Po Planetě Česko je tu Planeta Praha neboli dávka málo vídaných jevů z hlavního města

Na plakátu k Planetě Praha sice čteme doporučující upozornění, že film pochází od tvůrců Planety Česko, avšak tvrzení je to poněkud zavádějící – režisérem je tentokrát Jan Hošek (pravda, na Planetě Česko se podílel jako spoluscenárista).

Hošek si vybral několik zástupců fauny. Nejvděčnější jsou mufloni, pohybující se v blízkosti krčské nemocnice. Ztratili svou plachost, bez obav se procházejí v blízkosti lidí (ostatně jde o druhotně zdivočelé ovce, jak prozradí komentář). Hošek přitom zachytil více než turistické obrázky: Přiblížil souboje samců prudce do sebe narážejících hlavami či porody samic, jejichž mláďata jsou téměř okamžitě schopna pohybu.

Mufloni evropští v areálu Thomayerovy nemocnice. Z filmu Planeta Praha, foto: Aerofilms

Planetě Praha dominuje snaha ukázat, jak se zobrazovaní tvorové přizpůsobili životu v zastavěném prostoru, jak si dokonce osvojili nové modely chování. Například slípka zelenonohá, spojená především s vodním prostředím, nalezla bezpečí pro hnízdo a mláďata v koruně stromu, jakkoli se ve větvoví pohybuje obtížně, nohy k tomu nemá uzpůsobené. Příčinou byly přemnožené nutrie, které vnikaly do jejího teritoria, okusovaly rostlinstvo, v němž se slípka mohla schovat, takže se navzdory instinktům přestěhovala jinam.

Spatříme symbiózu strak hledajících potravu v mufloních kožiších. Plchové odhadují, zda vyroste dostatečné množství bukvic, aby potomstvo několikrát znásobilo svou váhu a přežilo tak období zimního spánku. Na hřbitově pobíhá zvídavá myšice křovinná. Ve zrychleném záznamu pavouci splétají sítě. Břehule hnízdí v kolmých písečných stěnách vybagrovaných lokalit. A také si povšimneme, že kosi mohou díky genetické změně nabýt odlišného, černobílého zbarvení. Planeta Praha zkrátka obsahuje řadu unikátních záběrů: Vyspělá kamerová technika pronikla do nitra nor a hnízd, úchvatné jsou mravenčí boje. Časosběrné záběry, zrychlující jinak velmi pozvolné dění, se netýkají pouze splétání pavoučích sítí, nýbrž zejména rozkvétání a rozvíjení různých rostlin, přežívajících v prostředí třeba kolejišť; spatříme takto i původně exotickou houbu květnatec Archerův s červenavými chapadly.

Trailer k filmu Planeta Praha, zdroj: YouTube

Režisér Jan Hošek vsadil na vizuální atraktivitu záběrů. Kameraman Jiří Petr využívá osvědčeného postupu, kdy se kamera snaží evokovat úhel pohledu snímaných zvířat, takže se drží při zemi, objektiv často z lidí zachycuje jen nohy. Vyprávění je opřeno o několik proplétajících se příběhů, které se zpravidla dotýkají otázky přežití v místech obsahujících množství nástrah, kupříkladu v podobě jedoucích vozidel; anebo: Pro žáby je zásadním problémem, aby mělké kaluže, v nichž se líhnou pulci, předčasně nevyschly. Zajímavé je trikové zarámování: Pražskou kotlinu, v níž dominuje Petřín, kdysi pokrývaly pralesní porosty, pak je lidé vymýtili – a není vyloučeno, že někdy v budoucnu se původní porost vrátí…

Důležitou položkou je komentář. Zatímco v Planetě Česko, kterou svým hlasem doprovodil Kryštof Hádek, jako bychom poslouchali režisérovy úvahy, tak v Planetě Praha slovní doprovod (namluvený Jiřím Macháčkem) dotváří dramatickou působivost jednotlivých motivů – a vzniká tak samostatná významová vrstva. Úplně stejně jako v dávných Disneyových přírodopisných počinech (Žijící poušť a další) se tudíž máme strachovat o to, zda se osudy jednotlivých zvířat dočkají šťastného rozuzlení (ne vždy nastane). Pronášené věty často obsahují otazníky, které se dotýkají možných vyhlídek. Ať snímanou faunu a flóru zaznamenáme jen coby atraktivní zajímavost, která se v ději pouze mihne, anebo s protagonisty souvisí napínavé dění, režisér Jan Hošek nás sympaticky vede k soucítění s těmito tvory (a dary) a k pozornosti vůči velkoměstské krajině.