Pletení míru v podání Cirkusu Cirkör se vrátilo na Letní Letnou. A stále je o co stát

Ačkoli Knitting Peace je inscenací nedějovou, de facto jde o pásmo jednotlivých výstupů, tak skrze sjednocenou vizualitu, celkovou nevtíravost a režijní gradaci přináší zážitek vzbuzující nadšení bez potřeby dalších otázek či hledání symbolů (i když ty zde nepochybně přítomny jsou). Každý z akrobatů exceloval ve vlastní disciplíně, avšak jejich působení bylo kompatibilní.

Úvodní scénu otevřela éterická Aino Ihanainen, která s lehkostí balancovala na stélkách ve výšce dobrých sedmi metrů, přičemž dala vyniknout svým fyzickým dispozicím. Dynamičtější polohu předvedla Tiziana Prota na hrazdách. Výstupy Nathalie Bertholio při vzdušné akrobacii i při vynikající práci s cyrovým kolem působily vysoce žensky a esteticky. V poněkud nevděčné roli se ocitl Mikael Kristiansen, který vynikal zejména v akrobatickém tanci a párové akrobacii, avšak s ohledem na efektnost ostatních akrobatických disciplín nepůsobil natolik výrazně.

Záběr z inscenace Knitting Peace švédského souboru Cirkus Cirkör, foto: Letní Letná – František Ortmann

Tak jako před devíti lety, i letos si diváky podmanil zejména provazochodec Alexander Weibel, jediný v černém a s civilním projevem. Weibel byl zpočátku spíše nenápadný, první výstup nebyl z nejnáročnějších, dlouho spíše doplňoval své kolegy. S každým dalším výstupem však byla jeho role výraznější, byl brilantní nejen na laně či při párové akrobacii, ale především ve vrcholném výstupu kombinujícím několik jeho schopností – hře na housle během jízdy na jednokolce na laně.

Silnou stránkou Knitting Peace je rovnocenná role hudby a scénografie s dalšími složkami inscenace. O živý hudební doprovod se postaral Samuel „LoopTok“ Andersson, který umně kombinoval zpěv, housle i elektronickou hudbu a výrazným způsobem dotvářel dynamiku představení. Sugestivní scénografie byla s odkazem na název titulu upletena v hravý svět plný sítí, klubíček, přízí i macramé, který artisté tvořili i bořili, v pletení hledali mír i nacházeli sebou samými vytvořené vězení.

Záběr z inscenace Knitting Peace švédského souboru Cirkus Cirkör, foto: Letní Letná – František Ortmann

Knitting Peace ve své komplexnosti a autentičnosti zůstává dílem, které i po letech (během nichž se přitom zvýšily umělecké nároky na novocirkusové produkce) dokáže nejen obstát, ale stále nadchnout. Ačkoliv otázka, zda lze uplést mír, asi nikdy nebude zodpovězena.