Kafkovské puzzle. Nová minisérie je rekonstrukcí i dekonstrukcí života slavného spisovatele
Třetího června 2024 uplynulo sto let od smrti Franze Kafky. Německá veřejnoprávní televize ARD se výročí rozhodla připomenout velkoryse pojatou minisérií Kafka, postupně přístupnou rovněž v iVysílání České televize – a to ve verzi jak dabované, tak titulkované.
Rakouský režisér David Schalko (* 1973) natočil minisérii Kafka podle scénáře renomovaného německo-rakouského spisovatele Daniela Kehlmanna, specialisty na nevšední životopisné romány (Mahlerův čas, Vyměřování světa, Tyll). Jejich odborným poradcem byl neméně proslulý Němec Reiner Stach, autor Kafkovy třísvazkové biografie, nejrozsáhlejší, která kdy vyšla. Ambiciózní vyprávění se v šesti epizodách zaměřuje na Kafkovy složité vztahy s otcem, ženami i blízkým přítelem Maxem Brodem, který nerespektoval autorovu poslední vůli, a tím Kafkovi zajistil nesmrtelnost.
Jak jej vůbec uchopit?
Až na jednu výjimku je každá epizoda věnována jiné klíčové osobě Kafkova života. V té první patří hlavní slovo právě Brodovi (David Kross). Nezačíná však seznámením obou mužů, nýbrž napínavým úprkem přes hranice. Kafka je již patnáct let po smrti a československé území zabírají nacisté. V československé metropoli žijící Brod se posledním vypraveným vlakem snaží dostat z Prahy do Polska. S sebou vláčí kufr naditý Kafkovou písemnou pozůstalostí. Na přání Franze, pochybujícího o hodnotě svého díla, měl Max rukopisy spálit. Místo toho se je rozhodl uchovat pro příští generace.
Trailer k minisérii Kafka, zdroj: YouTube I díky Brodově záchranné misi nás vypravěč může v prologu informovat nejen o tom, že Kafka (Joel Basman) žil 40 let a 11 měsíců a třikrát viděl moře, ale také, že po něm vedle 350 stran dokončených próz zůstalo i desetkrát tolik rozpracovaných povídek, románů, deníkových zápisů a jiných literárních fragmentů. Toto shrnutí základních fakt je jedním z mála momentů, kdy série respektuje zavedené postupy životopisných dramat.
O Kafkovi toho různí lidé řekli a napsali tolik, že by chronologická a jednohlasá rekapitulace zlomových událostí patrně vyzněla ploše a suše. Autoři proto zvolili mozaikovitou polyfonní strukturu, která zviditelňuje jedno z klíčových témat Kafkovy tvorby – pátrání po pravdě v chaotickém, nesrozumitelném světě. Vyprávění o jedné z největších osobností německojazyčné literatury je tak zároveň polemikou s tím, zda a jak lze podobně významnou a unikavou figuru zpřítomnit.
Musíme na to jít jinak
Tak jako Kafka ve svých knihách nedává čtenáři nahlédnout do myšlení svých postav, ale spíš je z odstupu pozoruje, ani minisérie o něm není vyprávěna z jeho vlastního pohledu. Neustále dochází ke zdůrazňováni zprostředkovanosti toho, co se o něm dozvídáme. Po úvodní scéně, kdy se na smrtelné posteli ujišťuje, že jeho tvorba bude zničena, zasahuje vypravěč: „Ne, ne, musíme začít jinak.“ První epizoda je vedle toho prokládána černobílými úryvky televizního rozhovoru, v nichž se stárnoucí Brod snaží obhájit, že Kafkovy spisy nezachránil kvůli vlastnímu věhlasu.
K podobnému přeskupování událostí, k návratům, zastavením a (sebe)reflexi, poodhalujícím, že žádné vyprávění nemůže být nestranné, dochází v minisérii opakovaně a na několika úrovních. Divák očekávající lineární průlet Kafkovým životem může být z množství rychle se střídajících časových rovin zprvu zmaten. Přemýšlení, pochybování, hledání správného začátku a konce ovšem odráží podstatu spisovatelské práce, kterou je náročné filmově vyjádřit, a představuje leitmotiv vyprávění. Zásluhou formy skládačky chápeme hlavního hrdinu v jeho rozporuplnosti. (Podobné pojetí, pohybující se mezi mýtem a skutečností, údajně zvolila režisérka Agnieszka Holland se scenáristou Markem Epsteinem, jejichž připravovaný film o Kafkovi tak bude mít v koprodukční minisérii výraznou konkurenci.)
Série je ukotvena v reáliích Kafkova světa, v němž zmíněný badatel Reiner Stach strávil čtvrtstoletí, takže zná každý záhyb spisovatelovy košile. Scény jsou inscenovány s množstvím detailů, každá rekvizita a kostým vystihují atmosféru doby. V dialozích pak prakticky nezazní věta, kterou by nebylo možné doložit nějakým pramenem. Z téhož důvodu tvůrci nepřiživují ničím nepodložený mýtus o neurotickém umělci-outsiderovi, odcizeném rodině, přátelům a úřednické práci.
Joel Basman hraje Kafku jako muže mnoha rozporů a zvláštních návyků. Každé sousto před polknutím čtyřicetkrát přežvýká, důsledně dodržuje svůj cvičební režim a texty píše kvůli nespavosti hlavně po nocích. Někdy působí chladně a odměřeně, pak zas zranitelně. Sice jej sužují pochybnosti a deprese, ale když se svým šéfem vymýšlí pojistku na auto, náhle rozkvétá. Těší se privilegované pozici a jeho pracoviště není bezvýchodným labyrintem dlouhých chodeb, nýbrž inspirativním a naplňujícím místem. Stejně tak sice neholduje small talku, ale čas strávený ve společnosti žen nebo přátel z Pražského kruhu si umí užít.
Život jako dílo
Kafka ve svých prózách často kroužil kolem ústředního tématu, aniž by jej přímo pojmenoval. Také režisér Schalko se scenáristou Kehlmannem ke spisovateli přistupují jako k neřešitelné tajence, která nemá pevný střed a mění se podle toho, s kým zrovna interaguje. Po Brodovi se do popředí dostává Kafkova snoubenka Felice Bauer (Lia von Blarer), jeho rodina v čele s tyranským otcem Hermannem (Nicholas Ofczarek) nebo milenka Dora Diamant (Tamara Romera Gimés), která s ním tráví poslední měsíce jeho života v sanatoriu u Vídně.
Kromě vztahů je prostor věnován i širšímu sociokulturnímu kontextu a profesnímu životu Kafky, jenž byl úředníkem pražské Dělnické úrazové pojišťovny a společníkem v továrně na azbest založené jeho švagrem. Vykreslení každodenních osobních a pracovních starostí je zde tak jako ve Stachových knihách směrodatné. Teprve z něj vyvstává Kafkova literární tvorba.
Příkladem může být rekonstrukce příhody z léta 1910, kterou v jedné ze svých vzpomínek načrtnul Brod. Když s Kafkou veslovali po Vltavě, spatřili muže, který skočil z mostu. Zatímco Brod ho hned vyrazil zachraňovat, Kafka zůstal nehybně sedět ve člunu a zdánlivě nezaujatě pozoroval dění před sebou. Podle autorů série scéna ilustruje Kafkův styl práce. Dokázal pozorně sledovat i znepokojivé situace, a díky tomu zachytit jejich pravdivost.
Jindy zasahuje Kafkova imaginace do fikčního světa bezprostředněji. Stísněné prostory, expresionistická stylizace, brechtovské promluvy do kamery nebo halucinační výjevy rozbíjejí hranici mezi realitou a fikcí, což tvůrcům umožňuje vplétat do životopisného vyprávění motivy ze spisovatelových próz. V několika epizodách se Kafka podobně jako Josef K. z románu Proces setkává s dvojicí mužů v gestapáckých kabátech. V posledním díle se léčí v zasněžené vesnici a stejně jako zeměměřič K. z románu Zámek selhává při každém pokusu proniknout do zámku nad vsí. Nechybí ani slavná „proměna“ nebo hrůzné mučící zařízení z povídky V kárném táboře, které provinilci do těla ostrými hroty vrývá text porušeného příkazu.
Zábava i poučení
Kafkovo setkání s Milenou Jesenskou (Liv Lisa Fries) končí v pátém díle na nádraží před zdí polepenou dobovými plakáty. Kamera přibližuje nápis „Velké přírodní divadlo v Oklahomě“, který je citátem z románu Nezvěstný (jindy vydávaném pod titulem Amerika). Navenek jde o jedinou metafikční vsuvku v jinak civilní epizodě, která se celá odehrává během procházky páru Vídeňským lesem. Jak ale dialog postupuje, člověku dochází, že tvůrci do jednoho odpoledne zkondenzovali celý oblouk složitého vztahu Kafky a Jesenské, jejich lásku, strach i touhu po svobodě. Na začátku se chovají velmi formálně, pak se sblíží, rozejdou, opět sblíží a na konci jsou zas formální. Přestože hovor čerpá z doložených výpovědí obou milenců, působí přirozeně. Přispívá k tomu i humor.
Skutečný Brod v rozhovorech mnohokrát opakoval, že Kafka byl veselý člověk a nezkazil žádnou legraci. Sérii se daří ukázat i tuto stránku umělcovy osobnosti a díla, čímž se odlišuje od serióznějších „kafkáren“ od Alexeje Balabanova, Michaela Hanekeho nebo Orsona Wellese. Navzdory všem tragédiím, jež se okolo Kafky dějí a které se propisují i do jeho textů – jako je sílící antisemitismus nebo setkání s vojáky, kteří se vrátili z fronty coby invalidé –, je společný počin Schalka a Kehlmanna prostoupen absurditou a ironií, udržuje si lehkost a nikdy neupadá to patetického líčení těžkého života umělce.
Zcizující a demytizující přístup je přitom aplikován i na jiné literární ikony. Například Kafkova rakouského kolegu Roberta Musila hraje žena, Verena Altenberger. Schalka k provokativní castingové volbě inspirovala literátova biografie, naznačující, že Musilovo genderové sebepojetí nebylo striktně mužské. I proto prý měly jeho ženské postavy větší hloubku.
Autoři zas a znovu překvapují podobnými výstřelky a nacházejí stále nové a originální cesty, jak vystihnout ambivalenci Kafky a jeho okolí, surreálnou atmosféru jeho děl a nakonec i nikdy nekončící proces konstruování životopisného vyprávění. Jejich série je dostatečně zasvěcená, aby potěšila milovníky literatury očekávající camea Rilkeho či Schnitzlera, a zároveň dost přístupná, aby vtáhla i diváky a divačky, kteří znají Kafku akorát jako autora divných knížek, v nichž se lidi mění v brouky. Podařilo se jim najít rovnováhu mezi zábavou a poučením, což je možná nejvyšší meta, o kterou by veřejnoprávní médium, jedno jestli německé, rakouské nebo české, mělo usilovat.
Plakát k minisérii, foto: ČT
Kafka (Německo / Rakousko, 2024, 6 epizod, celková stopáž 4 hodiny 30 minut)
Režie: David Schalko, scénář: David Schalko, Daniel Kehlmann, Reiner Stach, kamera: Martin Gschlacht, hudba: Kyrre Kvam, střih: Karina Ressler. Hrají: Joel Basman, David Kross, Nicholas Ofczarek, Liv Lisa Fries, Lars Eidinger, Christian Friedel, Laurence Rupp, Charly Hübner, Robert Stadlober, Michael Maertens, Konstantin Frank, Anne Bennent, Katharina Thalbach, Lia von Blarer, Jan Bülow, Marie-Lou Sellem, Maresi Riegner, Gerhard Liebmann, Raimund Wallisch, Tamara Romera Ginés, David Oberkogler, Tobias Bamborschke, Naemi Latzer a další.
