Vibrující Louise Lecavalier nechala nahlédnout do hlubin svého těla
Festival Tanec Praha 2022 kromě jiných přivezl Kanaďanku Louise Lecavalier, hvězdu současného tance, ikonickou interpretku. Zdejší publikum uhranula již v roce 2018, kdy na témže festivalu uvedla – spolu s Fredericem Taverninim – své první autorské dílo So Blue. Nyní představila kreaci Stations.
Louise Lecavalier patří mezi tanečnice, které se objeví jednou za několik desetiletí. V osmdesátých letech začala spolupracovat s choreografem Édouardem Lockem a jeho souborem La La La Human Step, a díky fenomenálnímu výkonu v choreografii Human Sex se vepsala do světové taneční historie. Specifikum tohoto souboru tkvělo v eklektičnosti stylu, v němž se mísil klasický a současný tanec ozdobený notnou dávkou akrobatických prvků, čemuž nezkrotná energie a fyzikalita této tanečnice naprosto přála. Nadto talent Lecavalier uchvátil i hudebníky, takže počátkem devadesátých let tančila na koncertech Davida Bowieho, (mimo jiné účinkovala i v proslulém klipu písně Fame 90) nebo spolupracovala s Frankem Zappou. Lecavalier se nakonec rozhodla vytvářet autorské inscenace, takže So Blue představila v Praze ve svých devětapadesáti a nynější Stations v neuvěřitelných třiašedesáti letech.
Louise Lecavalier ve své choreografii Stations, zdroj: YouTube Stations má být – dle programové informace – sondou do vnitřního světa tanečnice, má znamenat čtyři zastávky pohybu, ve kterých tanečnice reflektuje plynulost, kontrolu, meditaci a obsesi. Osobně jsem Stations vnímal spíše jako niterné odhalení životních zkušeností, velmi křehké, ale zároveň nabíjející a nespoutané. Každá buňka v těle tanečnice vibrovala ve zběsilém tempu, celé dění působilo jako ďábelský sólový koncert. Její projev byl doslova uhrančivý, ležérně chaotický a zcela očividně prostoupený dekádami zkušeností. Navíc vše probíhalo s lehkou a proudící energií, bez křeče a za neustálého rytmického tepu.
Z letmého pohledu by se dalo říci, že Lecavalier je závislá na tanci, dokázala se totiž pohroužit do hlubin svého těla a promlouvat jím takovou silou, že jakákoliv slova jsou zde krátká. Zážitek v tomto případě považuji za fakticky nepřenositelný. Tanečnice na jevišti působí totiž bezmezně autenticky, což představuje největší devízu této novinky.
Stations neaspirují na velká taneční plána se strukturovanou dramaturgií, je to zkrátka fenomenální taneční výkon. Přináší projev, který je osobnější a nutně také zranitelnější, protože tanečnice v takovém případě musí odhalit sebe sama. Právě v tom tkví její legendární a zároveň odzbrojující interpretační síla.
Autor je šéfredaktorem časopisu Taneční aktuality.cz
Tanec Praha 2022 – Stations
Choreografie, performance: Louise Lecavalier, asistent choreografie a ředitel tréninku: France Bruyère, světelný design: Alain Lortie, poradce scénografie: Marc-André Coulombe, hudba: Colin Stetson, Suuns and Jerusalem in My Heart, Teho Teardo and Blixa Bargeld, původní hudba a hudební aranže: Antoine Berthiaume, kostýmy: Yso, Marilène Bastien.
Divadlo Ponec, 22. a 23. června 2022.
