K čemu nás předurčuje věk? V Rokoku tuto otázku po svém pokládá známý Příběh Benjamina Buttona

Pokud by někdo neznal Podivuhodný případ Benjamina Buttona: je to chlapec, jenž se narodil v těle starého muže a jeho tělesná schránka jde na ose života proti jeho věku. V těle stařečka tedy existuje mladý chlapec, který se učí poznávat svět, ovšem vzezření jej předurčuje k životu vzdálenému od jeho „vrstevníků“ . Na začátku své životní cesty potkává Daisy a hned od prvního vzájemného střetnutí je jasné, že dívka bude jeho životní láskou. A i když se jejich směry někdy rozcházejí, jejich čas se naplní ve chvíli, kdy Daisy ve věku babičky chová malého Benjamina na klíně.

Vojtěch Franců jako Benjamin a Dana Batulková v roli Daisy v inscenaci Příběh Benjamina Buttona Městských divadel pražských, foto: MDP – Patrik Borecký

Vojtěch Franců jako Benjamin je od první chvíle v nově zrozeném starém těle velmi přirozený, tělesnou i hlasovou proměnu drží pevně, přitom bez křeče, postupné omlazení je plynulé. Dana Batulková jako Daisy má mladistvou energii, je svěží, vtipná, odpoutaná. Její proměnlivost není ani na okamžik směšná. Přestože jí nepomáhá maska jako Vojtěchovi Franců, dostává se do každé fáze své Daisy uvěřitelně díky nuancím v hereckém projevu. Ústřední dvojice na jevišti existuje v příjemné párové energii.

Doplňují ji herci Hanuš Bor, Tomáš Dalecký a Radim Kalvoda. Proměňují se kolem ústředních hrdinů v různé postavy, a především tvoří kapelu, která přímo na jevišti rozezní hity různých žánrů jako je Where is my mind, I don’ like Mondays nebo Let’s get loud. Živý hudební doprovod dává inscenaci lehkost, nadhled a vtip. Všichni přináší na jeviště hravost a souzvuk.

Vojtěch Franců v inscenaci Příběh Benjamina Buttona Městských divadel pražských, foto: MDP – Patrik Borecký

Čas jako další postava příběhu. Čas určující věk. Věk ovlivňující to, jak na nás nahlíží společnost. Tvůrci zdárně nacházejí možnost ukázat na vztahu Benjamina a Daisy téma dotýkající se nás všech. Věřím, že každému v hledišti vyvstane díky živému dialogu s jevištěm celý zástup otázek: K čemu jsem právě nyní předurčen/a? Jak mě moje okolí a vůbec společnost nahlíží na základě mého věku? A jak se ve vztahu ke svému věku vidím já sám / sama? Věk jako téma velmi osobní a intimní může být i tématem společenským, až politickým. I tento rozměr je v inscenaci patrný a vybízí k řetězení úvah, nakolik rozdílně věk ovlivňuje muže a ženy, jakou validitu dává v profesním životě…

Tvůrcům se v Divadle Rokoko podařilo nastudovat hravou inscenaci s naplněnou hereckou souhrou a s pulzujícím jevištěm. Inscenace otevírá „nestárnoucí“ téma, nasvěcuje i odvahu vzdorovat předsudkům. Čas může být krutý soupeř, ale nabízí mnohem víc, než může vzít.