„Erotické hry mohou budovat empatii, je to umění samo o sobě”, říká vývojářka a novinářka Ana Valens

Pro magazín DailyDot píše ve Spojených státech žijící Ana Valens o alternativních erotických hrách i o tříáčkových titulech. Věnuje se sexuálnímu byznysu i genderovým tématům týkajících se popkultury. Vedli jsme hovor o tom, proč vůbec stojí za to dávat na erotické hry pozor anebo proč neplatí, že by byly jen a pouze nástrojem pro ždímání peněz. Podle Valens v nich jde najít nejen společenský komentář, nýbrž také emoce, které mohou pomoci pochopit sebe sama i ostatní.

Ana Valens. Foto: Archiv autorky

Na erotické videohry se často pohlíží s despektem. Co vás na nich jako tvůrkyni a novinářku baví?

Explicitní videohry těsně souvisí s tím, jak o sexu celkově přemýšlíme. Vždycky jsou v nich zakódované nějaké představy a ideály týkající se sexuality. Ať už v herních mechanikách nebo v příbězích. V kinematografii to není nic nového. Je snadné rozebrat erotickou scénu ve filmu, popsat, jak ji režisér rámuje, na co je zaostřeno. V tom všem je skrytá politika. Když někdo natočí scénu, v níž klade důraz dejme tomu na penetrativní sex nebo je v ději sex vykreslen jako cíl a trofej, jedná se o politické sdělení. A hry k tomu přidávají herní mechaniky. (Poznámka redakce: herní mechanikou jsou v této terminologii myšleny veškeré objekty, postavy, ukazatel herního skóre a vůbec vše, co lze ve hře vidět nebo s čím v ní lze manipulovat.)

Jak jste se k tomuto náhledu dostala?

Vývojářka Merritt K napsala před deseti lety text, který byl pro mě velmi důležitý. Rozebírala, jak mainstreamové hry, především z euroamerického kulturního prostoru, zobrazují sexualitu. Merritt K popisovala velké hry jako jsou Dragon Age, God of War nebo Mass Effect. Poukazovala na to, že obsahují velmi heteronormativní představy o sexu. Třeba že někoho dlouho a neúnavně uháníte, a pak se s ním nebo s ní za odměnu vyspíte. Nebo že pro dovršení orgasmu ve hře musíte rychle mačkat za sebou tlačítko, a pak obdržíte určitou výhodu. Merritt K doložila, že videohry nejsou v zobrazování sexuality nevinné. Často je v nich sex vykreslen způsobem jdoucím proti inkluzivnímu, komplexnímu a pozitivnímu vztahu k sexualitě. Měli bychom brát v úvahu také queer, feministickou sexualitu, sexualitu marginalizovaných skupin obyvatel. Hodně z toho, co před deseti lety Merritt K popsala, platí i dnes.

Nemyslete si, že v tom není politika. Screenshot ze hry Dragon Age, repro: Steam Community

Je tedy důležité dívat se, jakým způsobem videohry, a to především ty vyloženě erotické, sexualitu komentují. Zajímá mě, nakolik a jak nás představy o sexu vložené do herních mechanik ovlivňují, jak o něm přemýšlíme. Věřím, že explicitní videohry jsou uměním. Erotické umění dokáže vyjadřovat široké spektrum pocitů a vyvolávat silné emoce. Videohry bychom měli brát stejně vážně jako jiná erotická díla. Nejvíc se pohybuji na scéně queer erotických videoher, kde se potkává společenský komentář a inkluzivní přístup k sexualitě. Samozřejmě je spousta hetero her, které nejsou misogynní. Queer hry jsou však zajímavé tím, že ukazují, jak sexualitu prožívají lidé s menšinovou identitou.

Ženské figury ze hry Hardcoded, repro: oficiální stránka hry

Máte nějaké dobré příklady?

Poslední dobou se vracím k Hardcoded. Je to queer, trans hra, kterou vytvořil queer trans člověk. Je na ní patrné, že při tvorbě myslel na queer trans lidi, zejména na trans ženy. Tohle pixelartové kyborgské RPG poctivě ukazuje, jak trans lidé prožívají sexualitu a sex. Zprostředkovává touhu trans osoby po jiné trans osobě. Hardcoded je důkazem, že o erotické hry je zájem. Na Patreonu má obrovský úspěch, její vývoj z velké části financují queer lidé. Může se zdát, že queer hry mají kolem sebe nevelkou komunitu, ale ve výsledku vás může zájem překvapit. A zaplatit vám práci, což je velká věc. (Pozn. red.: Patreon je platforma umožňující fanouškům nebo „patronům“ platit tvůrcům za jejich práci.)

Psala jste mimo jiné o herním vizuálním románu Heaven Will Be Mine. Studio Pillow Fight je díky němu docela úspěšné. Dá se říct, že v přijetí erotických her došlo k posunu?

Heaven Will Be Mine je spíš než o sexu o queer identitě. Lepším příkladem je Ladykiller in a Bind, starší BDSM hra od Christine Love, která je hodně populární. Nicméně odpovědět na vaši otázku je těžké. Na jedné straně lze především v anglofonním herním světě a v herních médiích pozorovat, že zájem o erotické hry opatrně roste. Jenže snad jediný člověk, který se v médiích erotické herní tvorbě pravidelně věnuje, jsem já, a možná ještě Nathan Grayson v Kotaku. Většího pokrytí se takovým hrám dostane pouze tehdy, je-li to hit, jakým byla Subverse, která na Kickstarteru vybrala dva miliony amerických dolarů nebo když za nějakou hrou stojí známá jména. O erotických hrách se píše ve stylu „a co nám erotické videohry říkají o hrách obecně“.  Skoro nikdy se o nich nepíše prostě proto, že je to taky zajímavé umění, které si zaslouží pozornost samo o sobě.

Screenshot z Ladykiller in a Bind. Hra o BDSM, nebere se příliš vážně a je určená zejména pro hráče a hráčky se zájmem o alternativní sexuální praktiky, repro: ladykillerinabind.com

Souvisí to víc s hráčskou kulturou, anebo s celospolečenským vztahem k erotice?

Na jednu stanu popisovaná situace odráží, a to se týká především USA, všeobecné obavy z erotického obsahu. Médií, v nichž se otevřeně mluví o sexu, sexualitě, a tím pádem i erotické tvorbě, je málo. Většinou se týkají lifestylu, feminismu. A především v anglofonním herním světě panuje okolo sexu značná úzkost. A to může vést šéfredaktory a editory k tomu, aby se psaní o erotických videohrách raději z opatrnosti vyhýbali. Bojí se, že by pak byli méně důvěryhodní, znepřátelili si vydavatele nebo zadavatele reklamy, na nichž jsou existenčně závislí.

Přesto ke změnám po krůčcích dochází. V herním průmyslu se už občas řeší, že bychom měli o sexu v hrách otevřeně mluvit. Ale pořád to zdaleka není na takové úrovni jako u filmů nebo seriálů.

Přiznám se, že když se řekne erotická hra, tak mě první napadnou vlezlé reklamy tvrdící, že „když začnete hrát, nebudete moci nevyvrcholit” a tak podobně. VICE o nich měl velký ironický článek. Mě by zajímal opak. Co podle vás dělá dobrou erotickou hru?

Množství lidí si myslí, že erotické hry jsou vesměs podvod, kterým z vás někdo chce vylákat peníze, čas nebo vám zavirovat počítač. To má hodně co dělat s obecně negativním postojem k erotickému obsahu, k nakupování a řešení čehokoliv, co se sexem souvisí. Což je ovšem trochu jiné a velice složité politické téma.

Screenshot z Ladykiller in a Bind. Hra o BDSM, nebere se příliš vážně a je určená zejména pro hráče a hráčky se zájmem o alternativní sexuální praktiky, repro: ladykillerinabind.com

Dobrá, umělecká erotická hra stojí hlavně na snaze upřímně poskytnout hráči nebo hráčce zajímavou zkušenost. Ta hra nemusí nutně komentovat společnost nebo řešit složitá témata, ale musí naslouchat hráčským emocím, snažit se obohatit prožívání o různé pocity – skrze smutek, hněv a tak dál. V tom se erotické hry podobají jakémukoliv jinému umění.

Pokud se ptáte, co erotickou hru posune ještě dál a udělá z ní opravdu inspirativní zážitek, tak záleží, zda kromě erotiky a sexu řeší i další věci. Třeba že kromě vzrušení má promyšlený příběh, prokreslené postavy, zábavné herní mechaniky. Už zmíněná Ladykiller in a Bind je skvělý příklad. Je to hra o BDSM, nebere se příliš vážně a je určená zejména pro hráče a hráčky se zájmem o alternativní sexuální praktiky. Zároveň to však je hra oplývající řemeslnými a uměleckými kvalitami. Během hraní potkáváte různé postavy a máte spolu BDSM seance. Ladykiller in a Bind ve velkém rozebírá problematiku souhlasu, osobních hranic, popisuje detaily vztahu mezi dominantní a submisivní osobou. Je to vícerozměrný zážitek, kde jde o mnohem víc než o vzrušení. Ladykiller in a Bind ukazuje, jak BDSM život vypadá. Dobře toto podat je obecně velmi obtížné, natožpak ve hře, jejíž hráči a hráčky si ji chtějí užít. Před tím smekám.

O čem vlastně mluvíme, když mluvíme o erotických, vzrušujících hrách? Třeba Overwatch má rating 12+ a zároveň v něm najdete postavu zvanou Widowmaker, oblečenou do latexového body a vysokých podpatků…

Lidé mají často potřebu hry rozdělovat do krabiček, nakreslit jednoznačnou čáru mezi hrami pod osmnáct, a na ty pro dospělé. Overwatch i jeho konkurent Valorant od Riot Games jsou skvělé příklady. V obou hrách se vyskytují queer i velmi sexualizované postavy, které mají vzbuzovat erotické fantazie. Postava Widowmaker má očividně být dominantní sexy femme fatale. D.Va zase přestavuje archetyp atraktivní profesionální hráčky, hráčské přítelkyně, virtuální fantazii dívky od vedle.

Rovněž ve Valorant najdete smyslné postavy. Jednou z nich je jedová bojovnice Viper, stižená vnitřními démony, která téměř představuje archetyp lesbické dominy. A třeba Reyna je vampirická, konzumuje hráčské duše. Já ji čtu jako také velmi queer figuru. Na Západě se v posledních letech docela dost psalo o vztahu mezi queer identitou a metaforickou příšerností – třeba coby vnitřním pocitu ve vztahu k mainstreamové společnosti… Proto Reynu vnímám se silnými queer podtóny. Takže ano, můžeme si říct, že Valorant není erotická hra a že se nesnaží být sexuální, ale s věcmi, která řada lidí považuje za erotické, si pohrává. A některé z nich jsou na hranici fetiše. Jak pak jde říct, že na takové hře není nic erotického?

Existují teorie, podle nichž má hraní jako takové hodně co dělat s erotikou a se sexualitou. Zkrátka si myslím, že nedává smysl hry rozdělovat na erotické a neerotické. Každý to ovšem vidí jinak.

Není důležité, kdo takovou hru vyrábí? Cítím rozdíl mezi sexualizovanými postavami v rámci titulu, který produkuje obrovské studio s masivním marketingovým oddělením, a erotickou hrou nezávislého vývojáře nebo vývojářky z Itch.io.

To je složité. Různí lidé velmi různě chápou a čtou různé postavy. Nemyslím si, že je správné jít zcela opačnou cestou a natruc vytvořit v Overwatchi postavy, které postrádají křivky, nosí jen neforemné oblečení a tak dál. Řada žen se s postavami jako je Widowmaker, Reyna nebo Viper identifikuje, vidí v nich něco ze sebe. Především queer ženy mají často sexualizované ženské postavy v oblibě. Snaha najít nějaký střed je problematická.

Co je tedy pro vás osobně důležité?

Aby reprezentace byla namíchaná a neměli jsme pouze jeden styl, jak může žena ve hře vypadat. Je potřeba ukazovat různorodost jak ženských, tak mužských těl. Je cenné, když vývojáři přijdou s ansámblem postav, v němž jsou sexualizované i zcela neutrální ženské postavy a můžete díky tomu prožít jak erotické, tak jiné fantazie. Třeba tolikrát zde již zmíněný Overwatch to dělá docela dobře. Kromě Widowmaker tu je Brigitte, celá v silném brnění, drsná, fyzicky silná žena. Dobrý protipól. Každá žena, která hraje hry, má nárok na svůj vlastní názor, jak by ženy ve hrách měly být zobrazovány. Jednoduchá odpověď neexistuje.

Ovlivňují videohry erotický průmysl jako celek? Když se bavíme o Overwatchi, vzpomenu si na vlnu 3D pornofilmů, co se šířily na mainstreamových porno webech a v nichž účinkovaly postavy právě z této hry.

Jako první mě napadá prudký rozvoj streamerské kultury, která souvisí s rozvojem camgirl byznysu, sexuálních pracovníků, kteří si vydělávají živým streamováním erotických aktivit přes webkameru. Mnoho z nich zároveň hry hraje, streamuje je na Twitchi nebo je jiným způsobem ve své práci využívá. Je však obtížné všechna spojení mezi těmito světy odhalit; mimo jiné proto, že videoherní svět se kvůli zisku tváří, že s erotikou nemá nic společného.

Když se Overwatch porno začalo rozšiřovat, společnost Blizzard Entertainment, kde hra vznikla, se ho intenzivně snažila potlačit. Tvůrci a producenti nechtěli, aby byla jejich hra spojovaná s pornografií. Ale znáte to: Kde je vůle, tam je cesta. Navíc, když vytvoříte, třeba i náhodou, postavy, které vzbuzují přitažlivost, lidé budou své touhy způsobem sobě vlastním prozkoumávat – a to i sexuálně.
Podívejte se, kolik ilustrátorů začalo tvorbou erotického fanartu z populárních sérií. Často si nepřipouštíme, kolik kreativních lidí napříč obory se erotické tvorbě věnuje ve svém volném čase nebo prostě pro zábavu nebo jako trénink řemesla. Sexualita je přece velká část lidské zkušenosti. Takže když lidé živící se v sexuálním průmyslu hrají hry, hráči dělají erotické hry a na Pornhubu najdete cosplay porno, není to náhoda. Jen se o tom tak často nemluví. (Pozn. red.: termín cosplay vychází ze slov costume – kostým, a play – hra; cosplayovat znamená, že si nejen obléknete kostým určité postavy, ale také se jako ta postava chováte.)

Progresivně se to jen tváří. Screenshot ze hry Cyberpunk 2077, repro: Gamers Grade

Před časem jsem hovořil s Robertem Yangem, queer vývojářem, jehož zajímavé hry na Twitchi nejde streamovat, protože obsahují nahotu. Zato dlouho ohlašovaná megahra Cyberpunk 2077, v níž vinou programátorských chyb nějaký čas penisy doslova lezly postavám z kalhot, se obávat nemusí. Jako kdyby v tom existoval dvojí metr.

Taky si myslím. Když máte dostatek peněz, jste velký vydavatel nebo máte dostatečně velké jméno, pak klidně udělají výjimky na míru. Já jako nezávislá tvůrkyně, která ve své práci ráda zkoumá sexualitu a sex, mám smůlu. Cyberpunk 2077 má v mnoha ohledech dost konzervativní pohled na to, jak mají těla vypadat, kdežto Robert Yang je pravý opak: kriticky, s ohledem na queer identitu nebo netradiční sexualitu, zkoumá různé aspekty intimity. Jeho práce je vlastně docela radikální a pro spoustu lidí důležitá, třeba jako prostředek pro sebepřijetí. A toho na Twitchi nenajdete. Stačí však být firmou CD Projekt RED, vytvořit Cyberpunk 2077, tedy hru, která je zpátečnická, a jste v pohodě.

Jsem z toho smutná, protože to ukazuje na závislost herního světa na velkých vydavatelích. V důsledku to omezuje možnou diskusi a nabídku her, které se mohou na důležité platformy dostat. Třeba mé hry na nich streamovat nemůžete, protože jsou erotické. Sice jsou explicitnější, ale zase se podle mě tak moc neliší od toho, na co v rámci mainstreamové produkce není problém na Twitchi narazit.

Škoda to může být právě kvůli empancipačnímu potenciálu erotických her a erotiky vůbec. O něm píšete ve své knize Tumblr Porn. V úvodu popisujete svoji sebepoznávací cestu skrze fetišistické komunity na sociální síti Tumblr. Mají podobný potenciál i erotické videohry?

Na začátku Tumblr Porn vzpomínám, jak jsem na prahu puberty poprvé viděla porno s gigantickými ženami, a tím se moje sexualita probudila. Byl to docela nenormativní způsob, alespoň v porovnání s tím, jak nad prvními ženskými sexuálními zážitky přemýšlíme. Hry mohou také pomoci lidem objevit jejich vlastní sexuální zájmy. Moje poslední erotická hra se jmenuje She Hungered a věnuje se makrofilii, tedy erotickému zájmu o gigantické lidi, a fantaziím, že vás partner fyzicky pozře. Když jsem hru poslala různým známým, někteří mi odepsali, že normálně by je takové téma vůbec nezajímalo, ale že po dohrání chápou, proč někoho baví. Nebo je dokonce začalo bavit taky. Hry mohou pomoci v budování empatie. Dostat nás do mnoha různých světů a lépe pochopit sami sebe i druhé.