Barbora Poláková a Marek Adamczyk si v Ungeltu dali obstojné herecké rande

Příběh milenecké dvojice Kate (Barbora Poláková) a Steva (Marek Adamczyk) se otevírá obrazem žádosti o ruku. Situace v poměrně jasných konturách nastíní ústřední hrdiny pohybující se na půdorysu romantické komedie. Steve je mladý feminista. S empatickým důrazem na konsenzus působí jemně až nerozhodně. Kate už jeho vzorec chování zná, snaží se jej pochopit, vzít za svůj. V teoretické rovině Kate chování Steva kvituje, jenže v reálu to vše působí tak nějak nepřirozeně, uměle, vyměkle. Čeho od našich protějšků vlastně žádáme? Co by mělo být normou? Jak do tohoto zapadá tvrzení, že ženy touží po „bad guys” a nemohou si pomoci?

Barbora Poláková a Marek Adamczyk v inscenaci Rande s feministou pražského Divadla Ungelt, foto: Divadlo Ungelt

Barbora Poláková a Marek Adamczyk ztělesňují nejen Kate a Steva, nýbrž i jejich expartnery a rodiče. Každý z herců se vtěluje do trojice postav jemnými výrazovými prostředky, které však jsou dostatečně výrazné pro charakteristiky figur. Napětí v těle, postoj, výraz, posazení hlasu. Režisér Ondruch nestaví tvar v plné fikci, proměny postav i obrazů jsou na jevišti přiznané a uvedené až brechtovským odstupem. Za postavami je cítit lehké, zároveň pevné napojení herců, na jevišti fungují v sympatické energii.

Vztah Kate a Steva je turbulentní a trochu šílený, podobně jako většina romantických komedií. Dramatička Samantha Ellis (* 1975) využívá bizarních zvratů, které jsou součástí zákonitostí zvoleného žánru. V inscenace dominují slovo a herecká akce, scénografie je omezena do dvou štendrů, dvou židlí a několika málo rekvizit. Se scénickým minimalismem kontrastuje škála výrazných kostýmů zkušeného scénografa Marka Cpina, který každým kusem oblečení podtrhuje profil jednotlivých postav. Cpin má zkrátka šmrnc i ve velmi civilní notě.

Marek Adamczyk a Barbora Poláková v inscenaci Rande s feministou pražského Divadla Ungelt, foto: Divadlo Ungelt

Debata kolem feministických témat a směrů se vyvíjejí tak, jako se vyvíjí společnost a proměňují dobové narativy. Jakým směrem a rychlostí se to děje, není předmětem tohoto textu, ale je důležité si onen vývoj a proměny uvědomit při reflexi Rande s feministou, potažmo celkového divadelního tvaru. Z dnešního pohledu je postava Steva vykreslena poměrně stereotypně: muž feminista = citlivý čili měkký = málo chlap. Když od tohoto odhlédneme, docházíme k závěru, že Kate nakonec Stevovi i tak šanci dá, neboť ve srovnání s machistickým expřítele nabízí mnohem víc – třeba i to, že on dává šanci jí a společně chtějí o vztahu komunikovat a pracovat na něm, což je nejsilnější poselství. To vše herci a režisér Ondruch zabalují do lehké nadsázky, mají cit pro konverzační humor, postavám se nevysmívají a dávají jim tak důležitost a důstojnost.