Kapelník ZZ Top před svým pražským sólovým koncertem: Václav Havel byl mimořádný

Do pražské haly O2 Universum přijedete se sólovým setem. Nicméně vybavíte si rok 1997, kdy jste poprvé vystoupili v Česku se ZZ Top?

Samozřejmě. Moc to pro nás tehdy znamenalo. Vzpomínek spojenými s Českou republikou mám řadu. V první řadě jsme si museli zvyknout na teprve několik málo let používané nové označení vaší země. Cesta v roce 1997 byla dalším z mnoha důkazů toho, kolik nádherných lokalit jsme ještě neobjevili a byli jsme rádi, že k tomu tehdy konečně došlo.

V roce 2014 jste v americkém Kapitolu zahrál několik partů k poctě Václava Havla, u příležitosti odhalení jeho busty. Pokud se nepletu, setkali jste i osobně setkali, kdesi na letišti…

To je pravda. Nicméně až s odstupem jsme začali chápat, o jak významnou a fascinující osobnost jde. Byl víc než politikou postavou. Jeho zájmy byly velmi kreativní a zaslouží si, abychom řekli, že žil plnohodnotným životem. Já osobně oceňuju jeho umělecké základy, které mu umožnily vidět svět jinak a přenést tu energii a perspektivu na ostatní. Byl jsem extrémně potěšen, když jsem se před časem dozvěděl, že nás měl na svém seznamu kapel, které by rád viděl ve své zemi hned po The Rolling Stones. Pověděli mi to jeho přátelé a kolegové před devíti lety a stal se tak pro mě ještě lidštějším než předtím.

Billy F Gibbons při odhalení busty Václava Havla v americkém Kapitolu, zdroj: YouTube

Jak se vám umělecky daří několik posledních let, které pro kapelu i vás osobně nebyly snadné?

To tedy nebyly, hlavně kvůli odchodu Dustyho, ale úžasně nás nasměroval, ještě než zemřel. Jednou mi řekl: „Pokud bych se někdy zpozdil na koncert, prosím tě předej mou kytaru Elwoodovi (Elwood Francis – nový baskytarista ZZ Top od roku 2021, pozn. red.). Byl s námi jako technik už nějakých třicet let a novou pozici rád přijal. Lidé se mě často ptají, jestli přinesl do party novou dávku energie a něco, co by náš zvuk změnilo. Zní to možná jednoduše, ale hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že Dusty hrál prsty, zatímco Elwood hraje s pomocí trsátka. Bez trsátka je hra unikátním způsobem jemnější, zatímco s tím kusem plastu je výsledek mnohem ostřejší. Naše osvědčené skladby jsou pořád takové, jako vždy, ale výkon je soustředěnější a údernější. Je dobré, že umíme po všech těch letech překvapit i sami sebe a trochu se měnit.

Stejné dojmy jsem před lety slyšel osobně od Jasona Newsteda, bývalého basáka Metallicy a trsátko si pochvaloval i Lemmy Kilmister z Motörhead.

Jsem rád, že jste zmínil právě Lemmyho; za chvíli upřesním proč. V ZZ top jsem měl tu čest hrát celé dekády s Dustym Hillem a mužem bez plnovousu jménem Frank Beard (smích), kteří spolu hráli snad už od patnácti let. Obrovskou výhodou na začátku bylo, že jsme poslouchali stejné věci, a to nám vydrželo i dlouho poté. Nemluvě o představě, jak skládat.

V osmdesátých letech jsme poznali právě Lemmyho, který hudebně tvořil něco podobného, co jsme hráli my, ovšem v daleko „šílenější“ podobě. Stejně tak na nás měli velký vliv Depeche Mode. Takovéhle vlivy nám otevřely oči ve smyslu, že můžeme pracovat se třemi akordy, ale rozhodně to nemusí být hra na jistotu nebo to nemusí znít ploše.

Vždy existují nějaké možnosti, jak se v tvorbě posunout dál. Spíše dříve než později budeme muset řešit dopady umělé inteligence a nečekané futuristické možnosti. V osmdesátých letech šlo o syntezátory, automatické bicí a další techniku. Někdo se mě nedávno ptal: Co přijde dalšího? Těžko říct, asi to dopadne tak, že i umělá inteligence se stane běžným jevem. Zatím je brzo určit, jestli je to dobrá věc a kam nás to zavede. Uvidíme.

Oficiální video ke skladbě West Coast Junkie, zdroj: YouTube

Pokud jde o vaši sólovou dráhu, tak si myslím, že tohle téma není na pořadu dne, protože je v ní cítit potřeba držet se bluesových kořenů. Daří se vám cestovat po Spojených státech, ideálně i po malých městech a nasávat život běžných lidí, aby desky vyzněly realisticky?

Hotely a naše domovy jsou dnes sice trochu jiné, než jaké bývaly, když jsme začínali, ale skutečnost, že cestování rozvíjí přehled, platí dodnes. Dá vám to víc než škola nebo knihy. Nabízí vám to možnost si jeden na jednoho předat obrovské spektrum zkušeností. Připomíná mi to hlášku Keitha Richardse z The Rolling Stones, který řekl: „Je to pořád o třech akordech, ale základem je neustále objevovat, jak je příště poskládat jinak.“

Upřímně: stává se vám, že když píšete, ozve se vnitřní alarm: Tohle ne, tím bych se opakoval…?

Rozhodně, a to je právě výhoda dlouhodobé kariéry. Dokonce je to jedna z nejsnazších věcí, když máte kapelu tak dlouho. Řeknete si: Tohle už jsme napsali, posuneme se dál. I když je samozřejmě mnohem těžší přijít na něco, co bude inspirativní, ale v trochu nečekané formě. Ať hrajeme naživo nebo trávíme čas ve studiu, vždy se najde někdo typu producent, který navrhne: Co kdybys zkusil tu druhou kytaru nebo jiné ladění? I sebemenší rozumné doporučení nám pomáhá odbočit jinam. Vždy jsem se snažil někam posouvat a nezaseknout se.

Krátký dokument o začátcích ZZ Top v době vzniku live alba The Jimi Hendrix Experience – LA Forum 1969, zdroj: YouTube

Letos v lednu zemřel skvělý kytarista Jeff Beck. Jeho kapele Jeff Beck Group jste předskakoval s vaší předchozí skupinou The Moving Sidewalks v době jejich brilantního debutu Truth z roku 1968. Jakou na tohle máte vzpomínku?

To, že jsme byli vystaveni vlivu Jeffovy kapely a skladeb z alba Truth, je další z věcí, které na nás měly obrovský dopad. Jeff hrál na kytaru značky Les Paul a do toho ta neskutečná sestava: Ron Wood (od roku 1975 člen The Rolling Stones, pozn. red.) – basa, Rod Stewart – zpěv, Nicky Hopkins – klavír a Micky Waller – bicí. To, že jsme s nimi mohli trávit den co den a sledovat je každý večer, mělo zásadní vliv, jakým způsobem se The Moving Sidewalks, a později ZZ Top, profilovali. Stali se z nás přátelé a zůstali jsme jimi, dokud Jeff nezemřel. Ještě loni v listopadu došlo ke společnému turné ZZ Top a Jeffa Becka. Byly to skvělé koncerty, ale moc mě bavilo si vždy společně sednout a vzpomínat na staré časy. Úžasný člověk a brilantní kytarista, který nám bude chybět.