Franz Kafka stručně a rychle. Dvě napohled podobné knihy, avšak ďábel je ukryt v detailech

Pokud se budeme držet letošní tuzemské knižní produkce, která samozřejmě nemůže oslyšet jubileum smrti světově asi nejproslulejšího spisovatele, který se kdy v české metropoli narodil, je prozatímní účet skromný. Především: Kafkovy spisy nejsou aktuálně k mání, vycházely v češtině v letech 1997–2007, vyprodaly se a dnes se porůznu dají sehnat pouze některé jednotlivé svazky z této edice. Nejzevrubnější Kafkův životopis, který sepsal německý badatel Reiner Stach, vyšel česky ve třech dílech v letech 2016–2018. Takže co teď? Žádná knižní interpretační práce o Kafkově díle se tu letos zatím neobjevila. Nějaký nově sepsaný životopis rovněž ne; ostatně, co by asi tak mohl přinést nového a opravdu zásadního? Takže jsou tu dvě napohled dosti podobné knihy, které se pohybují někde mezi životopisem a výpisky z četby Kafkových textů.

Dvoustrana z knihy Kafka v kostce, repro: ČT art

Ostré střihy

Rakouský komiksový tvůrce Nicolas Mahler (* 1969) není u nás neznámý, vyšel zde jeho náhled na dějiny filozofie a na filozofy Večírek s Kantem a komiksové adaptace dvou důležitých děl rakouského moderního písemnictví – Starých mistrů Thomase Bernharda a Muže bez vlastností Roberta Musila. Jeho letošní, promptně přeložená kniha Kafka v kostce se jmenovaným titulům vymyká, neboť je jednak především životopisná, jednak není v pravém smyslu komiksem s dělením stránek na kresebná okna a textové bubliny. Na stránce je většinou pouze jedna kresba, v níž je kresebným písmem zakomponována, pokud vůbec, stručná a pádná věta. Kresby jsou „obloženy“ běžně vysázenými texty – s tím, že pro citace z Kafky bylo zvoleno kurzívové písmo.

Do kapsy určitě ne, příruční určitě ano. Ilustrační snímek, foto: Argo

Ve výtvarném pojetí Mahler nezapřel sám sebe, svůj typický rukopis, to už asi ani nejde. Opět tedy minimalistická, v tomto případě dvoubarevná kresba (černá + fialovo-šedá), karikované figury s velkými nosy a podivnými trupy – jako kdyby to snad dokonce kreslil nějaký neumětel. Což je pro autora rovněž typické klamání tělem: jeho „primitivismus“ je výsledkem intenzivního uchopení námětu, jeho studia a současně schopnosti aforisticky z něj významově a v nejširším slova smyslu existenciálně vydestilovat to, co považuje za podstatné. U Kafky se tento přístup nadto potkává s kresbami, které pražský spisovatel po sobě zanechal a na něž ve Vídni žijící komiksový tvůrce námětem i tvaroslovím přímo odkazuje (viz hubená postava sedící a píšící za stolem). Citace z Kafky, přítomné – spolu s některými životopisnými informacemi – v oněch několikařádkových textových blocích mezi kresbami, jsou na konci knihy vyzdrojovány; nechybí seznam použité literatury.

Dvoustrana z knihy Kafka v kostce, repro: ČT art

Mahler kontinuálně přechází mezi Kafkových životem a dílem, spatřuje jejich souvislost a jednotu jaksi vyššího typu, aniž to potřebuje vysvětlovat, přijde mu to u tohoto génia samozřejmé. Nepsychologizuje. Jistě, má to o to snazší, že se pohybuje na notoricky známé půdě, jenže zároveň to má o to těžší právě proto, že jde o mnohokrát přeorané území. Volí tedy rázné střihy a ironii: „Na konci Procesu se objeví jiní dva muži, bledí a otylí, a probodnou K. řeznickým nožem,“ píše Mahler nad bizarní kresbou proslulého mordu z dějin světové literatury. A pod ní pokračuje: „Možná to není nejlepší pointa, ale aspoň jakýs takýs happy end, jak si kdysi Kafka poznamenal do deníku: Dnes ráno zas poprvé po dlouhé době radost při představě, že se mi v srdci otáčí nůž.“

Prezentace publikace Kafka v kostce na letošním veletrhu Svět knihy Praha. Zleva rakouský komiksový autor Nicolas Mahler, spisovatel Jaroslav Rudiš a překladatelka Michaela Škultéty, foto: Svět knihy Praha

„Snažím se autory příliš neinterpretovat. Spíš si vybírám jednotlivé věty nebo momenty, které mě pobavily, a těmi se pak inspiruji,“ řekl Mahler o svém přístupu v interview pro rozhlasovou stanici Vltava při své pražské návštěvě, během níž knihu představil. Výsledek je uvolněný, přitom hutný, faktograficky spolehlivý, přitom osobní. Titul Kafka v kostce – originál zní Komplett Kafka a obsahuje v sobě více ironie – nemá pedagogickou ambici, a přece tahle mírně poťouchlá knížka má potenciál být jednou z možností, jak do spisovatelova světa vstoupit.

My tu abecedu zmůžeme

Když je vybraná problematika uchopena metodou „abeceda“ a skutečně se jde důsledně písmeno po písmeni, dá se s vysokou pravděpodobností předpokládat, že matérie bude do určité míry znásilněna, aby to na abecedu vydalo, aby se ke každému písmenu něco našlo. Publikace Kafkova abeceda je právě tento případ. Sepsali ji a sestavili literární editor a publicista Radim Kopáč a spisovatel Petr Stančík, ilustračně ji vybavil Štěpán Mareš.

Zadní strana obálky knihy Kafkova abeceda s vysvětlením záměru a účelu publikace, repro: ČT art

Na zadní straně obálky stojí, že přítomná abeceda „jde napříč jak fikcí, tak non-fikcí, tedy texty i životem. Ostatně u Kafky bylo jedno srostlé s druhým – asi jako duše s tělem. Tahle knížka je postavená jako info-tainment. Poučná zábava. Konceptuální hra s otevřeným koncem, který se může obratem stát staronovým začátkem…“ Poslední z citovaných vět je pouhá efektní (na)dutost, stejně jako jiné tvrzení z obálky, že na Kafkově díle se buď „rozcvičuje dostředivá akademická obec“, anebo osobnost spisovatele „končí na té nejspodnější, nejvulgárnější příčce populární kultury, jako tvář na hrnku nebo triku“. Tahle binarita chce zřejmě sdělit, že Kafkova abeceda je pomyslným zlatým středem, konečně něčím „normálním“.  Och, jak skromné!

Franz & brouk. Ilustrace Štěpána Mareše z knihy Kafkova abeceda, repro: ČT art

Formálně tvůrci postupovali následovně: Mikrokapitolu příslušného písmene otevírá na liché, tedy pravé straně výrazná, v černém kruhu bíle vyvedená příslušná litera abecedy; po otočení stránky vlevo následuje černobílá Marešova kresba a na protější, pravé straně začíná heslo v délce necelých dvou tiskových stran. A tak dále. Aby to vyšlo, k některým písmenům jsou osobnosti přiřazeny podle křestního jména (D – Dora Diamantová, F – Felice Bauerová apod.), jindy podle příjmení (W – Wohryzková Julie). Aby se něco našlo na N, volí autoři oslovení z dopisu příteli Maxu Brodovi „Nejmilejší Maxi“, u písmene I píší o pražském hotelu Intercontinental, jež byl dokončen v roce 1974 a Kopáč se Stančíkem mají za to, že „ryzí kafkárnu z něj činí skutečnosti, že hotel svým jižním rohem stojí na místě činžovního domu U Lodi, kde Franz Kafka s rodinou bydlel od června 1907 do listopadu 1913“. A aby se něco našlo na písmeno Q, zvolili latinskou verzi otázky Kdo byl Kafka? – Qui fuit Kafka?, za kterou následují stručné charakteristiky typu: „Frekventant hampejzů. Jurodivý typ s úsměvem od ucha k uchu. Úzkostí sevřená tvář s ďábelskýma ušima…“ A u písmene X došlo na –  XX. století…

Hrozivý otec Hermann Kafka. Ilustrace Štěpána Mareše z knihy Kafkova abeceda, repro: ČT art

Kdo spisovatelovo dílo aspoň trochu zná a o jeho životě je v základní míře informován, nedozví se z Kafkovy abecedy nic nového. Což platí i o Mahlerově knize, ale tam je ona programová lehkonohost, s níž je tvůrce pojednán, daleko více z jednoho kusu a lepšího vkusu. Kopáč se Stančíkem se snaží ke Kafkovi přistupovat „odvázaně“, přiblížit jeho osobnost a fenomén hlavně těm, kteří jsou v této věci tabula rasa, řekněme středoškolskému publiku, jež o tvůrci v rámci literární výuky něco vědět musí, ale nemělo by to moc bolet.

Přítel Max Brod. Ilustrace Štěpána Mareše z knihy Kafkova abeceda, repro: ČT art

Současně však některé formulace těžko označit jinak než jako zvulgarizované insiderství – v textu o románu Zámek stojí mimo jiné: „Jenže do druhé války Zámek v češtině moc popularity nenabral. A po ní už tuplem ne. Kafka se ovšem, nejspíš na přelomu 40. a 50. let, chytil v jazyce: přes výrazy ‚kafkárna‘ a ‚kafkovský‘. Po Liblicích pak bylo líp. Reálně i symbolicky: Zámek vyšel podruhé ve čtyřiašedesátém roce – v překladu Vladimíra Kafky.“ Kdo asi z konzumentů info-tainmentu ví, co byly Liblice, že šlo o kafkovskou konferenci v roce 1963?

Tvůrci Kafkovy abecedy: zleva Štěpán Mareš, Radim Kopáč a Petr Stančík, zdroj: Facebook nakl. Malvern / Knihkupec.net – Petr Beneš

Zatímco Mahlerovo dílko vyžaduje kontinuální čtení a prohlížení, u Kafkovy abecedy se toto raději nedoporučuje, neboť například heslo na straně 43 se jmenuje Chrlení krve a na straně 59 se u hesla Leopardi v chrámu zase dočteme o chrlení krve, které Kafku v srpnu 1917 postihlo. Nedryáčnické černobílé kresby Štěpána Mareše tu textovou snůšku scelují formálně a esteticky nejspíš víc, než co oba výrobci hesel tuší nebo si přáli.

Obálka knihy Kafka kostce, repro: ČT art

Nicolas Mahler: Kafka v kostce

Přeložila Michaela Škultéty. Argo, Praha 2024, 128 stran, doporučená cena 288 korun.

Obálka knihy Kafkova abeceda, repro: ČT art

Kafkova abeceda

Napsali: Radim Kopáč & Petr Stančík, nakreslil Štěpán Mareš. Vydal Jakub Hlaváček – Malvern, Praha 2024, 136 stran, doporučená cena 298 korun.