Mijazaki se nejspíš loučí. Jaké to bude bez děl tohoto mistra animace?
Snad žádný z filmů tohoto roku nebyl globálně tak očekáván jako poslední (prozatím či definitivně?) celovečerní počin Hajaa Mijazakiho, u nás i v mezinárodní distribuci uváděný coby Chlapec a volavka. Dvaaosmdesátiletý japonský režisér se v něm rozhodl vzdát hold knize, která jej kdysi inspirovala.
Je třeba předeslat, že originální název snímku je stejný jako název oné knihy Genzabura Jošina – Jak budete žít vy? Ta vyšla poprvé roku 1937 a v Japonsku se stala literární klasikou. Její filozofický přesah Mijazakiho coby dospívajícího chlapce velmi zasáhl. Hlavní hrdinou je (Mijazakimu v mnoha ohledech podobný) introvertní přemýšlivý chlapec, který skrze dlouhé a hluboké rozhovory se svým strýcem postupně poznává sám sebe a své životní hodnoty. Jakmile studio Ghibli vypustilo před několika lety do světa zprávu, že podle této knihy Mijazaki hodlá natočit svůj následující celovečerní film, titul byl přeložen do angličtiny a pod názvem How Do You Live? vyšel v roce 2021 s předmluvou nikoho menšího než spisovatele a scenáristy Neila Gaimana, jenž je Mijazakiho velkým příznivcem.
Slzy na stránce milované knihy
Film Chlapec a volavka je nakonec knihou jen velmi volně inspirován a spíše než její děj se Mijazakimu podařilo zachytit jejího humanistického ducha. Kniha se ve své fyzické podobě na moment na plátně i objeví, když ji hlavní hrdina, dospívající chlapec Mahito, objeví ve svém pokoji i s osobním věnováním od jeho zesnulé maminky. Začte se do ní a po chvilce mu začnou kanout slzy. Jedna z nich dopadne na stránku hned vedle starší, už zaschlé slzy… Možná právě po hrdinově matce, když ji sama jako dítě četla.
Tento moment by mohl posloužit jako symbol pro celý snímek. Minulost, přítomnost a budoucnost v něm ztrácejí pevné kontury i důležitost. S každou minutou dějově (na Mijazakiho snad až nezvykle) nabitého příběhu začíná být jasnější režisérovo poselství. Člověk je součástí něčeho mnohem většího a významnějšího, než je jeden pozemský život. Smrt je ve filmu přítomná všude, a zároveň nikde. Záleží na úhlu pohledu, jak se rozhodnete žít.
U Mijazakiho se příběh odehrává během druhé světové války a Mahitův otec je – obdobně jako byl otec Mijazakiho – zaměstnán v továrně na výrobu součástek do letadel. Po smrti Mahitovy matky opustí otec Tokio a rozhodne se začít nový život s její mladší sestrou Nacuke. Ta se těhotná a unavená ze všech sil snaží být Mahitovi v novém venkovském prostředí oporou a dobrou nevlastní matkou. Chlapec je však stále ještě zasažen steskem, truchlením a samotou, s nimiž se nedovede vypořádat. Ovšem když jednoho dne paní Nacuke záhadně zmizí, je Mahito nucen jednat a začít myslet více na druhé než na sebe.
Následuje dobrodružství napříč fantazijními Mijazakiho světy a dechberoucími přírodními scenériemi s tradičně komplikovanými vícevrstevnými hrdiny a hrdinkami, které – obdobně jako v mnoha předchozích autorových dílech – dokážeme v celé jejich velikosti ocenit až za nějaký čas. To asi jen v Mijazakiho vesmíru může být například volavka nejen volavkou, nýbrž i protivným plešatícím dědkem, a roztomilé obří růžové andulky nebezpečným gangem. Jenže režisérovi fanoušci už dávno vědí, že nic není takové, jak se na povrchu zdá.
Člověk je součástí něčeho většího
Nechybějí ani roztomilá magická stvoření v tradici japonského fenoménu kawaii. Tentokrát se jmenují warawara a jeden britský filmový kritik je popsal, „jako by měl duch Casper kočičí uši“. Lepší vizuální přirovnání sama nemám. Diváci se dočkají i oblíbených scén s jídlem, které stejně jako v minulosti Mijazakimu slouží nejen k prvotřídní vizuální animační slasti, ale především ke zpomalení tempa příběhu, ke spočinutí a k důležitým rozhovorům. Právě při jednom takovém čajovém dýchánku zazní slova: „Byl to velmi moudrý muž, ale četl příliš mnoho knih, tak se z toho pomátl… Najednou zmizel a nechal po sobě jen rozečtenou knihu…“ Ve filmu je sice řeč o tajemném prastrýci, ale nemluví Mijazaki tak trochu i o sobě?
Smrt je velkým tématem Chlapce a volavky. Když se hlavní hrdina představí během jednoho ze svých dobrodružství odvážné mladé námořnici, ta suše zareaguje: „Mahito, to znamená upřímný, proto jsi tak cítit smrtí,“ a pokračuje dál ve veslování. A pokus o uzavření vlastního tvůrčího života lze cítit i ze samotné hutnosti filmu. Jako by se Mijazaki chtěl s diváky rozloučit vším tím nejlepším, co za uplynulé dekády vytvořil.
Tento text vznikl po dvojím zhlédnutí Chlapce a volavky. Možná i proto, že napoprvé jsem byla především nadšená z toho, že se po deseti letech (předchozí snímek Zvedá se vítr je z roku 2013) opět nacházím v Mijazakiho světě a neznám nadcházející scénu zpaměti. Když se na plátně po dvou hodinách objevily závěrečné titulky, přepadly mě nostalgie a smutek, jestli ještě někdy zažiju průzkumné procházení neznámým Mijazakiho vesmírem. Jaký bude animovaný svět bez Mijazakiho? „Blíží se velká vlna, pak bude naše plavba klidná,“ utrousí směrem k Mahitovi odvážná námořnice. Chlapec a volavka může takovou Mijazakiho poslední velkou vlnou klidně být.
Autorka je teoretička a historička animace
Český plakát k filmu, foto: Aerofilms
Chlapec a volavka / How do you live? (Japonsko, 2023, stopáž 125 minut)
Režie: Hajao Mijazaki, předloha: Genzaburó Jošino (kniha), scénář: Hajao Mijazaki, kamera: Acuši Okui, hudba: Džó Hisaiši. Hrají: Sóma Santoki, Takuja Kimura, Džun Fubuki, Džun Kunimura, Kaoru Kobajaši, Karen Takizawa, Keiko Takešita, Kó Šibasaki, Masaki Suda, Sawako Agawa, Šinobu Ótake a další.
Česká premiéra: 23. listopadu 2023.
