Mořské panny a Hamletka s fialovými vlasy. Do Česka se dostávají dvě výrazné anime
Anime bylo u nás dlouho exotickou podpultovkou. To se v posledních letech mění a japonská animace se čím dál víc objevuje v české filmové distribuci. Do kin nyní vstoupila bláznivá romantická komedie ChaO o lásce obyčejného Japonce a mořské panny. A na streamovací platformě DAFilms je k vidění novinka hitmakera Mamoru Hosody nazvaná Scarlet, která po svém přepracovává Hamleta.
Nejprve něco souvislostí a historie. Anime je v českých kinech občas k vidění: někdy bývá navázané na delší série jako Demon Slayer nebo Chainsaw Man, v případě filmů jako ChaO a Scarlet jde o samostatné a v rámci japonské animace dost prestižní tituly. U nás sice anime neláme rekordy a filmové weby jej spíše přehlížejí, ale pomalu si tu své publikum buduje. Do tuzemských kin novou japonskou animaci dostávají především společnosti Falcon a Bionaut Zero Gravity. Ta první uvádí filmy navázané na populární série, druhá zase přináší samostatné tituly od špičkových animačních studií jako CoMix Wave Films a Studio 4°C.
Trailer k filmu Scarlet, zdroj: YouTube Na první pohled se může zdát divné, proč se v kinech objevují snímky dějově přímo navazující na rozjeté anime seriály. Ale české publikum může ty série znát buď ze streamovacích platforem, anebo z původních knižních komiksů, jež tu vycházejí. Do japonských, potažmo pak dalších kin se navíc dostávají opravdu ty komerčně nejúspěšnější věci. Příklad: oba kusy z temné fantasy série Demon Slayer, z nichž ten druhý u nás v kinech běžel, jsou momentálně na špici žebříčku komerčně nejúspěšnějších japonských filmů všech dob. Celá franšíza vycházející z mangy Gotógeho Kojoharua vydělala kolem deseti miliard dolarů (!) a je to obdobně komplexní značka jako třeba Jurský park nebo herní série Grand Theft Auto. Dílo Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle je divácky nejúspěšnějším anime v českých kinech. V Japonsku je velkým hitem také snímek rovněž uvedený u nás: Chainsaw Man – Reze Arc; navazuje na akční sérii o bojovníkovi s démony, jenž se umí proměnit v monstrum s motorovými pilami namísto končetin.
Trailer k filmu ChaO, zdroj: YouTube Bionaut zase přinesl do kin deset let staré anime Tvoje jméno, které natočil Makoto Šinkai. Tomuto původně nezávislému režisérovi se za poslední dekádu povedlo vypracovat se v tvůrce, jehož filmy v tržbách překonávají Hajaa Mijazakiho. A právě Tvoje jméno, chytrá romantická fantasy o záměně těl dospívajícího chlapce a dívky, bylo snímkem, jenž v globálních tržbách předběhl dosud rekordní Cestu do fantazie a dodnes patří ke komerčně nejúspěšnějším japonským filmům vůbec. Oproti rodinným titulům Mijazakiho se Šinkai soustředí spíš na teenagery a vychází z principů young adult vyprávění. Stejným směrem kráčí i tvorba Mamoru Hosody, dalšího režiséra hitových anime filmů, jehož díla Kluk ve světě příšer, Mirai, dívka z budoucnosti a Belle uváděla do českých kin společnost AČFK. Hosodovu novinku Scarlet však můžeme s českými titulky vidět nikoliv kinech, nýbrž na streamovací platformě DAFilms.
Romantika s mořskou pannou
Film ChaO je dílem osobitého animačního studia 4°C. Pozoruhodné je už tím, že jde o dosud jediné velké animační studio v Japonsku, které vede žena. Producentka Eiko Tanaka od nultých let buduje pověst extravagantní značky, jež se pozná už na první pohled extrémně dynamickou animací zahlcující smysly. Typické produkce 4°C – jmenovat lze tituly Mind Game, Žezelotebon nebo Mutafukaz – míchají anime postupy s vlivy street artu, vycházejí z karikaturní, skicovité linky, která umocňuje eruptivní ztřeštěnost scén, a libují si v kolážovitém míchání animačních i kresebních stylů.
ChaO, za nímž stojí režisér Jasuhiro Aoki (* 1968), je typickým produktem značky 4°C. Vypráví klasickou variaci na romantickou fantasy. Mladý lodní inženýr Stefan žije v paralelní realitě v Šanghaji, kde společně s lidským společenstvím existuje podmořská civilizace napůl rybích bytostí. Právě v době, kdy je vzájemné soužití v napětí, Stefana požádá o ruku mořská princezna ChaO. Stefan se svatbou souhlasí především proto, že se sňatek stane mediální senzací a díky tomu jeho šéf ochotněji zafinancuje Stefanův prototyp šetrného a bezpečného lodního motoru.
Z anime ChaO, foto: © Studio 4°C
Děj je sice nečekaně zasazen do čínské metropole, ale stejně dobře by se mohl odehrávat v Tokiu. Film nadhodí pár závažnějších společenských témat (korporátní kapitalismus či ohled k jiným živočišným druhům), avšak nechává je žít si svým vlastním životem na periferii vyprávění. V jádru tu běží především o variaci na osvědčený model nepravděpodobné romance dvou zdánlivě zcela odlišných osobností, které si k sobě postupně najdou cestu. I romantika je však v podání 4°C především zběsilá a explozivní. Soužití Stefana a ChaO se odvíjí od tak extravagantních karambolů, jako je jeho odpor vůči tomu dát si k obědu živou elektrickou rybu, nebo její vtrhnutí na firemní večírek uvnitř bojového robota.
Celkově je tohle svižné spojení grotesky a romantiky zábavné, obzvlášť ve spojení s dynamickou animací. Nicméně v ChaO není tak utržená ze řetězu jako v nejexperimentálnějších filmech jmenovaného studia. I tak celek budí dojem hutného popkulturního koncentrátu. Stejně jako většina současné prvoligové japonské animace je i ChaO úchvatnou přehlídkou dokonalého zvládnutí nenápadného, ale přitom funkčního zapojení počítačových technik do klasické kreslené animace.
Hamlet jako dívka s fialovými vlasy
Naproti tomu Mamoru Hosoda (* 1967) vytvořil ve Scarlet své dosud nejambicióznější dílo, které toho – na rozdíl od lehkonohé ChaO – musí odvyprávět tolik, že občas působí trochu těžkopádně. Film je variací na Shakespearova Hamleta. Namísto kralevice dánského se zde vyskytuje dospívající princezna s růžovými vlasy a namísto zadumaných toulek hradem Elsinor trávíme s hrdinkou většinu času v očistci, jakési přestupní stanici pro mrtvé, kteří se z nějakého důvodu odmítají rozptýlit do nicoty.
Hosoda měl vždy rád příběhy odehrávající se v meziprostorech, kde se potkávalo několik světů, přičemž je vždy dokázal propojit s vyprávěním nesoucím se především na proudu akce a silných emocí. Snad ještě víc než zmíněný Makoto Šinkai (anebo než předčasně zemřelá legenda japonské animace Satoši Kon) je Mamoru Hosoda především zručným konstruktérem intenzivních dramatických oblouků a velkolepých emotivních scén; a i když ve svém jádru vždy působily trochu mělce, instantně a genericky, Hosoda z nich poskládal kompaktní a audiovizuálně oslnivou podívanou.
Tentokrát se tvůrce soustředí především na tragický patos, který uvede skrze jednoduchou výchozí situaci. Princezna Scarlet se mstí za smrt svého otce, jenž se stal obětí spiknutí zosnovaného jejím bratrem. Při pokusu zrádce zabít je otrávena vínem a propadá se do zásvětí, kde se střetává s dalšími osobami balancujícími na hraně smrti. Zde se dozvídá, že její otec si nejspíš těsně před smrtí přál, aby vrahovi odpustila. Hra na osudové drama tu ovšem slouží spíše coby emocionální průvodce, než že by skrze ni chtělo být sděleno něco hlubšího. Ostatně celkově chmurný tón vyprávění režisér klidně naruší euforickou taneční vsuvkou, která se tu vyskytuje především proto, aby v ní mohl zaznít nový j-popový hit složený pro tento snímek.
Jak je pro Hosadu typické, nechybí velkolepé výjevy. Očistec dostal podobu rozlehlé pustiny, kterou putují nomádské kmeny a nad níž létají obří temní draci. Pokud se o ChaO dá říci, že je to animačně vypiplaný film, pak Scarlet jsou čiré orgie! Hosodův tým předvádí hyperrealistické hody propracovaných textur a opulentní dynamické scény se záplavou jednotlivostí. Animační styl je přitom rozkročen mezi velmi detailními 3D modely a jednoduchými pohyby některých postav, které připomínají až ploškovou animaci a odkazují na vyloženě evropské vzory (zahlédnout by se dala i podobnost s animovanými filmy Karla Zemana).
Mamuro Hosoda je hlavou vlastního animačního studia Chizu a Scarlet jeho druhým nejdražším projektem – po vyloženě megalomanské Belle z roku 2021, kde si pro změnu hrál s motivy z pohádky Kráska a zvíře. Scarlet údajně natáčel více než dva roky i proto, že vyvíjel animační techniky, které by mu umožnily co nejplastičtěji ztvárnit obličejovou mimiku postav. Jenže ani tak se mu se Scarlet nepodařilo zopakovat úspěch svých předešlých filmů, tržby zůstaly za očekáváními. Není to chyba filmu samotného, protože ten co do vyprávění za jeho staršími tituly nezaostává. Jde spíše o to, že ve srovnání s „operním“ muzikálem Belle u Scarlet běží o ponuřejší a monumentálnější stylizaci. Na velkém plátně by Hosodův maximalistický opus vyzněl určitě lépe než v obýváku, ale za vidění stojí i ve skromnější streamingové podobě.
