Pocit přijetí by měl být součástí dětství, říká režisérka filmu o pavoučí rodině Websterových

Jak vznikl nápad mít za hlavní hrdiny filmu pavouky?

Uklízením.  Když jsem u nás doma na vesnici každý týden uklízela, všimla jsem si, že ať dělám, co dělám, stejně pořád přibývají všude nové pavučiny. Začala jsem nad tím přemýšlet a představovat si, jak asi takoví pavouci žijí, jak vypadá jejich svět a co za dobrodružství můžou zažívat. A to byl úplný začátek Websterových.

Za hrdiny Websterových je považován každý člen jejich šestičlenné rodiny. Jejich dynamika mi připomněla Takovou normální rodinku, populární seriál Československé televize ze sedmdesátých let, kde babička „vraždila“ a psala detektivky a děda choval želvy Poldinky. Jak jste vytvářela jednotlivé články své pavoučí rodiny?

Mám dvě dcery, které byly v době psaní scénáře malé, a tak pro mě bylo přirozené mít za hlavní hrdinku děvče, Lili. Já sama jsem ale vyrůstala se dvěma staršími bratry, takže jsem následně k mladší Lili přidala staršího Huga. Velmi jsem si přála, aby součástí rodiny byli nejen rodiče, ale i prarodiče, i když mě kolegové varovali, že utáhnout scenáristicky šest hlavních hrdinů nebude jednoduché. Bylo pro mě ale důležité ukázat, jak může být vícegenerační soužití složité a současně obohacující. Myslím si, že bohatství vztahů je pro děti strašně důležitá. A nakonec jsem moc ráda, že tam prarodiče máme. A očividně i diváci. Když jsme nedávno dělali anketu, vyšla z ní babička Matylda jako suveréně nejoblíbenější postava.

Jak jste vymýšleli jednotlivé příběhy? Mohla byste popsat váš tvůrčí proces?

Na Websterových jsem od začátku pracovala s pro mě profesně i lidsky blízkým týmem. Od úplného začátku to byli scenáristé Juro Raýman a Zuzana Križková, později se přidal Peter Nagy a Zuzana Dzurindová. Zásadní pro mě ale bylo setkání s českou dramaturgyní a scenáristkou Annou Vášovou. Zaujal mě způsob její práce a sedly jsem si, a tak jsem ji oslovila pro spolupráci na Websterových. Postupně jsme si vybudovali přátelský vztah, občas mu říkáme mateřsko-sesterský. Anna následně založila v Čechách s Karolínou Davidovou producentskou společnost 13ka a náš seriál byl jejich první projekt. Anna tedy tvrdí, že založila 13ku kvůli Websterovým. S Annou máme velmi podobné hodnoty a shodneme se, jaké poselství chceme dětským divákům předat. Od něj totiž často začínáme. Rozhodneme se, co chceme říct, a pak hledáme vtipné příhody a dobrodružství.

Jak byste tedy popsala hlavní poselství Websterových?

Zásadní je, aby se děti cítily vždy přijaté. Malá Lily může dělat chyby, splést se, udělat špatné rozhodnutí, ale její rodina je pro ni natolik bezpečným zázemím, že ji nikdy neodsoudí ani nevyčlení. Přijetí vnímám jako alfu omegu celého světa Websterových. Další důležitou hodnotou jsou pro mě autentické pocity. Třeba když je babička hravá, puberťák Hugo otrávený nebo otec unavený. Tahle autenticita prochází všemi příběhy napříč generacemi.

To jsou hodnoty důležité pro kohokoliv z nás, nehledě na věk.

Ano, my s Annou nepřemýšlíme, co by asi tak zaujalo primárně děti, ale vyprávíme o věcech, které jsou důležité pro nás samotné. Například v jedné epizodě mluvíme o tom, co se může stát, když člověk tak zvaně vyhoří. Snažíme se téma ale formulovat tak, aby ho pochopil i dětský divák. Ve filmu proto přijde pavoučí otec Walter zničehonic o schopnost vytvářet své pavoučí vlákno. Děti se s vyhořením přece taky můžou setkat na vlastní kůži, například u svého rodiče, který najednou nedokáže fungovat v rámci rodiny. Je to podle mě důležité téma dneška. Stejně tak jako třeba zkušenost s pandemií, kterou jsme začlenili do jiné epizody. Všichni jsme zažili, jaké to je, když najednou musíme být zavřeni doma. Zároveň se ale snažíme ve všech tématech hledat humor. Poselství je důležité, ale nejlépe funguje, když není příliš edukativní.

Seriál a jeho dvě filmové podoby (Websterovi ve filmu a aktuální Websterovi: Příběhy na pavoučím vlákně) jste nejen režírovala, ale i produkovala ve své společnosti Fool Moon. Tam vznikl i váš předešlý seriál Mimi a Líza. Proč jste se po roce 2000 rozhodla, že namísto hledání producenta si své animované filmy začnete produkovat sama?

Na to je jednoduchá odpověď – po roce 2000 prostě na Slovensku žádní producenti animovaného filmu nebyli. Prvním velkým projektem Fool Moonu byl můj autorský film pro dospělé Kamene. Hodně specifický počin, středometrážní loutková opera odehrávající se v kamenolomu. Už tehdy jsem na něm spolupracovala s mnoha lidmi, se kterými pracuji dodnes. Film objel festivaly a získal i několik cen, ale po velké pětileté dřině, která mu předcházela, mi nakonec přišla jeho viditelnost a divácký dopad neúměrně malý. Měla jsem v té době už dvě dcery a jako téma své tehdejší disertační práce jsem si zvolila zkoumání humoru v animovaném filmu pro děti předškolního věku. Na práci jsem spolupracovala i s katedrou psychologie. Dávalo mi v tu chvíli smysl posunout se od dospělého diváka k dětské tvorbě. Tak vznikl seriál Mimi a Líza – projekt, který přicházel na svět bez jakýchkoliv ambicí, v koutě obyváku vedle mých dcer a od kterého jsem absolutně nečekala takový úspěch, který s ním nakonec přišel. Bylo to pro mě neuvěřitelné. Mimo jiné to byl po dvaceti letech na Slovensku první nový večerníček. Zároveň vedle seriálu vznikly i úspěšné výtvarné knihy pro děti. Najednou mi začalo dávat smysl, že tohle mám prostě dělat.

Bylo pro vás potom těžké uzavřít úspěšnou kapitolu Mimi a Lízy a začít vytvářet úplně jiný svět Websterových?

Popravdě řečeno ani ne. Asi po třinácti dílech Mimi a Lízy jsme se spoluscenáristkou Katkou Molákovou začaly cítit, že nás ústřední motiv nevidomé hlavní hrdinky začíná svazovat. Bylo těžké se v příbězích neopakovat. A myslím, že i proto jsem v té době začala přemýšlet o novém světě, který by byl v tomhle ohledu otevřenější nejrůznějším aktuálním tématům, a o postavách, které by se mohly více vyvíjet a reagovat na dění doby. Velmi přirozeně z toho vyšla pavoučí rodina. Ačkoli mě někteří kolegové odrazovali od animace osmi nohou a čtvera očí, nakonec jsme si s výtvarnou stránkou, myslím, dokázali vyhrát. Vizuální podoba tvorby pro děti je pro mě vždycky velmi důležitá. Snad i proto zaujala už série Mimi a Líza a její barevné fantaskní světy. Ve Websterových jsme se navíc snažili vytvořit i jakýsi vlastní mikrosvět uprostřed lidského makrosvěta.

Patříte mezi úspěšné režisérky tvořící pro děti ve střední Evropě. Jak úspěch definujete sama pro sebe, ať už po autorské stránce, nebo pragmaticky z pohledu producentky?

Pro mě je asi největší úspěch, když přijdu do nějaké školy, paní učitelka se zeptá, kdo zná Websterovy, a polovina třídy zvedne ruku. To mi přijde naprosto úžasné. Pokud jde o mainstreamový popkulturní vliv, tak má animovaný seriál podle mě jeden z největších dopadů. Podívejme se třeba na Simpsonovi, Prasátko Pepu, Blue – to jsou jednoduše popkulturní ikony. Nebo Krtek ve vesmíru. Kromě toho mě motivuje, že animovaný seriál je často pro děti úplně první komplexní kulturní zkušeností. Spojuje výtvarnou, literární a hudební složku do jednoho celku.  Prostřednictvím něj dítě vnímá, jak můžou fungovat nebo nefungovat mezilidské vztahy, objevuje skrze hrdinu i vlastní rodící se identitu. 

A ten producentský úspěch?

Asi to, že 26 dílů seriálu a (následně dva filmy) vůbec vznikly a podařilo se na ně najít postupně koproducenty z Česka, Polska i Slovinska, protože to dnes, zejména pr region střední a východní Evropy opravdu není jednoduché. Bavíme se o nákladech, které se mohou v celkové částce pohybovat mezi třemi až pěti miliony Eur, podle složitosti projektu. Poskládat dohromady koprodukci je určitě největší producentská výzva. Proto si myslím, že by bylo skvělé, kdyby se televize v našem středoevropském regionu více propojovaly a intenzivněji společně podporovaly místní seriálovou tvorbu pro děti.  Za producentský úspěch považuji i to, že se Websterovy podařilo prodat do vícera zemí a teritorií, ať už do kin, nebo na nejrůznější online platformy. Naposledy jsme se třeba dozvěděli, že ve speciálním projektu v tchajwanských školách patří Websterovi mezi pět nejpopulárnějších titulů pro děti, nebo že vznikla nadabovaná arabská verze. Moc mě těší, že Websterovi v sobě mají něco tak univerzálního, co dokáže promlouvat i k jiným kulturám a národům.

Websterovi jsou nyní v kinech, ale vy už nějaký čas pracujete na dalším projektu pro děti. Oč jde?

Jde o unikátní projekt Lesní pětka, na kterém jsme začaly pracovat spolu s režisérkou a animátorkou Ivanou Laučíkovou a scenáristkou Katarínou Molákovou během pandemie. Na nás všechny dopadlo poznání, co to vlastně obnáší učit děti doma. Přizvali jsme ilustrátorky Simonu Smatanu a Marii Neradovou  i animátorku a režisérku Ivanu Šebestovou. Projekt vznikal ve spolupráci s metodiky vzdělání a pokrývá některá témata chystané vzdělávací reformy na Slovensku, která má platit od roku 2026. Skupina hlavních zvířecích hrdinů z Lesní pětky je vlastně taková malá třída, kde spolu koexistují různé charaktery s rozmanitými problémy i potřebami. Každé ráno vstupují do krajiny Tajomnie a vzdělávací téma řeší prostřednictvím příběhu, který tam prožívají.  Příběh pak obsahuje nejen vzdělávací linku, ale i tu psychosociální, kdy hrdinové řeší různé problémy mezi sebou, principy spolupráce, ale i porozumění vlastním pocitům.

Jak by s nimi měli učitelé pracovat?

Kromě klasického televizního formátu vznikne i tak zvaný formát s přestávkou, ve které si děti zformulují společně otázku, která pomůže učiteli či rodiči vést další dialog s dětmi a dá prostor na vlastní interaktivní objevování daného tématu. Společně s metodiky Národního institutu vzdělávání a mládeže (NIVaM) zpracováváme jednotlivé epizody i do metodických listů, které budou také pomáhat v tom, jak s příběhem pracovat.

Budete se snažit rozšířit svět Lesní pětky také do knižní podoby, stejně jako u Mimi a Lízy a Websterových? 

Ano, součástí projektu budou i knihy s příběhem ke každému dílu, které také obsahují tak zvaný dilema moment.  Příběh se zastaví a rodiče nebo učitelé si mohou s dětmi o situací popovídat. Tato zastavení v knize se však primárně zaměřují na psychosociální a emoční prožívání. . Vznikají ve spolupráci s psycholožkou z neziskovky Emocionální kompas, která pomáhá dětem pracovat s emocemi a budováním vztahů.

To je hodně veřejnoprávní projekt. Jak na něj reaguje slovenská televize?

Se Slovenskou televizí jsme na projektu začali pracovat ještě během   pandemie.  V té době byla oceněná jeho přidaná vzdělávací hodnota.  V současnosti pracujeme na dokončení třinácti dílů, ale STVR se rozhodla, že do dalších už nepůjde, protože projekt je naopak příliš vzdělávací. Myslím, že je to velká škoda, a snažíme se hledat nové partnery, abychom mohli pokračovat dál. Ale to se zase dostáváme k tomu nekonečnému úsilí producenta o získání financí a koprodukcí…

Třeba se najdou další koprodukční možnosti.  Pojďme rozhovor uzavřít pozitivně. Vzpomenete si na nějakou diváckou reakci na Websterovy, která vám zůstala v paměti?

Nedávno mi kamarád vyprávěl, že byl na dětském hřišti, kde po jedné pavučinové prolézačce lezl kluk a hulákal na celé hřiště: Já jsem Hugo Webster! Přijde mi krásné, že se námi stvořený svět stane součástí dětské hry. To je pro mě asi ta největší poklona.

Autorka je kulturní publicistka.

Režiséra a producentka Katarína Kerekesová při přebírání ceny Igric za režii animovaného seriálu Websterovi, foto: TASR / Marko Erd

Katarína Kerekesová (1974)

Slovenská animátorka, režisérka, výtvarnice a ilustrátorka. Je absolventkou animované tvorby na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Upozornila na sebe osobitou středometrážní loutkovou operou Kameny (2010), za niž získala prestižní slovenské filmové ocenění Slnko v sieti za nejlepší animovaný film. Je autorkou úspěšných animovaných seriálů pro děti Mimi & Líza (2011 )´o přátelství dvou holčiček, z nichž jedna je nevidomá, a Websterovi (2017–2024) o dobrodružstvích stejnojmenné pavoučí rodiny. Oba seriály získaly i filmová celovečerní pokračování: Mimi & Líza: Záhada vánočního světla (2018; opět cena Slnko v sieti) a Mimi & Líza: Zahrada (2022) a Websterovi ve filmu (2022; opět cena Slnko v sieti) a nejnověji Websterovi: Příběhy na pavoučím vlákně (2025), který nyní vstoupil do českých kin. Spolu s režisérkou a animátorkou Ivanou Laučíkovou natočila coby producentka animovaný film Lesná päťka – Ja hodím najďalej! (2023) a připravují společně seriál Lesní pětka. Založila produkční společnost Fool Moon. Má dvě dcery.