Cesta všednosti a zázraků. Komiks Tillie Waldenové je osobitou poctou japonské animaci

Od Tillie Waldenové (* 1996) u nás zatím byla publikována dvě rozsáhlá komiksová alba – autobiografické Piruety a civilní space opera Na paprsku. Autorka ovšem začínala útlými knihami zachycujícími spíše prchavé okamžiky a jemné nálady než propracované příběhy. I Love This Part je série několika desítek celostránkových panelů zachycujících okamžiky milostného vztahu dvou dívek z malého města. Hrdinky jsou přitom nakreslené v jiném měřítku než ostatní svět, takže výškou přesahují okolní krajinu. A City Inside je podobný příběh, tentokrát vyprávěný jako sen, možná vyvolaný hypnózou během terapie, jak naznačují úvodní stránky. Vyprávění se skládá především z konkrétních detailů a kulminuje procházkou fantazijním liduprázdným městem.

Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!

Ve dvou právě jmenovaných, do češtiny dosud neuvedených titulů je znát, že Waldenovou zajímají prchavé nálady a že její styl nezastírá inspiraci japonskými komiksy z běžného života, jejichž vyprávění rovněž zachycují spíše plynutí času než příběhy odvozené od plnění úkolů a dodržování deadlinů. Tyhle vlivy jsou ostatně patrné i v Piruetách, soustředěných kolem zdánlivě rutinních krasobruslařských tréninků. V knize Na paprsku, která stylem připomíná romány Becky Chambersové, je tématem spíše hledání vlastního místa v různých kolektivech než objevování vesmíru. A totéž téma ostatně rezonuje i v autorčině nové komiksové sérii Clementine, odehrávající se ve světě zombie franšízy Živí mrtví.

Dvě stránky z komiksu Tillie Waldenové Kam jsi zmizela?, repro: ČT art

Knihu Kam jsi zmizela? Waldenová publikovala roku 2020, vytvořila ji tedy až až po Piruetách a Na paprsku a zdánlivě jde o její nejvšednější komiks. Vypráví o dvou ženách, dospívající Bee a mladé automechaničce Lou, které společně cestují Spojenými státy. Jejich cíl se postupem času ustálí na městečku, kam chtějí zavézt zatoulanou kočku, kterou náhodou objevily. V patách ovšem mají dvojici mužů, kteří tvrdí, že jsou ze Správy silnic a dálnic, jenže na obyčejné úředníky vyhlížejí neobvykle démonicky.

Pohled do českého vydání komiksu Tillie Waldenové Kam jsi zmizela?, foto: Paseka

Road movie, respektive road komiks Tillie Waldenové je tedy opět příběhem o mladých hrdinkách, které nacházejí cestu k sobě navzájem a zároveň smíření s vlastními životními nejistotami a démony. Typické pro autorčinu tvorbu je i to, že ačkoliv běží o civilní komiks, „nestojí oběma nohama na zemi“ – naopak, postupně se začne vznášet do fantaskních, až pohádkových poloh, i když nikdy úplně neuletí…

Kresba má skicovitou linku, jakou od Waldenové již můžeme znát, i pro ni typické rozvolněné fázování obrazů, které připomíná japonskou mangu. Ovšem poprvé jde o celobarevné album. Zatímco předtím autorka pracovala s tlumenými, akvarelovými plochami jedné barvy přidané k černobílému základu, tady hledíme na syté barvy, většinou v odstínech červené, oranžové či fialové. Spolu se samotnou kresbou a s některými typickými detaily – kočky, pohyblivá snová silnice – je jasné, kým se Waldenová tentokrát inspirovala především. A pokud vám to jasné není, zkuste si ke čtení pustit nějakou hudbu od Joa Hisaišiho.

Pohled do českého vydání komiksu Tillie Waldenové Kam jsi zmizela?, foto: Paseka

Kam jsi zmizela? totiž evidentně skládá poctu Hajaovi Mijazakimu a studiu Ghibli. V jednom z interview se autorka vyznává z lásce k tomuto japonskému animačnímu studiu: „Zajímají mě spíš emoce než faktické okolnosti a líbí se mi, že v žádném filmu studia Ghibli se nikdy nic nezdůvodňuje. Nikdo se tu neptá ve stylu – Tak moment, můžou lidé v tomhle světě létat? Nebo co přesně je Totoro z ekologického hlediska? Nikdo nikdy neklade tyhle otázky. Prostě vám to prezentují jako součást světa a chtějí po vás, abyste přijali, že to tak je. To mám moc ráda.“

Přesně takhle se Waldenová staví i k drobným fantastickým úletům ve svazku Kam jsi zmizela?. Když chceme, můžeme si je interpretovat jako ztělesnění fobií a nejistého vztahu ke světu, který hrdinky v knize řeší. Samotný komiks nás ovšem nenavádí k tomu, abychom to dělali. Naopak, hrdinčina vzpomínka na tatínka, který ji v dětství nechytil při skoku ze stromu, nebo opakující se scény, v nichž Lou učí Beu řídit auto, přeneseně vypovídají o postavách a jejich vztazích víc než pekelní úředníci a čarodějné kočky, které svět obývají (a drze při tom popírají přírodní zákony).

Pohled na zadní stranu svazku Tillie Waldenové Kam jsi zmizela?, foto: Paseka

Fantaskní prvky tu spíše umocňují drama a dodávají světu, v němž se děj odehrává, nádech zázračnosti. Ten je osvobozující i hrozivý. A přesně to také přináší – osvobození i hrozbu. Dvojice pronásledovatelů, kteří se tváří jako úředníci, v podstatě ztělesňuje neurčité nebezpečí. Nevíme, co od nich čekat, takže čekáme to nejhorší – a to nejhorší se také dostaví v podobě jejich děsivě působících démonických schopností. Ale v této rozhodující chvíli se dostaví katarzní moment, kdy hrdinky osvobodí stejně nadpřirozená pomoc.

Ve filmech studia Ghibli se obvykle hrdinky do magických světů noří na delší dobu a hlouběji, kdežto Tillie Waldenová se jimi evidentně nechce příliš toulat. Stačí ji pootevřít dveře a nechat z nich zavanout lehký vánek zázračna. Ano, vyprávění by se bez něj asi obešlo – ale proč by vlastně mělo? Stejně jako v Mijazakiho filmech, ani tady fantazie nepotřebuje ospravedlnění.

Obálka komiksu Tillie Waldenové Kam jsi zmizela?, repro: Paseka

Tillie Waldenová: Kam jsi zmizela?

Přeložila Lenka Bukovská. Paseka, Praha 2023, 320 stran, doporučená cena 399 korun.