„Nevymažete mě!“ Virgil Abloh chtěl zůstat v encyklopedii módy. Povedlo se mu to

Nevěřil svému vlivu jednoduše proto, že „nikdo z toho světa nevypadal jako já,“ narážel Virgil Abloh v rozhovoru s Naomi Campbell z roku 2018 na svůj původ – narodil se rodičům, kteří do USA emigrovali z Ghany – a na gatekeeping vysoké módy (gatekeeping – termín pro způsob výběru informací vpuštěných do médií, tedy jakési skleněné stěny – pozn. red.). Jenže Abloh skleněné stěny prorazil. V 2018 se umístil v žebříku magazínu Time mezi 100 nejvlivnějšími lidmi planety. Ten rok ho značka Louis Vuitton jmenovala uměleckým ředitelem pánské ready-to-wear divize. Potomek migrantů z Afriky stál v nejvyšších patrech módní hierarchie, odjakživa rezervovaných pro bílé (a bohaté).

Poslední listopadový den roku 2021, dva dny po Ablohově smrti, která nastala 28. listopadu, se uzavřela i jeho kapitola kreativního ředitele Louis Vuitton – konala se totiž závěrečná přehlídka na nadcházející jaro/léto, na níž pracoval posledních pár měsíců života. To, že mu v roce 2019 diagnostikovali srdeční angiosarkom, vzácnou a agresivní formu rakoviny, si nechal pro sebe a své nejbližší. Ostatně svůj osobní život nikdy netlačil do popředí – chránil si jej.

Virgil Was Here – video z poslední módní přehlídky Virgila Abloha, zdroj: Youtube

„Virgil was here“, tedy „Virgil tu byl“, zněl jeden z motivů té poslední přehlídky pro Louis Vuitton. Odehrála se během zahájení prestižního veletrhu s uměním Art Basel v americkém Miami. Modelové, z nichž značná část byla černošského původu, přesně podle Ablohovy koncepce, která tradiční svět vysoké módy konfrontovala s nedostatečným zastoupením kohokoli jiného, než byl bílý standard, se procházeli cestičkami mezi štíhlými břízami. Na nebi se vznášela červená vzducholoď s monogramem LV, která prezentaci propojovala s úvodním videem. V něm malý černošský chlapec jezdí městem, zastavuje, aby spolu s divákem pozoroval detaily architektury (Ablohova specializace, kterou vystudoval, nebyla móda, nýbrž architektura), projíždí plážemi, doky plnými zaoceánských kontejnerů, aby nakonec nastoupil do velké vzducholodi, odletěl a za sebou nechal vzdalující se obrys mrakodrapů… Přehlídkou zněl z reproduktorů Ablohův hlas a na konci se místo zesnulého návrháře objevil jeho tým, ve smutném, ale také obdivném objetí, které dokládalo, že Virgil tu opravdu byl…

Dívat se na svět očima dítěte

 „Můj kreativní proces tkví v tom, že se snažím, aby se dospělí začali znovu chovat jako děti, aby se vrátili zpátky do pocitů němého úžasu. Teprve pak přestanou přemýšlet, začnou mít představivost a tvořit.“ Tato Ablohova slova zněla jeho poslední přehlídkou.

Co se týče tvorby: Byl králem „mash-upů“, remixů, referencí, kombinování. Ať už si chodil pro inspiraci do světa architektury, výtvarného umění nebo se nechal inspirovat streetstylem či některými subkulturami. Osvědčené dokázal posouvat do nových kontextů. Nákupčí a módní novináři, kteří ho zprvu považovali za jednoho z mnoha, jenž stojí za „další značkou mikin“, záhy poznali, jak se spletli. Před butiky Ablohovy značky Off-White se během prodejů nových kolekcí tvořily fronty stylové mládeže a luxusní obchody, které s ním nejprve nechtěly spolupracovat, začaly vyjednávat o navázání spolupráce. Virgil Abloh naše klíč k tomu, jak v nové době mladším zákazníkům prodávat módu. Bylo otázkou času, kdy to, co fungovalo se streetwearem, přenese do vyšších módních pater.

Jeho virtuozita spočívala v kombinování „nekombinovatelného“, tak běžné pro internetovou generaci, a v přenesení subkulturních znaků do produktů, za něž jsou bohatí ochotni solit nehorázné částky. Vyznával pravidlo tří procent. Vycházelo z jeho obdivu k funkčnímu designu věcí, které jsou natolik dobré, že nepotřebují zásadně změnit. V praxi šlo o to, že redesigny, například jeho slavné limitované kolekce tenisek pro Nike, nikdy nepředělal o víc než o příslovečných pár procent. Jako ten, který se v pubertě na chicagském předměstí pohyboval ve skateové komunitě, měl k Nike respekt, byl to pro něj symbol kapitalistického úspěchu, na nějž jako dítě migrantů aspiroval. Nike pro něj znamenal „dokázat to“. Právě do centrály Nike už jako děcko s kamarády posílali mladické náčrtky vlastních návrhů tenisek. Tehdy se z firmy nikdo neozval.

V roce 2016 požádala firma Nike Virgila Abloha, aby redesignoval deset jejích nejslavnějších bot. Foto z knihy: Virgil Abloh, Icons, Taschen 2021, repro: Taschen

Celá desátá léta 21. století trávil tím, že tlačil do popředí nejrůznější spolupráce, malé limitované kolekce (jež dnes tak dobře fungují, a on té strategii prošlapal cestu), hledal nové možnosti módy, z nichž se postupně stávaly trendy. Prostředkem k tomu mu byly cílevědomost, dobré vztahy s okolím, intuice, kreativita, pravidlo tří procent. Ve správný čas stačilo na mikinu natisknout správný nápis, na tenisky přidat štítek nebo trošku jinak vyřešit barevnost tkaniček, na kovbojské boty napsat „Tyto boty jsou určené k chození“ v ironickém pokývnutí na slavnou písničku Nancy Sinatra These boots are made for walking – a trend, po němž šílí nejprve módní trendsetteři a posléze širý svět, byl na světě.

Virgil a Kanye – bratři v mikině a luxusu

 Narodil se ghanským emigrantům kousek od Chicaga, v Rockfordu ve státě Illinois. Matka byla švadlena, od ní se naučil základy řemesla. Otec po něm žádal, aby měl zajištěnou budoucnost, a na základě jeho proseb Abloh vystudoval bakaláře ze stavebního inženýrství a magistra z architektury. „Táta mi řekl, že by chtěl, abych byl inženýr, a protože jsem naprostý opak rebela, neprotestoval jsem. Přišlo mi to jako to nejmenší, co pro rodiče můžu udělat za to, že mi zajistili možnost žít v Americe a ne v nerozvinuté části Afriky,“ popisoval v jednom interview. Virgilův zájem o módu však rostl, ostatně módou, uměním a designem byl posedlý od puberty, kdy ho zásadně ovlivnily skateová kultura a hiphop. „Byl jsem jako každé děcko, které se narodilo v osmdesátkách – poslouchal jsem Guns N‘ Roses a koukal se v televizi na Michaela Jordana.“ A díky graffiti se zamiloval do kreslení.

Během studií architektury sledoval značky skateového oblečení – jejich marketingové strategie, jejich vzestup na poli módy pro střední proud a to, jak se oprošťují od původních cílových skupin a zaměření. Jezdil do New Yorku, hledal zajímavé brandy a zkoušel pracovat na vlastních návrzích. Psala se první léta nového století a na to, abyste nosili značky jako Trasher nebo Vans, ikony skateového stylu, jste už nepotřebovali skate či příslušnost k dané komunitě. „Definovat streetstyle je těžké. Vidíte velké triko nebo kšiltovku a říkáte si, že to je určitě skateový styl. Ale streetwear je prostě jen zboží přisuzované určitému životnímu postoji,“ konstatuje v knize This is not a T-shirt návrhář Bobby Hundreds.

Rozhovor Virgila Abloha o jeho tvorbě a obdivu k výtvarníkovi Christovi, 17. září 2021, zdroj: Youtube

Vše, co Abloh kolem sebe pozoroval, reflektoval pro jeden známý módní blog. A začal navrhovat vlastní designy trik. Seznámil se s chicagským raperem Kanye Westem, jehož popularita začala stoupat. Sedli si: Povídali si a konfrontovali nápady. West si Abloha roku 2007 najal, aby mu pomáhal realizovat projekty, které jdou za hranice jeho hudební produkce. „S Kanyem jsme přátelé už čtrnáct let, vždycky nás bavila móda, byla jsme dvě děcka v krámě, která vždycky chtěla vědět víc. Chtěli jsme té ‚hře‘ přijít na kloub,“ vzpomínal Abloh. „Tím krámem“ myslel luxusní butik Louis Vuitton na chicagské Michigan Avenue.

Jako kreativní ředitel pracoval Abloh pro Westa deset let. Pomáhal mu s vizuálními koncepcemi alb, klipů, turné, s merchem a dalšími věcmi. West zmiňuje, že Abloh byl znamenitý stratég a architekt vzděláním i přístupem. Byl schopen dokonale se naladit na Westův kreativní styl, který chrlil nápady jako kulomet – Abloh je dokázal strategicky posouvat kupředu a realizovat. Stál v pozadí hiphopového módního vizuálu, jejž West nastolil a posunul jím hiphopovou estetiku: Z typických volných širokých kalhot a řetězů se West stal raperem v polotričkách, sakách, svetřících, úzkých džínech a výrazných luxusních doplňcích Louis Vuitton.

Virgil Abloh na galavečeru v newyorském The Metropolitan Museum of Art, 13. září 2021, foto: ČTK/AP

Opulence byla hiphopovému stylu vždy blízká. Od osmdesátých let si rapeři libují v okázalém ukazování statusových symbolů – od drahých aut po diamantové řetězy a značkové oděvy. Jde o svébytný typ „podnikatelského gangsterského baroka“, jímž si černí neprivilegovaní „kluci ulice“ nárokují možnost přepychu, který jim systém upírá proto, že nejsou bílí. Jenže s nástupem žánru trap se tenhle módní styl transformoval v subtilnější verzi. West při prezentaci sice čerpal z atributů bílých bohatých mužů a tyto symboly využíval v rapové přehnanosti, ovšem daleko více oblečení bílého bohatého muže využíval bez oné nadsázky – přestal mít potřebu ironizovat je. Odpovídá to i Westovým kořenům: Matka je univerzitní profesorka a otec, bývalý člen Černých panterů, uznávaný fotožurnalista. A pro Westa typické vynášení kousků od Louis Vuitton tomuto luxusnímu brandu neuniklo;  roku 2009 mu nabídlo spolupráci. West přijal a navrhl limitovanou edici tenisek. Do Paříže si vzal celý tým, včetně Aboha.

Pro černošské kluky snící o vlivu na módní svět to byl splněný sen. A Louis Vuitton pochopil, že je na čase přestat přehlížet svět rapu, který patří k jeho věrným zákazníkům, ale hlavně: Má vliv na dorůstající generace. Je čas do pater nejvyšší módy pustit dosud opovrhované. Vuittonova intuice se ukázala jako správná.

Past na bílé boháče?

V onom roce 2009 odjeli West a Abloh z Paříže rovnou do Říma, na stáž do dalšího tradičního luxusního módního domu – Fendi. Tam se učili, jak luxus funguje. Koukali všem pod ruce a do ateliéru nosili cappuccina. Holky pro všechno. Sami na příští sezónu navrhli kožené joggovací kalhoty, které módní dům ovšem neschválil. Vydělali si nějakých pět stovek dolarů na hlavu za měsíc. Ovšem byla to vlastně skvělá investice. A propos: Kožené joggovací kalhoty se stanou hitem roku 2013…

Abloh tedy nasával, kde se dalo, byl velmi zdatný v navrhování ve Photoshopu. Roku 2012 založil značku Pyrex Vision: Nakoupil deadstock od Ralpha Laurena, 40 dolarů za kus (jde o nenošený, neprodaný, svým způsobem „mrtvý“ kus oblečení nebo módního doplňku – pozn. red.). Na kousky od Laurena přidal svoje potisky a s úspěchem prodával kus za 550 dolarů. Pyrex Vision byl experiment, který následujícího roku skončil, ale Abloh si vyzkoušel, jak udělat kolem limitované kolekce „humbuk“. A nejen to: Poprvé pracoval s volnočasovými kousky – s mikinami & spol. Počítal, zcela správně, s jistou nostalgií mládeže po oděvech, které zná z ulice a z hodin tělocviku. Takže roku 2013 v Miláně založil značku Off-White.

Výtvarník Damien Hirst v teniskách od Virgila Abloha, zdroj: Instagram Virgila Abloha

Pak to nastalo: Fronty před butiky během nových kolekcí, spolupráce se značkami (od IKEA po Rimowa) nebo s umělci jako Takashi Murakami. A roku 2018 se dostavilo jmenování kreativním ředitelem mužské sekce Louis Vuitton (Abloh zaujal ředitele Louis Vuitton Michaela Burkeho). Na selfíčko, které si pořídil na duhovém molu po prezentaci své první kolekce pro tenhle pařížský brand, napsal: „Zvládneš to i ty…“

Virgil Abloh motivoval vlastním příkladem, ale i pomáhal. Známé byly jeho otevřenost a komunikativnost, na Instagramu odpovídal na zprávy. Pro mladé černošské studenty módní tvorby vedl stipendijní programy – věděl, že otevřel cestu, ale bez jeho další pomoci to nemusí nic znamenat. Zůstal ve světě módy a luxusu, často povrchním generátoru na peníze, dobrým člověkem. A to je asi cennější než předražené mikiny…