Vibrující Louise Lecavalier nechala nahlédnout do hlubin svého těla

Louise Lecavalier patří mezi tanečnice, které se objeví jednou za několik desetiletí. V osmdesátých letech začala spolupracovat s choreografem Édouardem Lockem a jeho souborem La La La Human Step, a díky fenomenálnímu výkonu v choreografii Human Sex se vepsala do světové taneční historie. Specifikum tohoto souboru tkvělo v eklektičnosti stylu, v němž se mísil klasický a současný tanec ozdobený notnou dávkou akrobatických prvků, čemuž nezkrotná energie a fyzikalita této tanečnice naprosto přála. Nadto talent Lecavalier uchvátil i hudebníky, takže počátkem devadesátých let tančila na koncertech Davida Bowieho, (mimo jiné účinkovala i v proslulém klipu písně Fame 90) nebo spolupracovala s Frankem Zappou. Lecavalier se nakonec rozhodla vytvářet autorské inscenace, takže So Blue představila v Praze ve svých devětapadesáti a nynější Stations v neuvěřitelných třiašedesáti letech.

Louise Lecavalier ve své choreografii Stations, zdroj: YouTube

Stations má být – dle programové informace – sondou do vnitřního světa tanečnice, má znamenat čtyři zastávky pohybu, ve kterých tanečnice reflektuje plynulost, kontrolu, meditaci a obsesi. Osobně jsem Stations vnímal spíše jako niterné odhalení životních zkušeností, velmi křehké, ale zároveň nabíjející a nespoutané. Každá buňka v těle tanečnice vibrovala ve zběsilém tempu, celé dění působilo jako ďábelský sólový koncert. Její projev byl doslova uhrančivý, ležérně chaotický a zcela očividně prostoupený dekádami zkušeností. Navíc vše probíhalo s lehkou a proudící energií, bez křeče a za neustálého rytmického tepu.

Z letmého pohledu by se dalo říci, že Lecavalier je závislá na tanci, dokázala se totiž pohroužit do hlubin svého těla a promlouvat jím takovou silou, že jakákoliv slova jsou zde krátká. Zážitek v tomto případě považuji za fakticky nepřenositelný. Tanečnice na jevišti působí totiž bezmezně autenticky, což představuje největší devízu této novinky.

Louise Lecavalier ve své choreografii Stations, foto: Andre Cornellier

Stations neaspirují na velká taneční plána se strukturovanou dramaturgií, je to zkrátka fenomenální taneční výkon. Přináší projev, který je osobnější a nutně také zranitelnější, protože tanečnice v takovém případě musí odhalit sebe sama. Právě v tom tkví její legendární a zároveň odzbrojující interpretační síla.

Autor je šéfredaktorem časopisu Taneční aktuality.cz