Kniha Digitální Kříženecký ukazuje, co vše může obnášet péče o první (české) filmy
Zhmotnil se jeden z letitých záměrů Národního filmového archivu. V NFA vyšla publikace o odkazu průkopníka filmového podnikání u nás – Jana Kříženeckého (1868–1921). Vzápětí se titul objevil v širší nominaci v kategorii naučné literatury v soutěži Magnesia Litera. Takový titul lze uvítat. Současně však není od věci položit si nad ním některé otázky.
V komedii o úplných počátcích české kinematografie Báječní muži s klikou (1978) zavrhl režisér a spoluscenárista snímku Jiří Menzel myšlenku klasického životopisu. Vystupující postavy sice připodobnil kdysi reálně existujícím lidem, ale změnil jim jména i osudy. Samotným Menzelem ztvárněný filmařský nadšenec Kolenatý odkazuje k Janu Kříženeckému. Ukázky z prvních filmů, po potřeby příběhu vesměs pořízené Menzelem, vyhlížely přitom natolik přesvědčivě, že zmátly leckteré diváky – dokonce i jeden recenzent je považoval za autentické. Kříženeckého první filmy z roku 1898 byly tvořené jediným statickým záběrem a dlouhé pouhých sedmnáct metrů, protože více materiálu se do kamery nevešlo. Právě i taková fakta obsahuje publikace Digitální Křízenecký.
Původní políčko z filmu Jana Kříženeckého Svatojanská pouť v českoslovanské vesnici (1898). Zbarvení nebylo tvůrčím záměrem, nýbrž přímo vlastností materiálu, repro: NFA Dozvíme se třeba, že Kříženecký nebyl jen filmař – této činnosti se věnoval spíše nárazově, protože předpokládaný zisk se leckdy nedostavil a tvůrce vedle zdravotních potíží zápolil s dluhy, které musel splácet ze mzdy; byl totiž zaměstnán coby vrchní revident stavebního úřadu města Prahy a mezi jeho povinnosti patřilo soustavné fotografické zachycování mimo jiné původní podoby přestavovaných pražských čtvrtí.
Předvádění svých filmových počinů soustředil hlavně do areálů nejrůznějších technických výstav umístěných v plenéru; nejznámější je účast na Výstavě architektury a inženýrství z léta 1898. Délka promítání, i když reálná stopáž filmového záznamu sotva přesáhla jednu minutu, je však nejistá: šlo totiž o přístroje, kdy se kamera snadno mohla změnit v promítačku, a do pohybu byl stroj uváděn klikou. To umožňovalo promítat zrychleně i zpomaleně, dokonce i pozpátku (takže v záběrech z plovárny skákali lidé do vody, aby z ní vzápětí vyskakovali zpět, nad čímž tehdejší publikum nevěřícně kroutilo hlavou).
Kdo hledá najde(?)
Výzkumný pracovník Národního filmového archivu (NFA) Jiří Anger (* 1990) a editor knihy v aktuálním rozhovoru pro Filmový přehled sděluje, čemu se Digitální Kříženecký věnuje, a čemu nikoli. „Hned zkraje bych řekl, o čem naše kniha není a jak jsme o ní neuvažovali. Zaprvé, nejde o knihu vyprávějící životní osudy Kříženeckého. Edice dokumentů obsahuje sice docela dost detailů, které revidují některé informace o jeho osobě či přinášejí nové poznatky, ale není to primární cíl. Tím už se zabývali jiní autoři dříve, například Zdeněk Štábla a další. Zadruhé se nejedná ani o knihu, která by se věnovala dějinám raného filmu u nás, ačkoli se pochopitelně napojuje na stávající poznatky, zejména na výzkum Ivana Klimeše. A zatřetí nejde ani o formální či obsahovou analýzu Kříženeckého filmů.“
Kdo by tedy chtěl na základě četby Digitálního Kříženeckého zjistit něco víc, musí si obstarat materiály již dříve či spíše dávno vydané, a tudíž obtížně sehnatelné. Navíc vycházejí z požadavků a očekávání dob už notně vzdálených, vždyť od některých nás dělí celé půlstoletí. Dnešní metodologie by mohly přinést kvalitativně nový vhled. Rovněž se domnívám, že jen si číst o filmech, aniž by bylo zajištěno jejich zhlédnutí, přináší omezený zážitek i informaci. Předpokládal bych, že před několika lety samostatně vydané DVD/Blue-ray Filmy Jana Kříženeckého bude tvořit nedílnou součást nynější publikace, ale není tomu tak.
(Poznámka redakce: Národní filmový archiv však na adrese krizenecky.nfa.cz postupně zpřístupňuje všechna dostupná digitální data ke Kříženeckého filmům. NFA je uvolňuje pro nekomerční užití, a to v nejvyšší dostupné kvalitě. Na dané adrese zájemce nalezne nejen Kříženeckého filmy, nýbrž i řadu informaci jak k nim, tak o tvůrci).
Struktura, metody i nostalgie
Svazek sestává z osmi studií, rozděleny jsou do tří oddílů, přičemž editor Jiří Anger přispěl dvěma texty. První oddíl se zabývá řekněme estetickými rozdíly mezi fotochemickým a digitálním filmem. Anger zde podle mě nepříliš produktivně mudruje o prasklinách, které se ve stařičkých materiálech nutně vyskytují. Kurátorka a restaurátorka NFA Jeanne Pommeau až detektivně pátrala po původu záhadného zbarvení primárních filmových pásů, které – jak se ukázalo – nebylo tvůrčím záměrem, nýbrž přímo vlastností materiálu. Jan Trnka si všímá koloběhu negativů a z nich připravených kopií.
Druhý oddíl, nazvaný Cirkulace, shrnuje příspěvky, které Kříženeckého pohyblivé obrazy vnímají jednak jako výzvu pro výstavní praxi (Kateřina Svatoňová), jednak jako podklad budoucí digitalizace (opět Jiří Anger). Další studie se vztahují k fotografickému odkazu Jana Kříženeckého (Alena Šlingerová) či obhlížejí jeho „druhý život“, tedy výskyt protagonistovy tvorby v pozdější produkci (téměř výhradně jde o filmové a televizní dokumenty), jak tuto oblast načrtává Lucie Česálková.
Závěrečný oddíl snáší dokumenty, jejichž zpřístupnění se ujal filmograf a katalogizátor NFA Jaroslav Lopour, navíc pisatel vhledu, který se dotýká přesnější identifikace Kříženeckého děl. Dovíme se třeba málo známou a pouze zdánlivě podružnou podrobnost, že právě Kříženecký přispěl k neméně průkopnickému prolnutí divadla a filmu, když minimálně pro dvě jevištní inscenace připravil filmové vsuvky.
V této závěrečné části nalezneme jak soupisy (Kříženeckého filmografie, díla pojednávající o něm, mapa míst, kde natáčel, časová osa jeho životní pouti), tak přetisky dokumentů, které s Kříženeckým souvisejí. Lopour zařadil jak výňatky z tisku, tak ukázky z korespondence, případně vzpomínky spolupracovníků. Cenné jsou ilustrace, reprodukující dobové úřední záznamy, podobenky Kříženeckého i jeho příbuzných, plakáty, vstupenky a hlavně dopisy bratří Lumièrů, od nichž si pořídil kameru i filmový materiál. A z fotografií stařičkých přístrojů jistě zavane trocha nostalgie…
Digitální Kříženecký, opatřený podtitulem Nový život prvních českých filmů a vážící 1 300 gramů, patří k reprezentativním počinům v lecčems objevitelským, i když stěží lze přijmout postup, že pomineme vše, co již bylo zpracováno dříve.
Obálka knihy s fotografií z filmu Smích a pláč (1898), repro: NFA
Jiří Anger (ed.): Digitální Kříženecký. Nový život prvních českých filmů
Národní filmový archiv, Praha 2023 (fakticky 2024), 526 stran, doporučená cena 620 korun.
