Hitchcock z jiného multiverza. Teorie všeho přemítá o našem „horším já”
„Jako kdyby se Hitchcock a Lynch a mnozí další, známí i zapomenutí, milovali na koberci v hale starého hotelu.“ I takto německý režisér Timm Kröger popisuje svůj druhý celovečerní film nazvaný Teorie všeho. Premiéru měl loni na festivalu v Benátkách, nyní vstupuje do tuzemské distribuce.
Při sledování Teorie všeho si lze vybavit leccos. Kromě Hitchcockovy Rozdvojené duše třeba Dobyvatele ztracené archy, Mazací hlavu, něco od Fritze Langa či Leni Riefenstahl… Záleží na tom, co máte nakoukané. Režisér do noirového melodramatu, situovaného do švýcarských Alp roku 1962 otiskl i poválečné západoněmecké filmy ze svého dětství. Stvořil žánrový mix originální paradoxně svou neoriginalitou; film, který jako bychom už někdy někde částečně viděli.
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Teorie všeho je příběhem z fyzikálního kongresu a hlavním hrdinou je mladý vědec Johannes Leinert, jenž se ve své dizertaci snaží doložit existenci paralelních světů. A na ty v horském hotelu svým způsobem dojde. Že potkává staršího kolegu, který je – na rozdíl od jeho vedoucího z univerzity – teorii multiverza nakloněn, na tom až tak nic „paralelního“ není. Potkává tam ovšem i pianistku Karin, jež ho osudově fascinuje a která o něm ví nevysvětlitelně moc soukromých věcí. Zlověstně záhadnou atmosféru dále zahustí podivná smrt, zmizení, sněhová bouře, profesní zneuznání i tragická láska.
První celovečerní film Timma Krögera (* 1985) nesl název Zerrumpelt Herz (ve volném překladu Rozpadlé srdce) a premiéru si odbyl roku 2014 v Týdnu mezinárodní kritiky v Benátkách. Vyprávěl o zmizení hudebního skladatele v lese ve dvacátých letech minulého století. Do německých kin se ani nedostal a po pár festivalových uvedeních v podstatě zmizel. Nicméně Kröger díky debutu poznal kolegy a kolegyně, s nimiž začal spolupracovat na jejich filmech; například byl kameramanem osobité sci-fi Když už se jeden narodí (dokonce si zas svůj podíl odnesl cenu německých kritiků). Teorie všeho měla premiéru opět v Benátkách, tentokrát v prestižní hlavní soutěži. Z Itálie si Teorie všeho sice vavříny neodvezla, zato sklidila tři sošky ze šesti nominací na domácích filmových cenách (za kameru, výpravu a vizuální efekty).
Fyzikální kongres na horské chatě? Co by se tam jen mohlo přihodit? Snímek z filmu Teorie všeho. Foto: Film Europa Černobílý širokoúhlý obraz kameramana Rolanda Stupricha, snímající nejen hory ze zlověstných úhlů, a burácející hudba nás sugestivně odvádějí kamsi do šedesátkové minulosti. Na porozumění fyzikálním teoriím tu stačí méně znalostí než u Oppenheimera nebo než u životopisu fyzika Stephena Hawkinga, který v češtině nese týž titul — Teorie všeho. Děj se zdá být přebytečně spletitý, jeho zvraty víc baví coby atrakce, než že by nás nořily do psychologických hlubin. Existenci paralelních světů podobných těm našim tu divák prostě musí věřit. Kardinální otázka nestojí, zda někde probíhá jiná verze našeho života, nýbrž: Existuje nějaké „pravé já”?
Z většiny filmů, které Krögerova Teorie všeho využívá coby inspiraci, jsme zvyklí sledovat protagonistu, jenž se dokáže vzepřít a prorazit. Tady jako kdybychom byly svědky jednoho z těch „vedlejších” životů. Pianistka Karin miluje tu verzi Johannese, která se podobá klasickému filmovému hrdinovi, kdežto „reálný“ Johannes ji mate a trochu děsí. Přes evokaci zábavně nadnesené noirové detektivky s komickým policejním duem, ale také přes vyhrocené romantické melodrama se Teorie všeho dostává až k tragédii promarněného času. Johann se nechá ovládnout vzpomínkou na Karin a snad i na příslib jiného života.
Stejně jako on, ani film sám v závěru nenaplní všechny své přísliby. Jeho předčasné bouřlivé finále nepřekvapí, ozvuky kolektivních paranoií a traumat dvacátého století (především druhé světové války) tu sice tíží, avšak pro Johannese zůstávají v pozadí. Epilog, namluvený zkušeným německým režisérem Dominikem Grafem, bohužel vyznívá jako banální vyprávěnka o posedlém muži. Ovšem: skrývá se v něm informace signalizující, v jakémže to multiverzu se nacházíme. Tento detail prozrazuje, že režisér má smysl pro vtip a sám dobře ví, kde se v příběhu nachází. Teorie všeho nakonec působí jako kdyby pocházela ze světa, v němž Hitchcock byl nějaký béčkový režisér. Ovšem to všechno může být součástí plánu…
Plakát k filmu Teorie všeho, repro: Film Europa
Teorie všeho / Die Theorie von Allem (Německo / Rakousko / Švýcarsko, 2023, stopáž 118 minut)
Režie: Timm Kröger, scénář: Timm Kröger, Roderick Warich, kamera: Roland Stuprich, hudba: Diego Ramos Rodriguez, David Schweighart, střih: Jann Anderegg. Hrají: Jan Bülow, Olivia Ross, Hanns Zischler, Gottfried Breitfuss, David Bennent, Philippe Graber, Imogen Kogge a další.
Česká premiéra 31. října 2024.
