Kterak Karel Roden potkal indiána a pokusil se z toho vyjít se ctí

Vyskytují se doložitelné případy, kdy lidé ve svém nitru „slyší hlasy“, které je nabádají, aby něco vykonali či naopak něčemu zabránili. K nejslavnějším náleží případ Jany z Arku, jež se v 15. století postavila do čela francouzských vojsk a přispěla k ukončení anglické nadvlády. Častější jsou však případy, které končívají v černé kronice – neodbytné „hlasy“ přimějí dotyčného nešťastníka, aby spáchal nějaký zločin. Hlasy mohou pocházet téměř odkudkoli: Mohou být vnímány jako slovo boží i ďábelské, mohou promlouvat mimozemšťané či kdokoli jiný. Společným rysem je neodbytnost a přikazovací tón.

V novince Indián je to právě zesnulý indiánský náčelník, jehož duše, uvolněná při slavnostním spálení těla na říčním toku, se usadí v českém podnikateli (Karel Roden), jehož letadlo, jímž se vrací z Ameriky, zrovna přelétalo nad dotyčným obřadem. Naštvaný a jakoby sám se sebou ustavičně se hádající protagonista občas spatří svého mentora (k čemuž se propůjčil proslulý polský herec Daniel Olbrychski) aspoň v zrcadle, což ještě lze považovat za velice střídmé: Třeba slovutný vědec v americkém filmu Čistá duše (2001) své přeludy dlouho potkával jako reálné osoby, aniž byl schopen rozpoznat, že jde o přeludy. V Indiánovi se však příběh z nějaké psychiatrické diagnózy přesouvá do polohy spíše lehce úsměvné sci-fi. Ostatně motiv případné psychiatrické pomoci zde získává rozměr potměšilého zneužití.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Indián se vyznačuje výrazným ekologickým akcentem (chraňme přírodu a navraťme se k ní!) i zpochybněním přínosu stavebních společností, které na „zelené louce“ hodlají vybudovat rovnou celé město. Rodenův Ondřej patří mezi lidi, pro něž je smyslem života hromadění bohatství a podnikatelská expanze. Teprve indiánský náčelník Bílý jelen mu otevře oči. Přiměje jej přehodnotit dosavadní priority – vede jej, aby zachránil své manželství, aby na Slovensku obnovil zpřetrhané příbuzenské vazby, aby prosazoval výstavbu šetrnou k přírodě. A řadoví zaměstnanci sympatizující s novým šéfovým nastavením mu pomohou zvítězit nad intrikami a chamtivostí jeho nejbližších spolupracovníků (Vica Kerekes, Martin Myšička).

Z natáčení filmu Indián – Karel Roden a Jiří Dvořák, foto: Bioscop – Martin Schubert

Autoři – na scénáři se kromě režiséra Tomáše Svobody podílel rovněž producent Patrizio Gente – spatřují návrat k přírodě zejména v užším duchovním propojení s ní, odtud prýští obliba v objímání stromů, Ondřejova dcera se dokonce nechává připoutat k mohutnému věkovitému stromu, který měl být pokácen. „Na plac“ také nastupuje přebírání indiánských zvyklostí (třeba zutí bot i ponožek) a obřadů, jak se ukáže při pohřbu Ondřejovy slovenské maminky. Ve výstavbě scénáře se přitom ukazuje, jak česko-slovenská koprodukce vedla k nutnosti začlenit i slovenské reálie, přičemž výsledek v mnohém připomíná proslulou Čapkovu pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort – do Indiána prostě pronikly početné naschvály.

Posuďte sami: Ukáže se, že ona sličná slovenská dívka, kterou v úvodu filmu spatříme, jak se před půlstoletím zamilovala do pohledného indiánského mladíka (a vzápětí se plynně naučila jeho jazyk), byla právě Ondřejovou maminkou. Jako kdyby si jej duše náčelníka – aniž cokoli tušila, přirozeně – záměrně vybrala. Sotva pak překvapí, že Indián rozmlouvá s Ondřejem bezvadnou češtinou a podmanivou argumentací mu napomůže zachránit zdánlivě již ztracené hodnoty. A téměř kriminální zápletka, překvapivě rozuzlená v samotném závěru, vyhlíží, jako kdyby sem vlétla z nějakého nabádavého seriálu…

Z natáčení filmu Indián – Karel Roden v rozmluvě s polským hercem Danielem Olbrychskim, foto: Bioscop

Nelze tvrdit, že by základní syžetové rozvržení postrádalo nápaditost, avšak nakládání s ním vykazuje vysokou poplatnost žánrovým klišé. Přehledně se vinoucí uchopení příběhu odpovídá očekáváním televizní produkce (za českou stranu TV Prima). Do popředí vystupuje všudypřítomná idylizující umělohmotnost. Postihuje celé vyprávění: počínaje jednorozměrně, figurkářsky načrtnutými postavami a konče barevně unylými a kompozičně pohlednicovými obrazy nasnímanými kameramanem Davidem Ployharem (viz třeba slovenské vesnické scenérie překypující skanzenovitým charakterem – ostatně „slovenská rovina“ snímku vznikala v Česku). Vymyká se z toho nanejvýš Karel Roden, zbavený vnější směšnosti či proklamativně vyostřených zvyklostí; herec postihl tragikomické vymezení svého hrdiny, jehož niterný přerod ztělesnil i v několika působivých situačních gazích i v proměnlivém hlasovém nasazení.

Předpokládám, že Indián získá o něco příznivější ohlasy i diváckou přízeň nežli předchozí Svobodovy snímky, romantické komedie Manžel na hodinu, Jak se zbavit nevěsty, Dvě nevěsty a jedna svatba. A pro pořádek: Tento Tomáš Svoboda (* 1972) není totožný s tím Tomášem Svobodou (1935–1981), jenž je podepsán pod poetickými filmovými nonsensy Hodinářova svatební cesta korálovým mořem a Blázni, vodníci a podvodníci, občas i dnes vysílanými na televizních okruzích.

Plakát k filmu Indián, foto: Bioscop