Duchovní cvičení, která nepřivedla jejich účastníky k povznesení, nýbrž ke zkáze

Film Todo modo je adaptací stejnojmenné prózy italského romanopisce Leonarda Sciascii (1921-1989). Český překlad tohoto spisovatelova díla z roku 1974 existuje: nalezneme jej ve svazku Sicilské variace, který roku 1980 vydal Odeon. Ostatně Sciasciaova díla, často vystavěná na kriminálních či detektivních zápletkách, inspirovala hned několik filmařů, kteří do hlavních rolí několikrát obsadili Giana Mariu Volontého, jenž skvěle ztvárňoval dilemata postav ohrožovaných anonymním mocenským zákulisím.

Dodejme, že do českých kin nikdy nepronikl ani film natočený podle jiné, rovněž k nám (roku 1968) přeložené Sciasciovy prózy Každému, co jeho jest; adaptace, natočená v roce 1966, získala při několikerém tuzemském televizním uvedení hned dva různé názvy: Každému, co jeho je a Každému, co mu patří. Společné je oběma zmíněným filmům ještě něco – režie se ujal spisovatelův vrstevník Elio Petri (1929-1982).

Novinář se vytratil, nastoupil politik

Na začátku románu Todo moro se Sciascia odvolává k požadavku duchovního otce, mystika a spoluzakladatele Tovaryšstva Ježíšova Ignáce z Loyoly, aby se všemožně hledala a nalézala Boží vůle (todo modo … para buscar y hallar la voluntad divina). Oproti předloze však filmař Petri výrazně změnil syžet, vizuální podobu dějiště i postavy.

Především zcela vypustil ústřední figuru zvídavého novináře, zjevně neznaboha, jehož láká zúčastnit se velmi důvěrných duchovních cvičení, pořádaných pro vysoce postavené osoby. Příběh, protínaný přibývajícími vraždami, pro něž policistům schází vysvětlení a marně pátrají po motivaci a podezřelých, se totiž odvíjí jako novinářovo osobní svědectví. Právě on se stává nositelem deziluzivních postřehů o zkaženosti politické sféry i zkorumpovaných církevních struktur, které krom jiného dovolily, aby si navenek ctihodní účastníci – samozřejmě potají – přivezli s sebou manželky či dokonce milenky.

Režisér Elio Petri namísto novináře do příběhu vsunul poněkud zmateného, ba vykolejeného politika označeného pouze iniciálou M. (právě toho hraje Gian Maria Volonté). M. je tváří v tvář vražedným událostem stále nervnější. Duchovních cvičení se účastní asi hlavně kvůli jednáním se svými příznivci i odpůrci, aniž by to jakkoliv umenšovalo jeho až okázalou zbožnost. Duchovní cvičení přitom nabývají na exaltaci, jak tomu odpovídají i jednotlivé okruhy témat, která se přidržují původního rozčlenění Ignáce z Loyoly z jeho spisu Duchovní cvičení. Petri zesiluje pohybovou i verbální expresi postav; při rychlé chůzi tam a zpět v omezeném prostoru jediné větší haly se účastníci ocitají na pokraji transu.

Volonté, nahrbený a s rukou vždy připravenou k podání, mistrně postihl vnější masku svého hrdiny, zdánlivě vstřícného a plného ohledů k okolí. Jakkoli i mluva se mu změkčuje, cítíme slizkost skrývanou za pokoru, když se M. pokouší vystupovat coby sjednotitel protikladných očekávání, jako politik, na něhož je plné spolehnutí.  Jedině při setkáních se sexuálně náruživou manželkou (Mariangela Melatová) propadá do jakési dvojsečného uspokojení i obav současně, postupně jdoucích až na práh hysterie. Jeho protihráče, kněze Gaetana, jemuž hrozí trestní stíhání za nejspíš hospodářské delikty, ztělesnil Marcello Mastroianni, další z oblíbených Petriho herců. Zůstává však ve stínu živočišného, až chameleónovitě proměnlivého Volontého.

 Skomírání ještě žijících lidí

Oproti knižní předloze, opírající se o bezmála protokolárně nezúčastněný náhled, režisér Petri rychle roztáčí kolo bizarností a výstředností pojících se s vraždami i s prostředím. Sciascia si vysnil přepychový hotel vystavený na místě někdejší poustevny. Petri ve spolupráci s kameramanem Luigim Kuviellerem zvolil stísněné, strašidelné podzemí obdařil mumiemi mnichů, zdůraznil protiklad mezi okázalou střídmostí „prostoru pro hosty“, a tím, co se pod tím skrývá. Nechybí obava z odposlouchávání, hledají se případné mikrofony, znepokojují anonymní udání a výhrůžky. Ostatně dlouhé chodby i úzké pokoje navozují klaustrofobní stavy, záhy zhmotněné přívalem vražd, před nimiž není úniku.

Petri příběh obkružuje motivem záhadného vražedného spiknutí, přidává zašifrované stopy v podobě zkratek, do nichž se halí mocné, ale neprůhledné společnosti, na jejichž výnosném vedení či správě se jednotlivé oběti podílejí. A případní podezřelí také záhy umírají. Odkrývají se možné sexuální podtexty vražd a příběh vrcholí až jakousi vražednickou psychedelickou vizí. Režisér tu vytvořil své zřejmě nejpesimističtější dílo. (Připomeňme, že v témže roce 1976 natočil Francesco Rosi přepis jiné Sciasciovy předlohy, a sice Ctihodné mrtvoly, rovněž se věnující neprůhlednému spletenci vražd.) Petri neposkytuje byť jediný záchytný bod pro pochopení toho, co a proč se událo. Snad zamýšlel metaforicky postihnout i pro něho obtížně pochopitelnou dobu vymknutou z kloubů s jejím jak levicovým, tak pravicovým terorismem a z toho plynoucí politickou nestabilitou. Slavný italský spisovatel Alberto Moravia o Todo modo napsal: „Jediný pocit, jaký film navozuje, je nenávist vůči vládnoucím vrstvám, které jsou nyní v Itálii u moci, v groteskně apokalyptickém zpodobnění zachycuje skomírání i u lidí dosud ještě žijících.“

Ačkoliv film Todo modo získal několik ocenění, v kinech propadl. Zvolená stylizace, místy jakoby odkazující k výrazově minimalizované televizní inscenaci snímané v nevelkém ateliéru, se minula s „řadovými“ diváckými očekáváními. Elio Petri pak zvládl natočit ještě dva tituly – televizní film Le mani sporche s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli a černohumornou moralitu Dobré zprávy – než ve svých třiapadesáti letech podlehl rakovině.

Todo modo / Todo modo (Itálie, 1976, stopáž 127 minut)
Režie: Elio Petri, scénář: Elio Petri, Berto Pelosso, kamera: Luigi Kuveiller, střih: Ruggero Mastroianni, hudba: Ennio Morricone, scénografie: Dante Ferretti. Hrají: Gian Maria Volonté, Marcello Mastroianni, Mariangela Melatoová, Ciccio Ingrassia, Franco Citti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Tino Scotti, Cesare Gelli, Giancarlo Badessi, Adriano A. Migliano a další.
Vysílá ČT art v úterý 25. května 2021 od 23:05 hodin.

Jeden z plakátů k filmu Todo modo. Repro: Archiv ČT