Podivínský svět Johanna Le Guillerma uhranul publikum Letní Letné

Inscenace Terces, s níž Johann Le Guillerm nyní zavítal do Prahy, je součástí projektu Attraction. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že uváděné reprízy nikdy nejsou totožné. A to do takové míry, že téměř půlka celku je vždy novinkou. Le Guillerm sám říká, že tím vede dialog mezi minulostí, přítomností a budoucností.

Mezi speciality Le Guillerma patří vymýšlení a užívání objektů, které jste, mohu říci s téměř stoprocentní jistotou, ještě nikdy neviděli. Objekty v jeho tvorbě hrají tak důležitou roli, že se stávají středobodem veškerého dění, podivínského Le Guillermova vesmíru.

Performer má na sobě zašle šedý plášť s dlouhým rukávem, kalhoty též barvy, které mu sahají vysoko nad pás a boty na podpatku s nápadně dlouhou přední částí; to vše pak dotváří zapletený, úzký copánek ze stříbřitě šedivých vlasů. Působí jako bláznivý vědec, naprosto ponořený do konstruování různých skládaček, jež sotva kdy zůstanou na chvíli v klidu. Charakterizuje je neustálý disbalanc, ustavičně oscilují kolem osy i mimo ni, dokud je svými pohyby Le Guillerm neukázní do stabilizovaného tvaru a formy, v nichž dokáží alespoň pár momentů vytrvat, aby se o chvíli později opět rozvlnily v prostorových relacích. 

Francouzský umělec inscenaci Terces staví na dvou základních prvcích. Ten první představuje síla, s níž vytváří postavu úlisného výzkumníka, z něhož nemůžete spustit oči (jakkoliv je jinak tato fráze otřepaná, zde její význam sedí). Jeho absolutní pohroužení do konstruování vlastní reality vás uhrane. Vždy má mírně skloněnou hlavu, svět sleduje z charakteristického podhledu, občasně přimhouří jedno oko, svraští čelo, tu a tam si dokonce odfrkne jako kůň, což se i sami diváci několikrát snažili během pražské reprízy napodobit. Veškeré dění na jevišti doprovází charakteristické klapání podpatků bot, které vždy působí jako upozornění na nadcházející akci. Ostražitost v těchto momentech vzrůstá na maximum. Preciznost jeho konání, nutno podotknout i jeho dvou asistentek, bez nichž by více než polovina akcí nebyla realizovatelná, je neskutečně působivá. Mají vše promyšlené do nejmenšího detailu, jejich pohyby absolutně souzní s materiálem, který používají. To lze pozorovat například na poslední konstruktérské scéně, kdy asistentky podávají protagonistovi dřevěné tyče. Ono podávání působí jako dokonalá choreografie, jejich švihy vždy respektují tíhu i rozměry materiálu a tím souzní oba prvky, tedy organická i anorganická hmota v absolutní synergii.

Johann Le Guillerm v rozhovoru pro Lidové noviny: „Své objekty si sám navrhuji, jejich modely pak putují k výrobcům, ale i tam kontroluji postup.“ Foto: archiv Letní Letné

Tím druhým konstitučním prvkem jsou samotné předměty, jež v této inscenaci, a dalo by se říci, že i ve světě Johanna Le Guillerma, hrají prim. Vyznačují se takovou originalitou, že použití jakéhokoliv popisu nebo přirovnání by bylo příliš zjednodušující a zavádějící. Většinou se jedná o velká kola, skládací panely, přesýpací prvky, o mnoho červených knih a podobně. Některé objekty jsou dokonce zkonstruované tak, že po vypuštění asistentkami na jeviště žijí svým vlastním životem a dokáží odehrát scénu bez jakékoliv další pomoci, taková perpeta mobile. Patří mezi ně například i kolo, jež se pohybuje díky neustálému přelévání vodní plochy z jedné části konstrukce na druhou. Sunutí v prostoru je sice extrémně pomalé, zato absolutně fokusuje pozornost publika, které se povětšinou snaží pochopit, jak je vůbec něco takového možné.

Johann Le Guillerm je ojedinělý úkaz. Ačkoliv jeho inscenace Terces trvá hodinu a půl, je až s podivem, jak rychle, alespoň mně, tento čas utekl. Le Guillerm se nachází daleko od toho, co by běžný divák mohl od nového cirkusu očekávat. Neoslňuje náročnou párovou akrobacií, balančními prvky, nechodí po laně, ani se nezavěšuje vysoko nad zemí. Přesto má s novým cirkusem mnoho společného, nahlíží totiž základní ingredience této umělecké formy z jiného úhlu pohledu. Mám na mysli balanční osu mezi úžasem a obavou, kterou redefinuje po svém. Úžas plyne často z detailně připravených momentů, k nimž směřuje téměř každý pohyb i záměr v tomto kusu. Strach a obava se naopak rekrutují z toho, že se často ono konstruování nachází na hranici pádu samotného předmětu, na hranici dekonstrukce toho, co jsme dlouze pozorovali a vnitřně fandili, aby to vyšlo. A právě tato redefinice základních aspektů nového cirkusu se zdá být naprosto unikátní a rozhodně stojí za vidění.

Autor je šéfredaktorem časopisu Taneční aktuality.cz

Johann Le Guillerm v inscenaci Terces, foto: archiv Letní Letné