Jak nás poznamenal pobyt v karanténě? V povídkách Jana Sojky odpověď nenajdeme
Knihy reagující na pandemii koronaviru a s ní související karanténu, v níž jsme byli uzavřeni v první polovině roku, na sebe nenechaly dlouho čekat. Reflektovat neobvyklý stav se pokouší i povídková sbírka Jana Sojky Rodina a jiné regály.
Pandemie a s ní spojená karanténa nás uvrhly do neznámé situace, která dost možná v delším horizontu promění mnohé pořádky – jak ty politické, sociální či existenční, tak ty, jež každodennost přesahují. Vpád viru reflektují nejen epidemiologové a politici, ale také sociologové, filmaři, výtvarníci a už i spisovatelé. Dlouhé týdny, které lidé trávili o samotě či ve společnosti nejužší rodiny, nabízejí možnost podívat se na mnohé životní situace, stereotypy a hodnoty z netušeného úhlu.
Prozaici nemají jednoduchou úlohu, pokud chtějí promptně reagovat na aktuální události. Už z toho prostého důvodu, že napsat povídku, novelu natož román zabere určitý čas. Přesto se již objevilo několik prozaických pokusů prozaicky reflektovat situace, které přináší pandemie koronaviru. Jedním takovým je povídková sbírka básníka a prozaika Jana Sojky (*1973) Rodina a jiné regály. Tvoří ji deset kratších a středně dlouhých povídek, přičemž kardinální úlohu sehrává pandemie ve dvou z nich. Začněme tedy u těchto textů.
V povídce Horská pevnost odjede protagonista s manželkou a dcerou za rodinou svého bratra. Tomu připadla chalupa po rodičích a matčiným požadavkem bylo, aby na chalupu mohli jezdit oba sourozenci. Kvůli špatné komunikaci a především kvůli dřívějším rozepřím však hosté nejsou očekáváni. Protagonista je bratrem vypoklonkován s nepřesvědčivým argumentem, že byl loni v Itálii, a je tak potenciálně nebezpečný. Podobně „nebezpečně“ se však krátce nato jeví druhý bratr místním – je totiž z města a vesničané si k sobě nenechají „zatáhnout to městský svinstvo“.
V povídce Sto dní sledujeme realizaci vypravěčova plánu, jak přečkat epidemii ve zdraví. Muž s předstihem nakupuje trvanlivé potraviny, vodu, svůj plán podrobuje pedantskému přezkoumávání a připravuje se na každou možnost, která by jej snad mohla překvapit.
Jan Sojka vystudoval bohemistiku a historii, pracuje jako učitel na střední průmyslové škole v Plzni. Píše prózu a poezii. Vydal například novelu Rok bez února (2007) či soubor Povídky o lovcích a venuších (2014). S profesí kantora se pokusil vyrovnat v románu Učitel je ve třídě sám (2018). Foto: Archiv umělce
Po přečtení těchto dvou povídek přijde na mysl otázka: Co ty texty prozrazují o situaci, které jsme v první polovině roku čelili? Odpověď: takřka nic. Pokud by byly zveřejněny v době, kdy se pandemie teprve probouzela, mohly by fungovat jako „up to date“ vize a varování. Tento potenciál kvůli časovému odstupu ztratily. Ano, lidé skutečně nakupovali trvanlivé potraviny do zásoby, už několik měsíců to ale (alespoň takříkajíc „ve velkém“) nedělají. Rovněž se mnozí chovali nedůvěřivě, ba nedůtklivě vůči těm, kteří mohli šířit nákazu, což snad vedlo k eskalaci dřívějších sporů, jako je tomu v textu Horská pevnost. Byť tento text náleží k nejlepším číslům Sojkovy sbírky, se samotným tématem pandemie v něm invenčně nakládáno není.
Některé motivy a situace se v autorově povídkovém desateru vracejí. Jedná se jak o detaily – děti jsou například opakovaně pojmenovány jmény svých rodičů –, tak o náměty či klíčová témata povídek. Výrazně tu figurují rozpadající se, případně již rozpadlé vztahy, stejně jako poměřování současnosti s minulostí. Opakující se motivy a témata se však poněkud bijí se širším rámcem knihy, tedy s pandemií. Vyjma dvou výše zmíněných povídek se Sojka nepokouší sdělit něco o pandemii, respektive karanténě jako takové. Spíše využívá situaci ke konstrukci zápletky či pointy, přičemž místo karantény by v povídkách mohla klidně figurovat jiná okolnost. Jako by měl autor povídky vymyšlené dopředu a nyní do nich rozesel zmínky o koronaviru, aby měla kniha atraktivní zastřešení. Karanténa a partnerské krize/nevěry v povídkách leží vedle sebe jako jednotliviny, aniž by se napříč sbírkou prohlubovalo poznání jednoho či druhého.
Obálka knihy Rodina a jiné regály. Obálka a grafická úprava knihy je dílem Zuzany Doňkové. Repro: Host
Často se nad Sojkovou knihou nelze zbavit dojmu, že jede na volnoběh. Kladou se tu za sebe slova, která dávají smysl, konstruují určitou zápletku, občas hezky znějí, občas popisují situaci, kterou se čtenář s chutí dojme. Bohužel však napříč celou sbírkou se pohybujeme po povrchu, k žádnému přesahu nás desítka Sojkových povídek nedovede; a stylisticky jsou v úhrnu spíše průměrné. Kdybych měl uvést důvody, proč by si Rodinu a jiné regály měl přečíst někdo další, nenapadlo by mě vlastně nic.
Jan Sojka: Rodina a jiné regály. Host, Brno 2020, 160 stran, doporučená cena 299 korun.
