Hitler coby manga. Klasik japonského komiksu Hitlera představil jako karikaturu

Čeští nakladatelé jako by rozhodli, že klasiky japonského komiksu nám budou představovat prostřednictvím Adolfa Hitlera. První, co jsme si mohli v češtině přečíst od „boha mangy“ Osamu Tezuky, byl komiks z druhé světové války Zpráva pro Adolfa. A další klíčová postava japonské komiksové historie, Šigeru Mizuki, je teď na zdejší trh uveden životopisným příběhem Hitler.
Nutno však podotknout, že zatímco Zpráva pro Adolfa patří k Tezukovým špičkovým komiksům, v němž se snoubí dobrodružný děj s vážnými tématy, u Mizukiho a jeho Hitlera to tak úplně neplatí. Šigeru Mizuki (1922–2015) je celosvětově slavný především coby autor komiksového seriálu Strašidýlko Kitaró, který má mimochodem brzy rovněž vyjít v českém překladu.
Autor v tomto díle čerpal z japonských lidových strašidelných příběhů o příšerách zvaných jókaiové. Strašidýlko Kitaró vycházelo od šedesátých let a vyprávělo o jókaiském monstru v podobně jednookého chlapce s vlasy sčesanými přes půlku obličeje. Hrdina většinou vystupoval v roli prostředníka mezi světem lidí a říší monster. O své lásce k tradičním příšerám autor napsal také jednu ze svých nejuznávanějších mang Babička Nonnon a já z roku 1992, v níž vypráví o svém dětství ve třicátých letech, kdy se jeho rodina ujala osiřelé stařenky ze sousedství, jež malému Mizukimu vyprávěla o fantastických stvořeních z lidových legend.

Mizuki byl zároveň uznávaným autorem takzvaného stylu gekiga, což je manga pro dospělé čtenáře. Do gekigy často patří temnější, sociálně kritické příběhy nebo všemožné autorské výpovědi a experimenty. Mizuki se v téhle poloze především vyrovnával se svou zkušeností vojáka japonské armády za druhé světové války. Je autorem několika vyloženě válečných mang, z nichž nejdůležitější je Vzhůru k naší vznešené smrti z roku 1973, což je autobiografická kniha vzpomínek na japonskou armádu. Kromě toho v osmdesátých letech napsal obsáhlou komiksovou historii japonského dějinného období Šówa, počítající se od roku 1926 do roku 1989. A ze stejného ranku je i jeho komiksová práce o Hitlerovi z roku 1971.

Hitler je přesně ten typ komiksu, jemuž se poslední dobou velmi dobře daří i mezi českými autory – životopisným vyprávěním o významné historické osobnosti moderních dějin. A bohužel na Mizukiho knihu poměrně dobře sedí i hanlivé označení, které platí pro řadu podobných děl – spíš než umělecký počin je to dějepis s obrázky. Nejzajímavější z Hitlera je první část, popisující protagonistovo mládí v období kolem první světové války. Jde o pasáže, kde chudý, čerstvě osiřelý mladík žije z velikášského snu, že se stane převratným umělcem. Nejprve utíká před vojnou, jenže nakonec se stane válečným hrdinou. Hitler se tu v Mizukiho podání nejvíc blíží skutečnému člověku z masa a kostí (i když samozřejmě zavrženíhodnému) – není to neosobní strašák redukovaný na hrůzný symbol nacistické éry. V pozdějších politických, nakonec i válečných peripetiích, které Mizukiho komiks sice pečlivě, ale poněkud suchopárně popisuje, lidský rozměr ztrácíme a z Hitlera se stává starý známý neurotický panák a šílenec, který „posedl“ celou zemi a vehnal svět do války.

Pohled na evropské dějiny očima Japonce, tedy příslušníka národa, který si rovněž prošel vlastní fašistickou diktaturou, by mohl být v něčem neobvyklý. V Mizukiho případě to bohužel neplatí. Tvůrce tu po většinu děje opravdu pouze provádí historický výklad – vševědoucí vypravěč věcně provádí tokem událostí a velké postavy dějin k tomu ve vlastních bublinách podávají vlastní oficiální stanoviska.
Popularizátor japonské popkultury Frederik L. Schodt, jenž k Hitlerovi napsal úvodní slovo, upozorňuje, že je překvapivé, jak málo se Mizuki v knize věnuje genocidě Židů. Ještě větší problém však tkví v tom, jak málo se japonský umělec věnuje prakticky veškerým myšlenkovým proudům, z nichž Hitler vycházel. Podle knihy se zdá, jako kdyby příští vůdce svůj antisemitismus a řeči o židovském spiknutí vykouzlil ze vzduchu. Obdobně kořeny jeho nacionalistické megalomanie a důvody, proč mu tehdejší Němci tolik naslouchali, zůstávají do velké míry pohřbené pod zkratkovitým a přednáškovitým stylem vyprávění. Ostatně pokud chceme pochopit nacistické Německo, tak Hitlerův životopis pro to není úplně dostatečným klíčem.

Mizukiho Hitler je tak pozoruhodný spíš svou kresbou než scénářem. Autorův přístup se v principu neliší od mnoha jiných mang, nicméně v souvislosti s námětem díla je svým způsobem osobitý. Mizuki kreslí jednoduchým, hodně expresivním stylem zdůrazňujícím emoce a připomínající karikatury. Takto ztvárnil jókaiská monstra, své válečné zážitky i dějiny éry Šówa. Hitler je tedy plný „mluvících hlav“ – panelů, kde vidíme jen hlavy karikaturně nakreslených nacistických pohlavárů, kteří něco sdělují v obsáhlých textových bublinách. Řada z těchto políček se dokonce obejde úplně bez pozadí. Mizuki je ovšem střídá s detailními fotorealistickými výjevy krajiny nebo velkých bitevních scenérií. Kontrast mezi lidmi nakreslenými pár rychlými tahy a krajinami provedenými s maximálním citem pro detail okamžitě upoutá. Mizuki jako kdyby chtěl ponížit význam Hitlera a dalších jednotlivců, kteří mají sice velikášské sny; v úhrnu si nezaslouží takovou pozornost jako majestátní rakouské hory či pláň plná mrtvých vojáků. Tím spíš, že postavy v jeho podání vypadají vyloženě komicky – Hitlera tvůrce často kreslí s divoce rozčepýřeným knírem a obláčkem dýmu, který mu proudí z nosu v záchvatu vzteku. Je to stereotypní obrázek, nicméně komiksu dodává aspoň nějakou osobitost a úhel pohledu. Jinak můžeme Mizukiho Hitlera s klidným svědomím založit do poličky výkladových kreslených historických biografií.
Obálka českého vydání komiksu Šigerua Mizukiho, repro: Argo
Šigeru Mizuki: Hitler
Přeložila Anna Křivánková. Argo, Praha 2023, 284 stran, doporučená cena 498 korun.