisíc přečtení, highlighty týdně 100, 200, 300 tisíc, zažil jsem i půl milionu. A texty s dlouhou trvanlivostí – tedy žebříčky, seznamy, timeliny – jdou k milionu.
Screenshot webu Kinobox.cz, repro: ČT art
Jaký máte názor na současnou debatu o statusu umělce? Jste do této iniciativy zapojeni?
Nejsme do ní zapojeni. Netuším, jestli by nám to pomohlo. Situaci v tomto ohledu sleduji povrchně. Myslím, že ze samotného statusu komerčního webu bychom na žádnou podporu od státu nedosáhli.
Jste čtyřicátník. Jak moc je Kinobox generační médium, ať už z hlediska autorů, nebo umělců, o kterých píšete?
Jde převážně o třicátníky a čtyřicátníky a píšeme pro lidi stejně staré a nostalgiky osmdesátých a devadesátých let – pro ty děláme řadu retro článků a sledujeme výročí. Mladší publikum oslovujeme pomocí YouTube a TikToku. Zprávy píšeme spíš o zaručených autorech, tudíž o těch, kterým je zhruba 50+, často i 80+. Rozhovory děláme naopak spíš s mladšími, zejména českými tvůrci a tvůrkyněmi. Pokud jde o recenze, tam na selekci nehledíme, jde pouze o to, kdo z našich autorů co stíhá, případně o co má zájem. Pokud jde o profilaci, náš časopis dělají zejména novináři, několik lidí má vystudovanou filmovou historii a teorii, jiní mediální studia. Ve filmové databázi pak dělají nájemné síly.
Co dnes redakci Kinoboxu nejvíc trápí?
Jsme závislí na počasí jako kina. Při dobrém počasí se snižuje čtenost. Obecně si všímáme, že tradiční kino přestává být zajímavé a na VOD si české publikum tolik nezvyklo. Stále ho zajímá zejména tvorba českých televizí. Projekt Kinoboxu je rozštěpený na magazín a databázi, střídavě se energie a finance přelévají z jednoho do druhého. Nejtěžší a nejdůležitější je pro nás funkčnost na mobilech. Kromě stránky přizpůsobené zobrazování na mobilech jsme po dlouhé době spustili i mobilní aplikaci. Náročnost je i v dělení denních služeb, protože není možné, aby všichni pokrývali všechno každý den. Zároveň se musíme dohodnout, do kolika hodin toho dne budeme hlídat agenturní zprávy. Háček je v tom, že kvůli časovému posunu oproti zámoří jde většina důležitých zpráv v noci a na nás je co nejdřív je zachytit.
Screenshot webu Kinobox.cz, repro: ČT art
Inspirujete se u podobných projektů v zahraničí?
Přímá inspirace není. Sledujeme hodně Variety, Hollywood Reporter, Collider a Joblo, těch stránek je mnohem víc, každý sleduje ty své. Já osobně mám rád k použití nebo inspiraci články na Cracked.com, mám rád kurátorování MUBI a sleduju řadu youtuberů, kteří dělají videoeseje, v záložkách jich mám asi stovku.
V Kinoboxu jste do predikce úspěšnosti filmů zapojili letos v červnu umělou inteligenci. Neobáváte se, že filmovým kritikům v budoucnu vezme práci?
Neobávám se toho. AI nemá očička, ani emoce a lidské zkušenosti. Nemá žádné interpretační schopnosti. Dokáže jen odpovídat, když se jí něco zadá, a zadání musí být extrémně přesné, aby byl výsledek k něčemu. Filmy je třeba vidět a prožít, pokud o nich člověk má psát něco jiného než zprávy. Nejnovější vývoj AI zatím spočívá v tom, že dokáže přibližně číst obrazy – rozpoznat figury od pozadí – a ze zvukového záznamu vytáhnout klíčová slova zápletky. To se bude hodit pro databázové popisy dějů filmů. Představuju si, že časem za mě AI bude schopná ve filmech vyhledávat ukázky s určitými tématy, o nichž mluvím ve videích – ušetří to spoustu práce s načasováním a stříháním ukázek. Stejně tak se zjednoduší postprodukce natočeného materiálu – práce se světlem, pozadím, infografikou.
Zatím AI využíváme v databázi na predikci hodnocení filmů. Díky tomu několik měsíců předem umíme s drobnými odchylkami určit, jak si chystaný film povede u diváků. Algoritmy vycházejí z toho, jak byly hodnoceny filmy stejných tvůrců a obecně podobné filmy. Stejné to asi bude brzy s tržbami. AI ulehčí překlady agenturních zpráv nebo jejich slučování do komplexnějších textů. Něco z toho už děláme. Stejně tak nám AI umožňuje překládat titulky k trailerům, které ale musíme často doupravit.
Nicméně v psaní názorových článků umělá inteligence nepomůže – maximálně může sloužit jako trochu inteligentnější internetový vyhledavač a ověřovač informací. Jednou z vrcholných aktivit v psaní je „gesto vůle“, touha prosadit svůj názor. AI je v tomto zcela inertní. Troufám si tvrdit, že jde o jednu z mála profesí, jíž se změny nedotknou negativně, pokud jste kreativní.
Videorecenze Kamila Fily na seriál Eliška a Damián na Kinoboxu.cz, repro: ČT art, zdroj: YouTube Kamil Fila (* 1980)
Filmový recenzent a kritik. Vystudoval teorii a dějiny filmu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Začínal v internetových časopisech Filmpub.cz, Filmweb.cz a Moviezone.cz a své recenze rovněž publikoval v časopisech Živel, Film a doba či Cinema. Několik let působil jako stálý redaktor dvouměsíčníku Cinepur a zpravodajského serveru Aktuálně.cz, odkud přešel do týdeníku Respekt. V roce 2016 spustil vlastní projekt webových stránek Ještě větší kritik, než jsme doufali. Od roku 2020 je šéfredaktorem Kinoboxu, od roku 2023 jeho videoproducentem. Je nositelem novinářské ceny Křepelka za rok 2013 a ocenění Genderman roku 2018 za „dlouhodobou snahu o demytizaci feminismu“.
