Je tam ještě? Komiks Red Meat ukazuje středostavovskou Ameriku plnou šílenců

Red Meat je pro určitou část generace českých devadesátkových teenagerů fenomén srovnatelný s Pulp Fiction nebo s Pelíšky – přinejmenším co se týče počtu zlidovělých hlášek jako „Je tam ještě?“, „Jsi zlý, mlékaři Dane,“ nebo „To je škoda, protože já ještě musím zatlouct spoustu hřebíků.“

To ovšem neznamená, že Red Meat je čistě záležitostí devadesátek. Naopak, dotyčné webové stránky nadále fungují, autor zůstává vynikající, i když tedy nejnovější strip pochází z července loňského roku. Američan Max Cannon (* 1974) si totiž loni dal roční pauzu, avšak slíbil, že letos v červenci se ke komiksu vrátí.

Red Meat nepatří mezi cynické černohumorné záležitosti, jakým dnes dáváme nálepku nekorektní, ať už v pozitivním, či negativním smyslu. Humor Maxe Cannona je sice konfrontační, ale rozhodně ne hulvátský. Pravda, jeho postavy celkem často pronášejí pohoršující a nekorektní věty, to ovšem proto, že jádrem Red Meatu je pokřivený obraz největšího etalonu „průměrnosti“, totiž bílé středostavovské Ameriky. Mezi jeho protagonisty patří zmrzlinář, obtloustlý tatík od rodiny, stárnoucí kovboj nebo kněz. Sem tam se tu vynoří nějaká popkulturní postavička jako dobrosrdečný mluvící robot, Bůh nebo maskovaný superhrdina. S těmito ikonami Ameriky koexistují protipóly: hrubě podivínské postavičky nejrůznějších existencí, k nimž „slušní“ občané USA přistupují s předpojatou podezřívavostí – výstřední osamělý maník s přehazovačkou Earl, Jenda Citrón, jehož hlava připomíná citrusové ovoce, či křivácky vypadající nádeník Clyde.

Dva stripy z nynějšího souboru Red Meat vydaného nakladatelstvím Crew, repro: Crew

Vtip Red Meatu spočívá v tom, že absolutně všichni se tu chovají jako totální degeneráti, prevíti a humusáci. Mlékař Dan škodolibě šikanuje všechny kolem, zejména malou dívku jménem Karen; fotřík Ted prožívá extrémně zahanbující případ krize středního věku lemovaný bizarními akcemi prováděnými v podroušeném stavu či všemožnými fekálními eskapádami; Earl je v zásadě sociopat, který si pečlivě pěstuje rozsáhlou sbírku fobií, výstředností a fantasmagorií. Ve světě Maxe Cannona všechny postavy, ať už ty spořádané, nebo „podezřelé“, dávají průchod svým nejvýstřednějším puzením. Když děti najdou na zemi mrtvého klauna, nenapadne je nic lepšího, než nasadit mu oči z pingpongových míčků; když mlékař Dan vynalezne stroj času, cestuje do minulosti a tahá z lidí chlast; když se vedle něj nastěhuje válečný veterán, který má panický strach z hluku, Earl najednou musí „zatlouct spoustu hřebíků“.

Dva stripy z nynějšího souboru Red Meat vydaného nakladatelstvím Crew, repro: Crew

Zásadní součástí Red Meatu je jeho formální stránka. Drtivá většina stripů se skládá ze tří panelů, na nichž jsou černobílé postavičky ve stále stejných pózách. Jednoduchá kresba připomíná dobově neurčitou, každopádně však retro časopiseckou ilustraci. Všechny postavy mají strnulé výrazy, které se mění jen velmi mírně, takže komiks působí jako totální naplnění takzvaného „deadpan“ humoru, tedy absurdního vtipu podávaného věcně a s vážnou tváří. Díky prakticky nulové expresivitě to vypadá, jako by všechny ty do nebe volající krutosti, jízlivosti a zvrácenosti, o nichž postavy ve stripech mluví, pro ně byly naprostou samozřejmostí. A právě to je jádrem Red Meatu – je to alternativní středostavovská Amerika, kterou obývají naprostí šílenci. Občas se tu sice vynoří „civilní“ postava nebo neurčitá zmínka o tom, že „těm druhým“ něco nepřipadalo normální, ale vychýlená argumentační logika většiny aktérů nad těmito záchvěvy příčetnosti obvykle triumfálně vítězí.

Dva stripy z nynějšího souboru Red Meat vydaného nakladatelstvím Crew, repro: Crew

Protože Red Meat vychází od roku 1989, čítá dnes již obrovské množství stripů (nejprve byly publikovány v různých tištěných periodikách, od roku 1996 především na zmíněné webové stránce). Knižně i v angličtině vyšla jen trojice výběrových sborníků Red Meat, More Red Meat a Red Meat Gold. Ty už česky jednou vyšly v letech 2009 a 2010 v překladu Petra Onufera.

Nakladatelství Crew všechny tři sborníky vydalo před prázdninami v jednom svazku a v překladech Františka Fuky, který Cannona překládal pro Crew a také pro své vlastní webové stránky. Snad to pomůže přilákat nové čtenářky a čtenáře k jednomu z nejstarších a stále fungujících webových komiksů, který bez ustání servíruje čerstvé, i když notně prosušené červené maso.

Obálka nynějšího souborného vydání Red Meat, repro: Crew