Krize vztahu v zrcadle druhých. Pozvání je ostrou komedií i empatickým pohledem na manželství

Rozhádaný a unavený manželský pár navštíví sousedé z horního patra, jejichž bujný a hlasitý sexuální život vrhá na vztah vychladlých manželů nepříznivé světlo. Španělský autor a režisér Cesc Gay tento námět nejprve vtělil do divadelní hry Los vecinos de arriba a následně jej zfilmoval – pod názvem Sentimental (2020). Jednoduchá premisa založená na komických interakcích dvou odlišných párů se vzápětí dočkala řady mezinárodních adaptací včetně předloňského českého snímku V dobrém i zlém.

Nyní do tuzemských kin vstoupil americký remake Pozvání natočený režisérkou a herečkou Olivií Wilde. Přestože její film sdílí tutéž výchozí situaci, scenáristická dvojice Will McCormack a Rashid Jones si původní scénář Cesca Gaye přizpůsobila a snímek se ubírá svým vlastním směrem. Výrazné herecké obsazení podtrhuje kontrast mezi oběma páry. Pozvání je kousavou komedií a současně sondou do moderních manželských vztahů.

Poněkud dusno

Joe (Seth Rogen) je neúspěšný muzikant, který pracuje jako učitel hudby na konzervatoři v San Franciscu. V nultých letech měl se svou kapelou hit, který však nedokázali proměnit v setrvalejší kariéru. Kvůli nenaplněným ambicím vnímá svůj nynější život – navzdory manželství, dceři i práci – jako jedno velké zklamání. Už úvodní titulky díky rychlé montáži a rozdělenému obrazu důvtipně navozují kontrast mezi Joem a jeho ženou Angelou (Olivia Wilde). Zatímco Angela s úzkostlivou pečlivostí připravuje byt na návštěvu sousedů, její manžel se hroutí, jako kdyby cesta domů představovala strastiplnou výzvu. A protože Angela pozvání sousedů s Joem příliš nekonzultovala, čas do jejich příchodu vyplní hádkou a sarkastickými poznámkami. Společný život pro ně spadl do únavné rutiny. Angela se už teď obává budoucího odchodu teprve dvanáctileté dcery na univerzitu; uvědomuje si, že dítě může být tím jediným, co rodinu drží pohromadě. Současně v sobě dusí touhu po uznání, jehož se jí doma nedostává. I proto kvůli návštěvě narychlo kupuje nový koberec a obměňuje svůj šatník.

Podívejte se na trailer filmu Pozvání, zdroj: YouTube

V úvodní scéně Pozvání působí jako moderní variace na klasické screwballové komedie založené na vtipných a úsečných dialogových výměnách. Slovní přestřelka navozuje tenzi, kterou chvílemi možná až nuceně umocňuje výrazný soundtrack Devonté Hynese. Ale následně Pozvání obratně balancuje na hraně křečovitosti, empatického pozorování a humoru, aniž by kterákoli z poloh převážila.

S příchodem hasiče Hawka (Edward Norton) a terapeutky Piny (Penélope Cruz) se atmosféra proměňuje. Nový pár je na první pohled spokojenější a uvolněnější. Na poměry Joea jsou však bezprostřední až příliš, protože ho už dlouho iritují sousedů hlasité projevy při sexu, doléhající do jejich bytu. Herecké obsazení oživuje postavy přejaté z původního filmu. Rogen je v roli Joea stejně tak sympaticky sarkastický jako únavně sebelítostný. Wilde dobře zachycuje nervozitu a nízké sebevědomí někoho, kdo domácnosti obětoval vše, a cítí se být dlouhodobě nedoceněný. Nortonův Hawk představuje Joeův vnímavější protipól, jehož obdiv k Angelině novému koberci i vybavení bytu se od upřímného zájmu postupně mění v úlisnost.

Žádná černobílost

Odlišná povaha dvojic vede ke komickým situacím a konfliktům a Wilde zručně využívá omezení vyplývající z natáčení v jedné lokaci. V průběhu úvodní hádky kamera chvílemi zachycuje jednoho z protagonistů skrze zrcadlo, čímž sdílený prostor rozbíjí do nesourodého prostředí, v němž jsou si manželé vzdálení. Výměny replik kamera snímá zblízka, rychle mezi nimi prostříhává a tím diváky vrhá doprostřed intenzivních situací. Vyprávění režisérka rytmizuje tím, že výbušnější sekvence jsou střídány analytičtější perspektivou, snímáním z odstupu, kdy si vůči postavám zachováváme nadhled.

Sousedská návštěva. Olivia Wilde, Seth Rogen, Penélope Cruz a Edward Norton ve filmu Pozvání, zdroj: A24

Komické interakce více než aby postavy zesměšňovaly, odkrývají skryté úzkosti a obavy. Podobně se proměňuje i zdroj humoru. Nejprve vychází z křečovitosti uvnitř vztahu Joea a Angely, poté spíše čerpá z fascinace otevřeným sexuálním životem sousedů a z jejich poněkud nečekané nabídky. Zvídavé přitakávání popisu různých sexuálních praktik působí vtipně, ale také dokresluje zájem o to, co manželům ve vztahu chybí. Nic tu přitom není zcela jednoduché: zprvu navenek neproblematický vztah Hawka a Piny, založený na otevřené komunikaci, začíná chvílemi působit poněkud strojeně.

Olivia Wilde v minulé dekádě začala prokládat svoji hereckou dráhu režírováním hudebních klipů a následně sklidila úspěch celovečerním debutem Booksmart (2019), v českých kinech uvedeném pod nepříliš povedeným názvem Šprtky to chtěj taky. Coming-of-age komedie o dvou intelektuálkách, které končí střední školu, skvěle odpozorovala jednu generační zkušenost. Následná ambiciózní thrillerová satira To nic, drahá (2022) sice pracovala se zajímavou tematikou kontroly žen prostřednictvím vnucených společenských rolí, výsledek však doplatil na okázalost konceptu, jenž převážil nad funkčním vyprávěním.

Situační sevřenost Pozvání může po předchozím filmu působit méně odvážně, ale právě tvůrčí omezení snímku prospívá. Nabízí pohled na současné partnerské soužití, aniž by utíkal k banalitám či jasným závěrům. Tedy až na sekvence v poslední třetině, kdy se střízlivější přístup dočasně vytrácí – Joeův odpor k poslechu vlastní hudby osvětluje jeho frustraci ze životního neúspěchu, kterou přelévá i do manželství. Zde se snímek překlápí do doslovnější a vážnější polohy, ale díky otevřenému konci celek neztrácí na působivosti.

Pozvání uvádí citát Oscara Wildea: „Člověk má být neustále zamilovaný. To je důvod, proč se nemá ženit.“ V první polovině se film blíží přímočařejšímu výkladu tohoto výroku, kdy manželské soužití Joea a Angely působí jako protiklad romantického vztahu. Ambivalentní závěr však nabízí komplexnější pohled. Dlouholeté vztahy sice mohou být odsouzeny k vyčerpání, ale nikdy není pozdě nalézt v nich důstojnost či pochopení pro druhého. Pozvání nestojí na odsouzení konvenčního soužití v konfrontaci s uvolněnější alternativou. Spíše ukazuje, jak setkání s odlišnou představou partnerského soužití může vést k podnětné introspekci, pro niž v každodenní rutině nezbýval prostor.

Autor je filmový publicista a doktorand politologie.

Plakát české verze filmu Pozvání, zdroj: A24