Ze života hmyzu? Charismatická Gribaudi zůstala u svých vtipů, ale své fanoušky nezklame

Inscenace Insectum in… sice vznikla spoluprací dvou umělkyň, jenže rukopis Terezy Ondrové je v něm buď potlačen, anebo jsou výrazové prostředky Silvii Gribaudi natolik silné a specifické, že přebíjí vše ostatní. Zdá se proto, že jedna z mála rolí české tanečnice je dotvářet svým zjevem komiku a ironii díla – jedna z performerek je vysoká a štíhlá (Ondrová), druhá menší a podsaditější, což má být už samo o sobě základem pro vtip. Podobně pracovaly například Martha Issová a Anna Polívková ve své inscenaci Krasavice interkontinentální. Přiznaly, že už jejich odlišný zjev a tělesné proporce měly dotvářet vtip performance.

Na známou notu

Zásadní roli v Insectu in… hraje slovo a dvojici se daří od samého začátku diváky rozesmát. Ptají se přitom na závažné otázky: Jste hmyz? Zabili jste někdy hmyz? Jak se pozná, zda je hmyz sameček nebo samička? Jak se pozná jeho věk? Performerky tím dávají živočichům, které často vnímáme odosobněně, „lidskou tvář“, čímž mohou během představení změnit perspektivu diváků, anebo jim alespoň nasadit „hmyz do hlavy“.

České publikum při představení, které recenzentka viděla, ovšem projevilo svou pověstnou rezistenci vůči interakci, a tak na otázky odpovídalo málo a opatrně. Problémem ovšem také je, že jak inscenace plyne, přestává být jasné, zda autorky vůbec chtějí slyšet odpovědi, zda se nejedná o řečnické otázky, protože na zodpovězení tak složitých otázek dávají málo času a vždy mají v rukávu další „číslo“, když se jim nedostává rychlé odpovědi. Ostatně Insectum in… vizualitou a uspořádáním skutečně připomíná televizní kabaret nebo zábavnou show v tom nejlepším slova smyslu. Gribaudi tu v černém spodním prádle, tu ve zlatém overalu rozpíná ruce směrem k hledišti a pronáší své typické všeobjímající „welcome“ a „yes“. Tancuje na hit Sweet Dreams (Are Made of This) z roku 1983, který je možné dnes již považovat za odrhovačku, ale zároveň se stále jedná o silnou a působivou skladbu, takže do konceptu představení zapadá skvěle.

Problematické je, že taneční kreace Silvii Gribaudi jsou jako vystřižené z inscenace Graces, které mohli diváci na Tanci Praha vidět před rokem. Parodování klasického tance, špatně provedené figury, performerka, snažící se rozesmát publikum roztřesením ňader a břicha – to vše divák, který nevidí tvorbu italské choreografky poprvé, už zná. V choreografii se navíc dvojice ani nepokusila vyhrát si s „hmyzími“ pohyby, pokud nebudeme počítat moment, kdy tanečnice názorně ukazují, jaké by to asi bylo mít oči na zadku. Vzhledem k tématu se přitom pohybová inspirace říší hmyzu přímo nabízí coby cesta nejmenšího odporu. Insectum in… by se tím zároveň pohybově odlišilo od předchozích děl italské umělkyně.

Sama sobě na míru

Domnívám se však, že diváci na Gribaudi nechodí pro to, aby přicházela s něčím novým nebo dokonce objevným. Tato choreografka a tanečnice přitahuje zejména výjimečným jevištním charismatem, nadšením, vtipem a energií, které do pohybu dokáže vložit. Takže některým skalním fanouškům může postačovat, když Silvia předvede to, co posledně. Stává se tím snadno vypočitatelnou umělkyní, což nemusí být nutně špatně, a z konzervativnějšího diváka může opadnout strach z toho, že neví, co jej čeká. U Gribaudi je to jasné – bude zábava. Někdy plytčí a někdy hlubší.

Performerky nakonec vyzvou diváky, aby si představili, že mají křídla, nechávají je zavřít oči a procítit svou téměř kafkovskou proměnu. Publikum „odlétá“ ven ze sálu – až ke vstupu do Divadla Ponec. A tím představení zničehonic končí. Gribaudi rozesmává poslední diváky tím, že vybíhá na ulici pouze ve spodním prádle, což ze všeho nejvíc zaujme projíždějící řidiče a sousedy v oknech. Po chvílí přichází také Ondrová, ochotná exhibovat na ulici o poznání méně. Insectum in… je završeno bez pointy.

Autorky inscenace vznesly několik důležitých a složitých témat, k dekonstrukci pohledu na svět, v němž se do středobodu všeho staví člověk, však nedošlo. Může se proto zdát, že hmyzí téma je pouhou záminkou, jak na ně naroubovat skeče italské performerky. Nedá se přitom říct, že je Insectum in… vyloženě nezdařeným dílem. Jde o veskrze zábavnou show plynoucí bez větších zádrhelů. A kdo se těší jen na jedinečné vystupování a humor Silvii Gribaudi, zklamán nebude. Možná se na inscenaci podepsala skutečnost, že vznikala na dálku a za pandemické tvůrčí prázdnoty. Ondrovou navíc jevištní projev a typické pohybové prvky italské performerky zastínily, což nevypovídá nic negativního o jejích kvalitách. Spíše to napovídá, že Gribaudi ušila Insectum in… sama sobě na míru, ačkoliv šlo o autorskou spolupráci.

Autorka je novinářka, pracuje v magazínu Aktuálně.cz a jako taneční publicistka působí v redakci Tanečních aktualit.

Insectum in… (Prague) započal v Praze v roce 2020 a poprvé bylo prezentováno online. Premiéru naživo mělo 7. a 8. června 2022 v Praze. Psáno z premiéry 8. června v Divadle Ponec.