Moc a bezmoc francouzské prezidentky. Film o tom, jak fouká v Elysejském paláci

Politicky exponovaná hrdinka filmu, jehož název odkazuje ke stejnojmenné memoárové knize Stefana Zweiga, čelí náporu problémů. Před veřejností víceméně tají, že ji sužují zdravotní problémy, že její dospívající dceru pronásledují děsivé sny, že v blížících se volbách hrozí výhra pravicových extremistů, protože kandidát z jejího tábora byl usvědčen z korupce – a ruská televize, která straní politickým protivníkům, to hodlá zveřejnit. (Snímek vznikal ještě před invazí Ruska na Ukrajinu, a tudíž nejnovější události nezohledňuje.)

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Prezidentce začíná být jasné, že svět, jak jej znala, přestává existovat: islámští radikálové – navíc rodilí Francouzi! – jsou připraveni přetvářet jej k obrazu svému terorem, aniž by jim v tom stát, dodržující literu zákona, mohl účinněji bránit. Přesto hlava státu odmítá represivní představy opozičního předáka.

Léa Druckerová, zosobňující prezidentku, vyhmátla měnící se rozpoložení své hrdinky, navenek odtažité a ve svých rozhodnutích nesmlouvavé osobnosti. Postihla jak rostoucí únavu, tak vědomí neodkladných povinností, které Elisabeth nutí pracovat hluboko do nočních hodin. Jedná s poradcem a s dalšími politiky, podstupuje zdvořilostní návštěvy, otevírá nově postavené objekty, snaží se své napětí nepřenášet do rodinných vztahů. Prezidentka je tu vykreslena jako člověk bytostně oddaný ideálům demokracie, přesto si neodpustí schválnosti a otevřený projev pohrdání – svého rivala si třeba pozve na důvěrnou schůzku, aby mu škodolibě sdělila, že učiní vše proto, aby do prezidentských komnat nikdy nevstoupil.

Léa Druckerová zosobňující prezidentku Francie ve filmu Svět včerejška, foto: Pyramide Distribution / Film Europe

Druckerová prezidentku pozvolna zbavuje jednoznačné kladnosti, vtiskuje jí řadu rozporných rysů skrytých za „dobrou vůlí“. I díky tomu postava získala obdivuhodnou plastičnost a mnohotvárnost. Tíží ji nejistota, komu ze svého nejbližšího okolí může plně důvěřovat, jak má nakládat s ochrankou. Musí zvládat i dopad chybného rozhodnutí, když se třeba zbaví svého dlouholetého poradce Francka L’Herbiera, jemuž přestala důvěřovat a s okamžitou platností jej odvolala. Toho Denis Podalydès ztvárnil coby starostlivého, za všech okolností loajálního, člověka, jenž sbírá tajené či důvěrné informace, aby zabránil všemu, co by prezidentku mohlo zaskočit, znevýhodnit či dokonce ohrozit. Na rozdíl od Druckerové, jež upřednostňuje „thatcherovsky“ umanuté, snad až bezcitné jednání, se Franck nedere do popředí; jako kdyby byl věčně okouzlen svou velitelkou. Franck se vyznačuje niternou noblesou, upoutává ztišeným, jakkoli naléhavým hlasem, za nímž probleskuje vědomí, že jeho zásluhy jsou považovány za samozřejmé a nikdy nebudou doceněny.

Režisér Patrick Asté, skrývající se pod pseudonymem Diastème, ovšem ve Světě včerejška rozehrál příliš mnoho souběžných motivů, které nestihl dopovědět. Proto víceméně zanikají setkávání s bývalým manželem i dcerou, lékařská ošetření, koneckonců i závěrečná sekvence kondolenčního odletu do Švýcarska, kde došlo k teroristickému útoku. Výsledek je proto jakoby torzovitý, útržkovitý, přestože příběh je vetknutý do pouhých několika dní. A výpověď samotná mimoděk prozrazuje jistou bezmoc, v níž se ocitá vrcholný politik, nucený čelit protichůdným tlakům.

Režisérův pohled, stejně jako v jeho dřívějším dramatu Francouzská krev (2015) o rasistickém násilí, zůstává v lecčems povrchní a chtěný, nepřesvědčivě motivovaný. A to navzdory tomu, že pozadí prezidentské funkce líčí věrohodně a v sugestivním vizuálním zpodobnění přibližuje setmělé prostředí prezidentského paláce, což je nepochybně zásluha kameramana Philippa Guilberta. Někdy až zbytečně disharmonickou hudbou vyprávění doprovodila Valentine Duteilová.

Svět včerejška měl ve Francii premiéru na konci března 2022, avšak odbornou veřejnosti ani diváky neoslovil – dosáhl podprůměrné návštěvnosti (nepřiblížil se ani hranici jednoho sta tisíc prodaných vstupenek). Lze téměř vyloučit, že by v tuzemsku výrazněji zaujal; už třeba proto, že obhajuje činy stávajících mocenských elit, aniž domýšlí, že zjevně selhávají v konfrontaci s aktuálním děním přistěhovaleckým, bezpečnostním, hospodářským, klimatickým i dalším. Důsledkem toho je narůstající popularita populistů a autoritářů.

Plakát k filmu Svět včerejška, repro: Film Europe