Stoupám po schodech do knihovny Goethe-Institutu. Z tajuplného popisu, který jsem o výstavě Nekonečné knihovny četla, mi není jasné, co přesně mám očekávat. „Nekonečná knihovna je multimediální instalace, která kombinuje prvky virtuální reality s dalšími médii. Aplikace nově definuje knihovny jako interaktivní prostory, které zapojují návštěvníky prostřednictvím více smyslových forem storytellingu,“ píše se na české verzi stránek německé instituce. Jedna ze slečen mě vybízí, abych si vzala z misky papírek s QR kódem, jehož naskenováním prý všechno začne. Ovšem nejprve si mám nasadit sluchátka a nechat Nekonečnou knihovnu, aby se mi sama představila.

Nekonečná knihovna se představuje, zdroj: YouTube

„Jsem Nekonečná knihovna. Had požírající vlastní ocas. Jsem slunce a měsíc. Žiji v mraku. Moje vědění je naživu, obklopuje vás…“ Když asi minutu a půl dlouhé video s namluveným voiceoverem skončí, stále si nejsem úplně jistá, na co se připravit. Procházím kolem prostoru se zavěšenými plátny a VR brýlemi (na ty přijde čas později) a mířím do potemnělé knihovny, která ovšem není ani virtuální, ani nekonečná, nýbrž úplně obyčejná a plná knih. Mám prý pátrat po QR kódech v poličkách. Bloudím. Pak si konečně všimnu zeleně nasvícených „zavařovaček“, v nichž „žijí“ různí živočichové (vytisknutí 3D tiskárnou). A u nich nacházím i lístečky s QR kódy.

Chvíli s jejich načtením zápasím (můj telefon není nejnovější a hlavně – je tu docela tma). U některých lístečků to vzdám, u jiných se mi příběhy, které skrývají, zobrazí na displeji telefonu hned. Jazyky textu si člověk může zvolit tři: angličtinu, češtinu a němčinu. Texty jsou doplněné i voiceoverem, který je povedený, avšak dostupný výhradně v angličtině. Čtení českého textu a poslouchání jeho anglické verze mě vyrušuje, proto si po chvíli sundávám sluchátka a tyto poeticky psané minipříběhy si pouze čtu. Například o původu naší země aplikace vypraví toto: „Začala jsem jako prach. Vesmírný prach; kosmický prach. Slunce sotva začalo svou cestu. Byla jsem rozptýlená, neklidná. Pozvolna jsem ale nabyla formy. Lehké prvky jako helium a vodík odvál sluneční vítr, až zůstaly pouze prvky těžké. Železo, nikl. Z těch jsem povstala. Opět a znovu se srážely a s každou srážkou se stávaly hmotnějšími. Zesílila jsem, ztěžkla. Stalo se to rychle. Netrvalo ani dvacet milionů let, než jsem získala kulovitý tvar. Těžké kovy, které jsem sbírala, stahovala gravitace dovnitř. Byla jsem roztavená. Když se mračno konečně rozptýlilo, zjistila jsem, že jsem sama.“

Dotkni se kamene a…

Těchto zavařovaček je v knihovně hned několik a popravdě – to není pravý důvod, proč do Goethe-Institutu vyrazit. Zajímavá expozice začne být až v další místnosti, kde si sundávám boty, vkročím do písku a nasadím si VR brýle. Ocitnu se v hlavní jeskyni Nekonečné knihovny, kde se pohybuji už jen pomocí ovladačů. Nejsem na to sama, radí mi slečny, které na obrazovce sledují vše, co vidím v brýlích. Dávají i pozor, abych se nezamotala do drátu, který vede z brýlí, a také abych do něčeho nenarazila – prostor vyhrazený pro tento zážitek není tak velký, jak by si virtuální realita žádala, takže při některých úkonech narážím do věcí kolem sebe.

Pomalu dojdu ke třem kamenům, které se tyčí jeden vedle druhého a představují vstupní brány do třech místností: Knihovny stínů, Knihovny prvků a Knihovny navigace. Když se jednoho z kamenů dotknu, přenesu se do první místnosti. Leknu se – přede mnou se po cestě plazí had, který mě má zavést do jeskyně, kde se bude odehrávat indická stínohra. Nejdřív mám pocit, že jedním z těch stínů, které se pomalu vynořují na stěně jeskyně, jsem já, pak pochopím, že jsem pouhým divákem. Sleduju loutky z hinduistického mýtu Stloukání Mléčného moře, který pojednává o tom, jak dévové-bohové a jejich protivníci asurové nakonec spolupracovali na vytvoření různých prvků stvoření, včetně amrty, nápoje nesmrtelnosti. Je to intenzivní zážitek, který rychle graduje, a člověk si tak nestihne být ani plně vědom toho, jaké poselství nese – tedy že boj mezi dobrem a zlem pokračuje dodnes.

Multimediální instalace Nekonečná knihovna v Goethe-Institutu nabízí i zážitek ve virtuální realitě. Pohybujete se v ní pouze za pomocí ovladačů, foto: Kateřina Zemanová

Když představení skončí, ocitám se znovu v hlavní jeskyni, dlouho neotálím, dotýkám se dalšího kamene a teleportuji se do Knihovny prvků, kde pomocí kleští chytám vznášející se skleněné baňky a nořím je do ohně – pokouším se tak vyrobit zřejmě kámen mudrců. Touto částí Nekonečné knihovny přispěla Česká republika ve spolupráci s pražským nakladatelem a odborníkem na alchymii Jakubem Hlaváčkem. Výstava je to totiž putovní, poprvé se představila v indickém Dillí letos v březnu, vznikala však ve spolupráci německých technologů, amerických kreativců a lokálních partnerů Goethe-Institutu v Indii, Polynésii a České republice, což ji – jak říká tiskový mluvčí Tomáš Moravec – obsahově ovlivnilo: „Tato témata jsou ilustrativní, je samozřejmě možné přidávat další, podobně jako se přidávají další sekce a knihy do ,klasické‘ knihovny. A protože jde o putovní instalaci, čím více bude po světě cestovat, tím více se bude obsahově rozšiřovat.“

Poslední ze tří knihoven je zasvěcená polynéské navigaci – schopnosti mořeplavců číst v pohybech slunce, hvězd, ptáků či větru. Naskočím na loď a vydám se na moře. V jedné ruce držím lano s plachtou a v druhé ruce jakési chrastítko, které, když ho přiblížím k uchu, produkuje havajskou ranní modlitbu se zpěvy. Není to honba za cílem, zkrátka si užívám plavbu… Pokud se vám obvykle dělá špatně na lodi, bude vám pravděpodobně špatně i při plavbě virtuální realitou.

Můžete to zkusit i z domova

Všechny tři knihovny jsem tedy navštívila – celý zážitek trval asi dvanáct minut. Goethe-Institut disponuje třemi sety pro virtuální realitu, místo si lze zarezervovat online a vyhnout se tak možným frontám.

Na vytvoření oněch tří virtuálních realit pracoval tým (Mika Johnson, Marta Lissowska, Harmke Heezen, Mike Robbins, odborní konzultanti a mnozí další) rok. Tiskový mluvčí Tomáš Moravec ovšem dodává, že Goethe-Institut se virtuální realitě, jakožto jedné z metod předávání znalostí, věnuje dlouhodobě. Pražská pobočka takto v roce 2018 zpracovala povídku Franze Kafky Proměna a vyslala ji na několikaleté světové turné pod názvem ProměnaVR.

K současné instalaci Nekonečné knihovny plánuje Goethe-Institut spustit doplňkové podcasty (dostupné budou v půli května) a takzvanou „online experience“, jež bude obdobou virtuální reality v Goethe-Institutu, ovšem zájemci si ji budou moci prohlédnout z domova bez 3D brýlí – a to od konce dubna.