Kdo je tady nežádoucí? Ladj Ly natočil další film o francouzském traumatu z přistěhovalectví

Tentokrát režisér Ladj Ly (* 1978) sestoupil z řekněme kolektivního obrazu zvoleného společenství k individuálním portrétům aktérů, kdy na jedné straně stojí vedení dotyčného městského okrsku, na straně druhé několik přistěhovalců, kteří přestávají zvládat své frustrace. Vyprávění tvůrci vtiskli bezmála reportážní rozměr. Kameraman Julien Poupard, pracující se zdrsnělou, bezslunečnou, lezavě chladnou barevností, se ostatně podílel i na Bídnících.

Tvrdý zákon, ale zákon

Nově zvolený starosta Pierre Forges chce rázně řešit problémy přistěhovalecké čtvrti s černošským obyvatelstvem. Alexis Manenti, jehož Ladj Ly obsadil již do Bídníků, zpodobnil starostu jako neoblomného, trochu sucharského člověka prosazujícího starou právnickou zásadou dura lex, sed lex – tvrdý zákon, ale zákon. Narůstající kriminalitu mládeže se pokusí vyřešit zákazem jejího nočního vycházení. Tušíme, že konfliktní soužití nejspíš přesáhlo únosnou mez; ostatně zazní, že přistěhovalci příliš často spoléhají na pomoc státu, aniž by byli ochotni zapojit vlastní úsilí.

Alexis Manenti jako rázný starosta ve filmu Nežádoucí, foto: Film Europe

Požár jednoho bytu ve zdevastovaném paneláku starosta využije coby záminku k vystěhování všech nájemníků – prý je narušená statika budovy. Přistěhovalcům vesměs muslimského vyznání chce přidělovat malé byty, aby zabránil slučování mnohapočetných rodin, jež by přilákaly africké příbuzenstvo. Ve svém počínání není sám, nepříliš nadšeně mu pomáhá i černošský místostarosta Roger (SteveTientcheu), přirozeně nenáviděný celou tamní komunitou. Avšak Forgesovi lze sotva vyčítat rasistické předsudky, když ve své rodině ubytuje syrské uprchlíky, kteří se rovněž mohou stát terčem agrese.

Z přistěhovalecké strany se pozornost upíná zejména na živelně výřečnou Haby (Anta Diawová touto rolí debutovala), jež se staví do čela pokojného odporu proti rozhodnutím radnice, rozhodnuta sama kandidovat na funkci starostky, a jejího bratra Blaze (rovněž dosud neznámý Aristoteles Luyindula). Ten naopak přestává zvládat pocit bezmoci a naštvanost ventiluje násilnými činy – nejprve zapálí pouliční poutač velebící multikulturní soužití, později napadne Forgesovu rodinu, rozhodnut vypálit jejich byt. Násilné vystěhování černošského obyvatelstva v (před)vánočním období totiž nesou úkorně, jako velkou zvůli. A režisér ukazuje, že se o mocenskou zvůli skutečně jednalo.

Záběr z filmu Nežádoucí, foto: Film Europe

Kudy vede cesta ven?

Ladj Ly tady více než v Bídnících útočí na divácký soucit. Začíná to hned v úvodní sekvenci, kdy je vynášena rakev se zesnulou – obtížný sestup po neosvětleném úzkém schodišti, protože výtahy nefungují, jako by symbolizoval budoucí nesnáze. Některé výjevy dosahují značné sugestivity, ať již se jedná o průběh vynuceného stěhování z paneláku, kdy spatříme jednotlivé osudy i celkový pohled na budovu a věci spouštěné či vyhazované rovnou z oken, nebo o Blazův vpád do starostova bytu. Mladík je viditelně nešťastný ze svého násilnického chování, ale nemůže si pomoci, vulgárně vyhrožuje přítomným, jako by jej pohled na vyděšené ženy a děti, potažmo účast v brutálních rvačkách, nějakým způsobem naplňovaly.

Méně přesvědčivé jsou výjevy zahrnující „občanskou neposlušnost“: když protestující dav zastaví policie s tím, že je narušován veřejný pořádek, Haby prohlásí, že běží o politické předvolební shromáždění. Velitel policejního zásahu pak jako svérázný vyjednávač groteskně pendluje mezi Haby a starostou, z nichž ani jeden nechce ustoupit. Vůbec Habyno počínání jako takové ilustruje, jak se na duševním rozpoložení člověka podílí pocit bezvýchodnosti; z tohoto pohledu je výmluvný verbální střet mezi ní a starostou, do jehož kanceláře bez ohlášení vtrhla. Bohužel aranžmá těchto situací vykazují notnou teatralizaci. A rozuzlení, kdy po krvavém konfliktu si Haby svého bratra mlčky odvádí, aby jej posléze opustila a zanechala na setmělé silnici samotného, prokazuje autorskou bezradnost – totiž kam rozehraný konflikt vlastně dovést.

Uprostřed režisér Ladj Ly, vpravo kameraman Julien Poupard při natáčení filmu Nežádoucí, foto: © Laurent Le Crabe

Rovněž samotný název filmu vyvolává otázky: je nežádoucím míněn stávající starosta, anebo se takové slovo vztahuje k migrantské komunitě? Nebo jsou jako nežádoucí označeny současné poměry, potažmo chování znepřátelených stran? I když název je poněkud oříšek. Původní název totiž zní Bâtiment 5 (tedy Budova č. 5) a odkazuje tím k vystěhovávanému paneláku. Ovšem na mezinárodní scéně je snímek uváděn pod titulem Les Indésirables, tedy skutečně Nežádoucí, což významově i „zvukově“ navazuje na Les Misérables čili Bídníky.

Ladj Ly v Nežádoucích vlastně obhajuje, že jedinou cestou, jak přistěhovalecká komunita může vybřednout z prohlubující se nespokojenosti, je aktivní zapojení do politiky. Pokud si zvolí vlastní zastupitele, potažmo starosty, a získá tak příležitost sama rozhodovat o svém osudu, mělo by to vést ke zlepšení jejich situace.

Český plakát k filmu Nežádoucí, repro: Film Europe

Režisér a scenárista však zjevně podceňuje, případně rovnou pomíjí, jak odlišnou mentalitu lidí, sotva přivyklých sekulárním zvyklostem francouzské společnosti, tak islamistické podhoubí mnohých takových protestů. Případné prosazení náboženstvím prosáklého modelu státní správy by vedlo k ještě většímu chaosu a k dalšímu vyostření situace. V tomto filmu – stejně jako v téměř všech výpovědích, které se touto problematikou zabývají – je totiž téměř pominuta úloha islámu coby problémové stmelovací platformy.