Na Zeměploše i za našimi okny nadchází čas věřit. Otec prasátek, nejvánočnější fantasy všech dob
Knihu Otec prasátek kdysi shrnul její autor takto: „O čem že je? Inu, je v ní hodně bodání, někoho zabije chlápek skládající se z nožů, jiného temnota a jednoho prostě sežere šatník. Inu, prostě kniha o kouzlu dětství.“ Jenže pochopitelně žádná Zeměplocha nikdy nebyla jen o jedné věci. A lepší příběh vás v těchto temných nocích, nejdelších v roce, může provázet jen těžko.
Pokud bychom sestavovali žebříček příběhů, které neodmyslitelně patří k Vánocům – nebo je dokonce definují – jistě bychom museli vzít do úvahy starého dobrého Charlese Dickense. V našem prostředí Mrazíka. V posledních třiceti letech je i populární názor, že Vánoce nemohou nastat, dokud neuvidíte z Nakatomi Plaza padat Hanse Grubera. A každý rok nám v Hollywoodu nebo na streamovacích platformách naservírují nové prostoduché báchorky na téma Santa Claus je unesený, magor, raubíř etc… Ale pokud se zrovna nejedná o loutkový film, který má v názvu Tima Burtona, můžete je klidně všechny ignorovat.
Jeden z největších zločinů vůbec
Ovšem v roce 1996 přispěl svou trochou i Terry Pratchett. Jeho Otec prasátek je geniální záležitost. Titulní postava té knihy vystupuje i v jiných zeměplošských knihách, představuje obdobu Santa Clause. Otec prasátek na Den Prasečí hlídky plní dětská přání a přináší dárky. Nosí červený kabát lemovaný kožešinou a jezdí na saních tažených čtyřmi divokými prasaty.
V Otci prasátek se na jednu stranu vyskytuje analýza toho, jak by mohl vypadat prapůvodní příběh Vánoc. Na stranu druhou je tu nápad, že za Otce prasátek musí zaskočit Smrť, který prostě nechápe, jak je špatné dát dětem opravdový meč, i když si o něj samy píšou. K ruce má navíc Alberta, což byl kdysi nejmocnější mág Zeměplochy a v současnosti je to profesionální cynický vágus. Tahle dvojka má naplnit atmosféru Dne Prasečí hlídky. Dokázat, že lidé jsou v jádru dobří a chtějí šířit dobro, že v jednu noc se zázraky dějí. Pak se zde vyskytuje plejáda bytostí zrozených z víry na tenké hranici mezi snem a noční můrou a pochopitelně také jeden z nejděsivějších padouchů Zeměplochy – pan Časnačaj. Ten je sice naprosto nepříčetný, ale rozhodně ne hloupý.
Jan Vondráček a Jan Zadražil, zasloužilí audio-interpreti Pratchettových knih ze série Úžasná Zeměplocha, zdroj: OneHotBook
A tím se dostáváme k dalšímu velkému plusu Otce prasátek. Je to jeden z nejlepších zeměplošských románů, pokud se bavíme o gradaci a výstavbě děje. Jak zabijete (inhumujete, ukončíte…) personifikaci Vánoc? Inu, celé to přece je – jako většina nadpřirozena – o víře. A jak zničíte víru? Položíte si otázku: Kdo věří nejvíc a nejčistěji? Děti. A ty dávají zcela neuváženě jisté entitě jistou část sebe sama, že? Přes ni je možné je kontrolovat. A tak Časnačaj násilím převezme byznys víl Zubniček. Pratchett touhle dějovou linkou dokazuje dvě komplementární věci: jednak, že logika je úžasná věc, a jednak, že se logika přeceňuje, protože Časnačaj rozhodně nemyslí normálně.
Zároveň je tento zeměplošský román jedním z těch, v nichž se Pratchett cíleně vydal cestou poněkud temněji vystavěných fórů a scén. Samozřejmě, není jednoduché si toho všimnout pro všechny ty úvahy třeba nad tím, nakolik jsou prasata aerodynamická zvířata, či nad tím, kolik toho mají společného vzdělání a nakažlivé pohlavní nemoci (obojí vám brání ve spoustě věcí a zároveň máte neodbytné nutkání to šířit).
Záběr z britského filmu Otec prasátek, který natočil v roce 2006 režisér Vadim Jean, foto: British Sky Broadcasting
Až při dalších čteních si více všímáte scén, v nichž nefunguje okázalá vánoční charita, nebo kdy Smrť redistribuuje bohatství poměrně punkovým způsobem a Albert sněhovými koulemi zažene anděly. Ne náhodou je jedním z témat (a závěrečnou pointou) otázka, kdo a za jakých okolností je obludou.
V pořadí dvacátý zeměplošský román vás prostě donutí vnímat to, že rodinný krb krásně hřeje, ale i to, že ve sněhových závějích se sice můžete koulovat, ale taky umrznout. Že Prasečí hlídka / Vánoce mohou v lidech probudit to nejlepší, ale také je to čas pokrytectví a zneužívání víry těch nejzranitelnějších – což Terry Pratchett ruku v ruce s Johnem R. R. Tolkienem (viz jeho esej O pohádkách) považoval za jeden z největších zločinů vůbec.
Kdo byl hodný, a kdo zlobil?
Tato ambivalentnost funguje i v rámci audioknihy, kterou příhodně těsně před Vánoci připravili ve vydavatelství OneHotBook a společně ji namluvil Jan Vondráček, který svým civilním projevem interpretoval již předchozí smrťovské příběhy (Těžké melodično, Sekáč) s drobnou výpomocí Jana Zadražila, jenž předtím pojal příběhy Noční hlídky (Stráže! Stráže!, Muži ve zbrani, Noční hlídka a další) nádherně dryáčnicky. V režii Terezy Verecké, která připravila i geniální audioadaptace zeměplošských příběhů mladé čarodějky Toničky Bolavé načtené Terezou Dočkalovou, je Otec prasátek možná nejdynamičtější ze zeměplošských audioknih. Rozdíl mezi Vondráčkovým přednesem pod režijním vedením Hynka Pekárka a zde je jasně slyšitelný.
Sestava postav z britského filmu Otec prasátek, který natočil v roce 2006 režisér Vadim Jean, foto: British Sky Broadcasting
Pratchettův text prostě zní skvěle – od nejmenších vtípků pro zasvěcené fanoušky znalé kompletní Zeměplochy až po jedno z nejzásadnějších autorových sdělení. To souvisí s odpovědí na otázku, která vás možná napadla také: Skutečně by se smrtí Otce prasátek (nebo třeba Ježíška) už nikdy nevyšlo slunce? Samozřejmě, na obloze by se pak válela jen žhavá koule plynů, a to by znamenalo konec fantazie a tedy lidskosti. Protože podle Smrtě: „Lidé potřebují fantazii, aby byli lidmi. Aby se udrželi v místech, kde se padající anděl potkává s opicí na vzestupu…“
Protože pouze tak jsou ochotni věřit malým lžím, díky nimž uvěří i těm velkým, jako jsou Spravedlnost, Milosrdenství nebo Povinnost. Že věřit v Otce prasátek a třeba ve Spravedlnost je něco jiného? Nu, jak říká Smrť: „Tak vezmi vesmír, rozemel jej na prach, ten přesej přes to nejjemnější síto a pak mi ukaž jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu milosrdenství. A přesto… a přesto se chováte, jako kdyby ve vesmíru vládl nějaký ideální řád, jako kdyby ve vesmíru byla nějaká slušnost a poctivost, pod nimiž by mohl být posuzován.“
Ano, Otec prasátek je vlastně depresivní kniha, ale maskuje to mistrovsky! Tak si o ni napište s důvěrou Ježíškovi… Protože lepší příběh vás v těchto temných nocích může provázet jen těžko.
Obal audioknihy Otec prasátek, zdroj: OneHotBook
Terry Pratchett: Otec prasátek
Přeložil Jan Kantůrek. Interpreti Jan Vondráček a Jan Zadražil, režie: Tereza Verecká. OneHotBook, Praha 2025, celková stopáž 14 hodin 59 minut, cena 469 korun.
