Pikaro se vrací! Komiks Zrádné tropy představuje pořádného filutu na cestě za pohádkovým bohatstvím
Z románu z počátku sedmnáctého století se pikaro don Pablos vrací v komiksu z jednadvacátého století. Ještě pozoruhodnější cestu však absolvuje tento (anti)hrdina na stránkách velkoformátového vyprávění, které čtenáře dovede velmi překvapit.
Komiksové adaptace románů, obvykle klasických, nejsou ničím neobvyklým. Dávno přitom neplatí, že by tvůrci takových komiksů pouze otrocky převypravovali tlusté knihy pro ty, kteří je chtějí znát, ale nechtějí číst stovky stran. Mnohé komiksové adaptace jsou naprosto svébytnými díly, o čemž svědčí třeba knihy francouzského tvůrce Manua Larceneta, které u nás vydává Argo.
Francouzský scenárista Alain Ayroles (* 1968) v komiksu Zrádné tropy, který vydalo nakladatelství Crew v překladu Richarda Podaného, rovněž vycházel z románové předlohy – konkrétně ze španělského pikareskního románu Život rošťáka (česky 1957) Francisca de Queveda, který byl poprvé publikován roku 1626. Ayroles však toto dílo neadaptoval, nýbrž spolu se španělským kreslířem Juanjem Guarnidem (* 1967), kterého v Česku můžeme znát především díky sérii Blacksad, napsal jeho pokračování.
Pikarové jsou postavy vykutálených šibalů a podvodníků, kteří se objevují v epizodicky vystavěných knihách a díky svému důvtipu obvykle vyklouznou z každé šlamastyky, často však na úkor ostatních. Prvky této literární tradice můžeme spatřovat i ve Švejkovi. Známým pikarem je samozřejmě Enšpígl, jemuž nedávno věnoval knihu Tyll oblíbený německý spisovatel Daniel Kehlmann; ten Enšpígla přenesl z 13. století do období třicetileté války.
Podobná aktualizace známé figury z literární historie stojí i v základech Zrádných tropů. Scenárista Alain Ayroles se odrazil od závěru Života rošťáka, podle nějž se pikaro don Pablos nalodí a míří do Ameriky. Autor sliboval čtenářům pokračování, které však nenapsal. Po čtyřech stovkách let jsme se tedy dočkali.
Příhoda, historka a – past!
Na začátku Zrádných tropů skončí don Pablos – mužík s vychrtlou postavou – v moři poté, co podvádí v kartách. To je však jen drobná zastávka na jeho cestě, jak vzápětí poznáme. Ukáže se totiž, že hlavní postava leží v podstatě na smrtelné posteli v Peru před španělským soudním vykonavatelem. Ten ho požádal, aby mu vyprávěl svůj příběh, a tak don Pablos vypráví – hezky detailně a od začátku. Soudní vykonavatel je z rozvláčnosti jeho promluvy nejdřív na nervy, ale jak se historky kupí a probarvují, nechává se proudem vyprávění strhnout.
Don Pablos ukazuje, jakou moc má vyprávění, jak se změní význam události, když ji podáte trochu jinak, když pootočíte perspektivu. Při své cestě za bájným Eldorádem a pohádkovým bohatstvím se neustále dostává na hranici chudoby, života a smrti, ale pokaždé – na rozdíl od svých četných společníků – bezprostřednímu nebezpečí unikne, často s vydatnou pomocí štěstí či intrik. Jeho matka mu údajně kdysi řekla, že „nejhorší neblahé příhody se vlivem času mohou proměnit ve veselé historky“.
A to Pablosův příběh skutečně dokládá, trik však tkví v tom, že mu nejde o veselou historku samotnou. Jeho vyprávění je, jak se ukáže, důmyslně nachystanou pastí, která celý příběh vychýlí zase jiným směrem, když se ukáže, co měl protagonista po celou dobu za lubem. Jeho pečlivě zkonstruované léčce nepodlehnou jen nešťastníci, které na své cestě potká, s největší pravděpodobností mu podlehnou i čtenáři tohoto komiksu.
Tvůrci Zrádných tropů. Vlevo scenárista Alain Ayroles, vpravo kreslíř Juanjo Guarnido. Zdroje: la-ribambulle.com, San Diego Comic-Noc, Málaga
Alain Ayroles ve Zrádných tropech ukazuje, jak důmyslně lze v komiksu pracovat s tím, co by se v románu označilo jako nespolehlivý vypravěč. Podobně pozoruhodné je, kterak se zde kombinuje dobrodružná linka příběhu s tou historickou – vše se totiž odehrává na pozadí koloniálních výbojů Španělska do Západní Indie, tedy do Ameriky.
Kresba Juanju Guarnida funguje coby další suverénní vypravěčský prostředek: z gest, výrazů, ale i z rozložení jednotlivých výjevů je zřetelné, co se odehrává, jaké je v dané situaci napětí. Impozantní je sekvence těsně před polovinou knihy, kde je dvanáct stran zcela beze slov. Přesvědčivost Guarnidovy kresby se projevuje jak v monumentálních výjevech, tak v takřka divadelní mimice postav. Je to dobře, jelikož především zpočátku je komiks trochu náročný. Zorientovat se v postavách a v linkách příběhu vyžaduje pozornost, tu však člověk díky kresbě knize rád věnuje.
Zrádné tropy získaly ve Francii několik významných cen a čeští čtenáři se můžou přesvědčit, díky čemu. Je to komiks o moci vyprávění: člověk riskuje nejen ve chvíli, kdy se vydává všanc nebezpečnému dobrodružství, nýbrž i tehdy, když se rozhodne bezezbytku věřit jediné verzi příběhu.
Obálka českého vydání komiksu Zrádné tropy. Repro: Crew
Alain Ayrooles, Juanjo Guarnido: Zrádné tropy. Pokračování Životopisu dobrodruha jménem don Pablos ze Segovie, příkladného tuláka a pravzoru všech rošťáků; inspirováno částí první, jak ji svého času odvyprávěl don Francisco Gómez de Quevedo y Villegas, rytíř řádu sv. Jakuba a urozený pán z Torre de Juan Abad
Přeložil Richard Podaný. Crew, Praha 2026, 160 stran, doporučená cena 599 korun.
