Soudobá klasická hudba na Pražském jaru rozezvučila DOX. Doslova.

orchestr
Rakouský orchestr Klangforum Wien na Pražském jaře v DOXu, 28. května 2022, foto: Pražské jaro – Ivan Malý

Organizátoři největší české přehlídky klasické hudby v čele s dramaturgem Josefem Třeštíkem a členem umělecké rady festivalu, skladatelem Miroslavem Srnkou, letos ve větší míře konečně sáhli po oblasti soudobé klasiky a vytvořili platformu určenou jak pro její interpretaci, tak pro reflexi. Prague Offspring slibuje každoroční setkávání nejen se zcela aktuální tvorbou, nýbrž také se zajímavými hudebními kusy posledních let.

Nejde a nepůjde výhradně o zahraniční interpretky a interprety, výrazná část programu je a bude věnována české tvorbě. Snaze o propojení tuzemské scény – má jednoznačně co nabídnout! – s mezinárodním prostředím napomohl renomovaný rakouský orchestr Klangforum Wien v čele s dirigentem Basem Wiegersem, který ve svém oboru patří mezi absolutní světovou špičku, a jenž bude rezidenčním orchestrem Prague Offspring i následující dva roky. Vídeňáci nastavili laťku hodně vysoko a jejich zdejší přítomnost ukazuje na fakt, že platforma Prague Offspring to se soudobou hudbou myslí vážně. Hodlá být místem, kde nová hudba reálně zaznívá – hudba trochu provokativní, trochu drzá, trochu sofistikovaná, trochu neuchopitelná, hudba nová.

V pátek 27. a v sobotu 28. května 2022 nabídl program Prague Offspring dva vyprodané koncerty v podání již zmiňovaného Klangfora Wien, rezidenci významné rakouské skladatelky Olgy Neuwirth, nové kompozice od šesti českých a zahraničních autorek a autorů, panelovou diskuzi s osobnostmi evropské scény soudobé hudby, master class, přednášku architekta Petra Hájka nebo třeba veřejnou zkoušku, na níž zněla nová díla od studentek a studentů HAMU a JAMU. Jeden z nich, Pavel Šabacký z brněnské JAMU, byl Pražským jarem vybrán a získal objednávku na nové dílo, které zazní na Prague Offspring 2023.

Klangforum Wien na Pražském jaře v DOXu Snímek z koncertu rakouského orchestru Klangforum Wien na Pražském jaře v DOXu, 27. května 2022, foto: Pražské jaro – Ivan Malý

Dávky zvukové alchymie

Setkání s rozmanitou hudbou slibovaly oba večerní programy. První nabídl díla rezidentní umělkyně letošního ročníku, skladatelky Olgy Neuwirth. Ta pravidelně komponuje pro nejlepší orchestry světa. Skladby incidendo/fluido pro klavír a CD i …miramondo multiplo… pro sólovou trubku a ansámbl (první zazněla na začátku programu, druhá na závěr) z let 2000 a 2006, poukázaly na šíři její tvorby.

První zmiňovaná je impulsivní skladba, kombinující zvuk úsečného klavíru a specifického zvuku Martenotových vln, vycházejících z útrob klavíru – ten vytvářel jakousi magickou zvukovou schránku. Druhá zase čerpá z různých stylů a forem z minulosti, avšak bez náznaků patosu a vzpomínání. Jde o domyšlené dílo, dýchající neoklasicismem a začleňující jazzové prvky do sólového partu. V živém provedení to byl efektní kus, kdy trubka (autorčin nejoblíbenější hudební nástroj) zněla až ironicky. Nemohl jsem ve skladbě nezaslechnout některé citace, třeba tu z Mahlerovy Páté symfonie.

Mezi skladby od Olgy Neuwirth byla včleněna odlišná hudba. Napřed ta od Martina Smolky, jednoho z nejvýraznějších českých skladatelů současnosti a docenta kompozice na brněnské JAMU. Smolkova dílo Andělské schody, vzniklé na objednávku Pražského jara, vyznělo až pateticky. Skoro třicetiminutovou sofistikovanou skladbu, rozdělenou do pěti části, Smolka vystavěl ze vzpomínek z dětství a nejrůznějších vjemů. Mnohost hudebního materiálu je zde ovšem předkládána uceleně a v jakési čistotě, přičemž, jak uvádí sám autor v programu, tak „souvislost s anděly je vymyšlená, vysněná a také vyvzpomínaná z dětství“.

Fantastická kompozice rodačky z Říma, italské skladatelky Clary Iannotty s názvem A stir among the stars, a making way z roku 2020 nabízí neuvěřitelnou zvukovou alchymii. Nutí neustále dešifrovat zdroj zvukových stop a je až fascinující, čeho lze dosáhnout za pomoci nejrůznějších akustických nástrojů. Ona nejednoznačnost zde tedy neleží v cílené kombinaci živé a reprodukované/elektroakustické hudby a v otázce, co z toho je realita a co není (tak jako v případě skladby incidendo/fluido či v kompozici Lost Highway Suite, o níž ještě bude řeč), nýbrž jde o „živý“, autentický proud zvuku, skládající se jakoby z tisíce kousků a připomínající tavící kotel.

Klangforum Wien na Pražském jaře v DOXu Snímek z koncertu rakouského orchestru Klangforum Wien na Pražském jaře v DOXu, 28. května 2022, foto: Pražské jaro – Ivan Malý

Co to vlastně slyšíme?

Sobotní večerní program opět otevřela i uzavřela hudba Olgy Neuwirth. Spleen III z roku 2001 pro barytonsaxofon (znovu je to dechový nástroj, a znovu znějící v jazzových konturách) je kompozicí plnou netypické virtuozity, která klade na sólistu značné nároky. Závěrečná skladba sobotního programu, hudba z opery Lost Highway, která je adaptací stejnojmenného filmu Davida Lynche, vytvořila Neuwirth v roce 2003. Libreto tehdy napsala rakouská nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelinek. My jsme slyšeli suitu ze zmíněné „video-opery“ z roku 2008, určenou pro šest instrumentálních sólistů, živě procesovanou elektroakustiku a velký ansámbl. Byla to kompozice plná nahodilých a mutujících zvukových výjevů, která nastolovala otázku, zda člověk slyší pouze představu této hudby v podobě elektronické části skladby; co je skutečné a co si pouze představujeme.

Následovala světová premiéra pěti skladeb od mladších autorek a autorů. První byla na řadě Fade no more od Jakuba Rataje (* 1984). Představila více zvukových perspektiv jednoho „příběhu“, jak popsal svoji kompozici sám autor v programu. Odlišný a dosti specifický přístup ke způsobu pojímání hudby a hudebního materiálu zvolila v New Yorku žijící Češka Lucie Vítková (* 1985). V kompozici Sen ostatních představila „snění“, oproštěné od jakékoliv hierarchie, kdy orchestr bez dirigenta (ten odešel na kraj sálu) byl řízen pokyny ze sluchátek a pouze textovými příkazy v partituře. Peripety – Dissolution německého autora Konstantina Heuera (* 1989) dynamicky směřovala k závěru a vyzněla na poměry večera dosti přívětivě, s náznaky melodiky a poetiky. Ian Mikyska (* 1994), žijící a pracující mezi Londýnem, Prahou a Berlínem, uvedl svoji minimalistickou skladbu Dissolving; Settling, jež se postupně oprošťovala od statického zvuku až dospěla do nejjednodušší možné formy. Poslední z kvinteta těchto autorů, Slovák Adrián Demoč (* 1985), byl představen skladbou Súzvuk a chvenie. Ta nabídla sofistikované spojení dvou zvukových celků; Demoč ji věnoval Davidu Lynchovi a Klangforu Wien.

Že pražský DOX zní skvěle jak ve smyslu akustiky v koncertním sále, tak coby budova sama o sobě, se mohlo publikum přesvědčit díky zvukové realizaci 15 minut a 15 vteřin ve městě Galegion od Petra Hájka a Martina Janíčka. Ten skladbu, společně s Filipem Jakšem, rovněž provedl. Oba za údivu velké části publika v sále, s pomocí nejrůznějších pomůcek (paličky, kladívka, dláta, kartáče, dlaně ruky apod.), rozezněli samotnou budovu v místě konstrukčních táhel, nacházejících se nad předsálím. Zvuk i obraz byly přenášeny do sálu a součástí performance byla i automatická kresba, kterou vytvářel výtvarník Josef Duchan. Budova, respektive její část, se tak stala koncertním nástrojem. Pokud by nedocházelo k obrazovému přenosu, dovodil by posluchač, co je vůbec zdrojem zvuku, respektive hudby?

Jedna báseň

Autoři čtou

Jedna báseň

Autorky čtou

Více…

Zase za rok, prosím!

Nezbývá než doufat, že posluchačské zážitky v rámci Prague Offspring se stanou každoroční festivalovou radostí a česká metropole se připojí k těm městům, v nichž se „vážná“ hudba nejen opakuje, ale ve větší míře také vzniká a proudí dále světa. Pro následující druhý a třetí ročník by se jistě zasloužilo přizvat k věhlasnému Klangforu Wien i některého z naších orchestrů soudobé hudby, třeba Brno Contemporary Orchestra či pražský Berg. Oba svými výkony i nadšením pro soudobou hudbou by Vídeňany jistě plnohodnotně doplnily.

Zakončeme recenzi otázkou: Vyčerpala se takzvaná klasická soudobá hudba ve své zvukové mnohosti a v možnostech a způsobech, jimiž je vytvářena? Rozhodně nikoliv!

Pražské jaro 2022 – Prague Offspring

Klangforum Wien I.

Program:
• Olga Neuwirth: incidendo/fluido
• Martin Smolka: Andělské schody (světová premiéra skladby na objednávku Pražského jara)
• Clara Iannotta: a stir among the stars, a making way
• Olga Neuwirth: …miramondo multiplo…

Interpreti:
• Klangforum Wien
• Bas Wiegers – dirigent
• Florian Müller – klavír
• Anders Nyqvist – trubka

27. května 2022, Centrum současného umění DOX, Praha 7 – Holešovice.

Klangforum Wien II.

Program:
• Olga Neuwirth: Spleen III
• Jakub Rataj: Fade no more (nová skladba na objednávku Pražského jara)
• Lucie Vítková: Sen ostatních (nová skladba na objednávku Pražského jara)
• Konstantin Heuer: peripety – dissolution (nová skladba na objednávku Pražského jara)
• Ian Mikyska: Dissolving; Settling (nová skladba na objednávku Pražského jara)
• Adrián Demoč: Súzvuk a chvenie (nová skladba na objednávku Pražského jara)
• Petr Hájek / Martin Janíček: 15 minut a 15 vteřin ve městě Galegion
• Olga Neuwirth: Lost Highway Suite

Interpreti:
• Klangforum Wien
• Bas Wiegers – dirigent
• Gerald Preinfalk – saxofon
• Martin Janíček – performer
• Filip Jakš – performer
• Josef Duchan – performance, automatická kresba
• Anders Nyqvist – trubka

28. května 2022, Centrum současného umění DOX, Praha 7 – Holešovice.

Související