Glosa: Prezident republiky by byl s takovouhle satirou spokojen
„Když jsem psal text, nevěděl jsem, že se za chvíli ocitnu v karanténě a že věci, které dávaly smysl, začnou být absurdní, a ty které byly absurdní již dříve, začnou být bizarní. Pevně věřím, že smích osvobozuje,“ poznamenal autor a režisér souboru Spitfire Company Petr Boháč k nové inscenaci Prezidementi. Slova, slova, slova…
Chce to být úlet, chce top být satira, chce to být (sebe)reflexe, chce to být podívaná, chce to být bohapustá zábava. Tím vším Prezidementi chtějí být, ale pořádně nejsou ničím. Zato jsou během večera čím dál víc především otravní, ačkoliv všichni zúčastnění dělají, co mohou. Jenže kde grunt není, tak ani výpravná produkce a napřená energie neberou.
Podívejte se na trailer inscenace Prezidementi pražského souboru Spitfire Company, foto: Spitfire Company – Vojtěch Brtnický Má se to následovně. Je velmi časné ráno, během něhož se do začínajícího dne těžce probírají žena (Lucie Trmíková) a muž (Saša Rašilov), vaří si snídaní, čistí zuby. Vpravo na scéně je náznak kuchyně, vlevo koupelny. Oba svůj mátožný rozjezd dne lapidárně komentují. Zakrátko vyjde najevo, že je čeká nezvyklá a nelehká šichta. Jsou moderátory televizní reportáže o odsunu asijských jelenů zpátky do jejich domoviny. Nastal den, kdy prezidement má podepsat listinu stvrzující jejich odsun, protože rychlí a agresivní asijští jeleni ohrožují jeleny domácí – a vůbec, chceme tu mít pokud možno všechno jen to svoje, ne nějaké cizorodé bytosti.
Prezidement si dává se stvrzujícím aktem načas, takže v reportáži se zatím mohou dostatečně vymluvit zástupci politických partají, odborníci na kdeco, rovněž na pěveckou přehlídku dojde. Všechny ty defilující figury jsou bytosti svého druhu, ideje a masky, vyboulené existence, jimž vtiskly podobu autorka kostýmů a masek Petra Vlachynská a spoluautorka masek Paulina Skavová. Hlasy figurám poskytují Trmíková & Rašilov, a dělají to výtečně. Kromě toho tihle dva mezi sebou „civilně“ komunikují, komentují jednání dabovaných figur i svoji vlastní práci. Dva civilně oblečení lidé jsou tak hlavními hrdiny i tahouny Prezidementů. Kdyby býval autor textu a režisér inscenace Petr Boháč na tyto posty obsadil jen o trochu méně schopné herce, řídkost celku by se projevila ještě mnohem brutálněji. Smutný vtip kusu tedy tkví v tom, že na jevišti se promenádují vizuálně bizarní existence, ale nejbarvitější a nejnosnější jsou slovní promluvy moderátorů.
Společensky chtějí být Prezidementi kousaví, nikoliv prvoplánově politicky popisní, ale jejich metaforičnost je jalová a odvozená. Pokud se bytosti jmenují kupříkladu kancléř Ing. Vít Zmrdoslav Kolouch PhD, první vedoucí odboru pro Veřejné mínění a odboje proti propagandě Radoslav Všeználek, zvěrozvěst Antonín Dukla, politici Jarek Daněk Jelenkura ml., Nacipindula Lamentos, Narcismír Prospěchář Kravounek či Miroslav Pakoň Kunďák, pak jsme kdesi na úrovni středoškolské recese a krajské přehlídky amatérských divadel. Když má prezidementův neustále cosi dementující „dement“ nasazenu masku prasete, jak si nevybavit Orwellovu Farmu zvířat. Když zpěváci vystupují na akci Milion kopýtek pro domovinu, mohou se vybavit Besídky Divadla Sklep, ovšem bez toho, že by to byla sklepácká „prča“, tedy blahé paměti.
Jakože divadelní kritici. Snímek z inscenace Prezidementi pražského souboru Spitfire Company, foto: Spitfire Company – Vojtěch Brtnický Po určitý čas večera to vypadá, že by se z Prezidementů cosi mohlo vyvinout – tedy až do chvíle, kdy se na scéně objeví trojice divadelních kritiků Jan Y Šmejda, Vladimír Pichulka, Vladimír Zhulec, navlečená v modrých overalech a s nákupními taškami firmy Lidl na hlavách. (Obeznámenější publikum ihned rozpozná odkazy na Martina J. Švejdu, Vladimíra Mikulku a Vladimíra Hulce.) Je to ta snad vůbec nejbanálnější parodie kritické hantýrky, která se nabízí – kam se třeba jen hrabe na „kritickou“ diskusi o Bibli, kterou kdysi provozoval právě Sklep! Vlastně docela zajímavé je, že Boháčův návoz do kritiků se mu fatálně vymstil – během této epizody inscenaci úplně hmatatelně takzvaně spadne řetěz, potom jí trvá dlouhé minuty, než se z toho vyhrabe, a beztak už nikdy nenajde tah, v němž se nacházela před kritickou trojicí. Kdyby Prezidementi bývali měli schopného dramaturga, jako že nejspíš neměli žádného (mezi tvůrci nikdo takový uveden není), ten by musel říct: Tohle ven! A vůbec: inscenace je natahovaná, vtipy se opakují, slov je moc, všeho je příliš, mohlo a mělo to být minimálně o dvacet minut kratší, než je ona skoro hodina a tři čtvrtě hraná bez pauzy.
A bez nějakých obezliček: samozřejmě, že ústřední prezidement & spol. mají předobraz v současném českém prezidentovi, jeho okolí a v duchu hradní a nemalé části politické společnosti. Když jsem se po představení potkal v předsálí Jatek 78 s jedním profesorem, zírali jsme na sebe, čeho jsme to právě byli svědky, jak bezzubé to bylo. Profesor poznamenal a ukázal prstem: „Tomuhle by se to líbilo.“ Myslel tím hlavu současného prezidenta ČR, vyvedenou na tričku svého vedle stojícího synovce, pod níž stál v angličtině nápis, že tohle není jeho prezident. „Víte, co by ten řekl?“ otočil se na mě profesor a myslel tu lebku na tričku: „‚Nic na mě nemají, zmůžou se jen na tohle.‘“ A tímhle můžeme poznámky o Prezidementech skončit.
Vizuál k inscenaci Prezidementi pražského souboru Spitfire Company, repro: Spitfire Company
Spitfire Company, Praha – Petr Boháč. Prezidementi
Režie: Petr Boháč, hudba a sound-design: Martin Tvrdý, scénografie: Petr Boháč a Lucia Škandíková, kostýmy: Petra Vlachynská, masky: Paulina Skavová, Petra Vlachynská, lightdesign: Jiří Šmirk.
Performeři: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Michaela Hradecká, Eva Stará, Karolína Křížková, Simona Rozložníková / Michaela Stará.
Premiéra 5. června 2020 v Jatkách 78, v Praze 7, Holešovicích.
