*** Hudební tip Josefa Chuchmy

Skladatel, zpěvák a textař Jaromír Švejdík na veřejné vystupování úplně nerezignoval, ale věnoval se především své výtvarné činnosti, která jej živí v první řadě. Z hudby mu zbylo příležitostné uskupení Kafka Band. Avšak ještě před pandemií se začal scházet k nezávaznému soukromému hraní s muzikanty ze svého rodného Jesenicka a vyloupla se z toho Letní kapela. Té nyní, před pár týdny, vyšlo eponymní debutové album a skupina se docela „rozkoncertovala“.  Na nahrávce zní Letní kapela vcelku soft, elektro-akusticky písničkářsky, zato na koncertu úderněji, zejména když přehrává i některé písně z repertoáru někdejších Priessnitz nebo jiného (dnes už rovněž neexistujícího) příležitostného uskupení Umakart.

Švejdík se s Letní kapelou textově i pěveckým výrazem převaluje v náladách, jež nemají daleko k těžké melancholii, a v některých okamžicích snad i ke kýči. Ale to je samozřejmě věc názoru. Protože když si pustíte třeba album Stínítko, které v letech 2014–2018 po bytech v Berlíně nahrál Jan Boroš pod jménem Čáry života, je tam toho, o čem se tu zmiňuji v souvislosti se Švejdíkovým projevem, ještě o pár tun víc.

Pokud zažíváte intenzivní pocity, že čas vám protéká mezi prsty, že od té či oné události uběhlo moře vody, že se vám do mysli derou nejednoznačné vzpomínky na dobu, kdy jste byli mladší, možná hloupější a naivnější, ale současně odhodlanější, pak tedy Letní kapela je tu pro vás.