Obcování hororu s erotikou. Antologie povídek ukazuje, že se to musí umět

Spojení fantastiky a erotiky ve všech jejích podobách a odstínech má dlouhou tradici. Odbytištěm scifistických povídek dlouhou dobu byly nejen žánrové magazíny, ale například i Playboy. Duchovní otec barbara Conana Robert E. Howard se ve vrcholném období pulpových časopisů podřizoval při výstavbě zápletky požadavku vydavatele, aby bylo možné na obálce zvěčnit spoře oděnou ženu. Jeden z nejvýraznějších sci-fi spisovatelů druhé poloviny minulého století Robert Silverberg psal pod pseudonymem čistě erotickou literaturu.

V českém prostředí si získala v polovině devadesátých let kultovní pověst antologie Alien Sex – především díky povídce Larryho Nivena o tom, jakou paseku by nadělalo v ženském těle Supermanovo sperma, pokud by se pohybovalo stejnou rychlostí jako nejčestnější superhrdina historie. Domácí autoři a autorky zase o několik let později přišli s knihou Klášter slasti, kde jsme mohli narazit například na vesmírné lodě poháněné erotickou energií malých medvídků.

V posledních letech roste v zahraničí i u nás popularita nejrůznějších erotických fantasy, sci-fi i hororů. V této souvislosti se jako logický jeví být vznik antologie Když hrůza laská, po kůži běhá mráz. Věnována je erotickému hororu.

Povedená čísla a povídky s číslem

Editor knihy Honza Vojtíšek (* 1978) patří k nejvýraznějším postavám české hororové scény. Vydává v podstatě undergroundové časopisy, představuje domácímu publiku zapomenuté klasiky i obskurní modernu, přispívá rovněž do mainstreamových médií, organizuje hororová setkání a sám pravidelně publikuje. Neštítí se autorské spolupráce – ostatně vydal hned dvě sbírky povídek nazvané Sešívance, kde spojil síly s řadou autorů a autorek nejen z České republiky. Společně se Slovákem Ivanem Kučerou napsal historický gore Ďáblův hřbet.

Schopnost najít řeč s „lidmi stejné krve“ – hranicím i jazykové bariéře navzdory – se naplno a v dobrém projevila i v letošní antologii Když hrůza laská, po kůži běhá mráz, v níž se vedle domácích autorů a autorek nachází řada jmen slovenských, polských, amerických a jedno britské.

Je přitom znát, že v zahraničí se Vojtíšek pilně pohybuje v oblastech extrémních odnoží žánru. K čemuž vlastně i svádí téma antologie. Jenže se tím také vyjevuje hlavní problém propojení erotiky a jiných žánrů: Kdy máme co do činění s erotickým – nebo případně i s pornografickým – hororem, a kdy s textem s více či méně brutální nebo zvrácenou sexuální scénou? V podstatě polovina povídek v recenzované antologii bohužel spadá do druhé kategorie. Extrémní sex nebo exploatace perverzních choutek postav je nakonec právě a především u povídky coby žánru, kde z podstaty věci není dost prostoru pro kontext, charakterizaci a detaily, díky nimž by se čtenáři mohli na děj pořádně napojit, vlastně dost nudnou záležitostí.

Je potom lhostejné, zda čteme o sexu se zombie nebo o dívce, která se podílí na historických slavnostech a napojí se na dějiny trochu vášnivějším způsobem, než by se jí líbilo, či o ženě procházející podnikem perverzních zvráceností, aby zachránila svou sestru. Zní to jako z nějaké anekdoty, ale nakonec je tomu tak: i v pornu tolik vysmívané dialogy a děj opravdu potřebujeme. Ovšem když se cit pro erotické dusno nebo pornografickou přímočarost protne s nápaditou zápletkou a se stylovým provedením, dostane se nám nevšedního zážitku. Někdy založeného na pobavení, jindy na napětí a někdy na zhnusení, co všechno nás může (k našemu vlastnímu překvapení?) fascinovat.

Ty správné stimuly

To je naštěstí případ druhé poloviny příběhů obsažených ve Vojtíškově antologii. První skutečně výbornou povídkou je Plyšová něha od Lenony Štibralikové. Vypráví o sexuálním predátorovi, který si vyhlédne naivní oběť, po níž vyžaduje například poněkud zvláštní oblékání, aby se nakonec příběh zvrhl v ironickou poctu Ostrovu doktora Moreaua.

Následuje Cokoliv si přeješ od Johna Eversona. Velmi dobrá povídka těžící z cronenbergovsky pojatého body hororu. V souvislosti s ní je ovšem třeba zmínit i jednu z vůbec nejlepších povídek antologie, nazvanou Pan Torzo od Edwarda Leeho. Oba američtí autoři jsou u nás známí i díky svým románům. A oba dokazují, že skutečně nejde o to přijít s co nejperverznějším nápadem, abyste napsali dobrý erotický horor.

Ludmila Svozilová, jedna z kmenových autorek nakladatelství Golden Dog, jinak výtvarnice a keramička. Žije a inspiraci sbírá ve starém strašidelném domě kousek za Prahou, foto: archiv Ludmily Svozilové

Eversonův román Dům u hřbitova (česky 2020) je mechanická záležitost, literární obdoba filmů založených na lekačkách. Leeho Sukuby (česky 2023) přes skandální pověst nenabízí nic zajímavého a jsou spíše testem odolnosti žaludku než nervů. Co tedy posouvá na úplně jiný level jejich povídky, které mimochodem nepotřebují žádné nadpřirozené motivy?

V Eversonově případě je to znepokojivé téma patologické fascinace tělesnými poškozeními, kterou v sobě ve větší či menší míře máme snad každý. Je jednoduché pochopit, co se postavám příběhu vymklo z rukou. A v Leeho případě je to styl a potměšilý nadhled. To byla ostatně hlavní zbraň i jeho druhého česky vydaného (2019) románu Tramvaj č. 1852, v níž je spisovatel H. P. Lovecraft najat, aby napsal pornografický román (což je u autora známého svým odporem k tělesným záležitostem vtipný námět). Povídka Pan Torzo obsahuje šíleného masového vraha s posláním od „Chlapáka nahoře“ a umanutého detektiva, jenž hledá smysl života. Sexuální pozadí povídky je zároveň odporné i sugestivně pojaté a ve spojení s postavami antagonistů dělá z Leeho dílka onen kousek, který vás může pronásledovat v nočních můrách.

Naštěstí se v antologii nacházejí i čísla, u nichž se dá odreagovat. Nejvtipnější povídkou je Linka do pekla Martina Paytoka; spojuje v sobě to nejlepší z erotických thrillerů přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století s hodně bizarní poctou Kunderovým Směšným láskám. Opět se ukazuje, že důležitější než explicitní scény jsou styl a nápad. Obojí je silnou zbraní rovněž u povídky Sedák, kterou přispěl sám editor svazku Vojtíšek. Příběh mladého páru, který společně vyráží na swingers party, jejímž účastníkem je i podivín, který nedělá nic jiného, než že nahý sedí na židli v koutě, je dokonale znepokojivá. Navzdory zasazení, díky němuž by se autor mohl vyřádit v popisu nejrůznějších praktik a kombinací sexuálních partnerů, je to horor založený čistě na psychologii – a k naprosté dokonalosti mu chybí (či vlastně přebývá) drobné ucuknutí směrem k nadpřirozenu.

Autorem obálky antologie je Michal Březina, repro: Golden Dog

A to vůbec nejlepší na konec: Relikviář Nejsvětější Královny od Ludmily Svozilové. Malý klenot. Příběh romské prostitutky, která se protlouká ulicemi kolem pražského Anděla (a občas se odreagovává nákupy v Novém Smíchově), dokud nenarazí na bohatého klienta, který se o ni začne starat, opečovávat a žádat si „exkluzivitu“. Ovšem místo variace na Pretty Woman se ukáže, že tento princ na bílém koni je členem značně obskurní sekty. Svozilová perfektně graduje příběh, vytěžuje jak prostředí čtvrti Smíchov, tak hrdinčinu profesi a rodinné zázemí. O téhle „dámě“ v nesnázích je radost číst a klidně by utáhla i více příběhů.

Nabídka nakladatelství Golden Dog, které recenzovanou antologii vydalo, v posledních letech nabízela především možnost sledovat doslova v přímém přenosu růst a rozvoj nové české hororové scény, a to  od téměř sektářského pojetí přes sebevědomou sebepropagaci a nadšenou spolupráci přes hranice, v níž Vojtíšek není zdaleka sám. Skutečně výjimečných děl se zde ovšem zatím mnoho neurodilo. Ale díky povídkám, jako je Relikviář Nejsvětější Královny, antologie přispívá k nové kvalitě a dokazuje, že hororová scéna převzala v rámci domácí fantastiky roli toho, kdo ukazuje směr.