Pod taktovkou výjimečné situace: Jak to vidí ředitel České filharmonie David Mareček

David Mareček (*1976) pochází z Brna. Tam vystudoval obory klavír a dirigování na konzervatoři a následně pokračoval ve studiu klavírní hry na Janáčkově akademii múzických umění. Studium završil roku 2007 doktorským titulem v oboru interpretace a teorie interpretace. Za poslední roky je široké veřejnosti znám především jako generální ředitel České filharmonie. Z této pozice měl a nadále má významný podíl na pozitivním vývoji předního českého orchestru, společně s tehdejším šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Působil také u Filharmonie Brno, kde byl mezi lety 2005 až 2007 dramaturgem a poté ředitelem do roku 2011, kdy se přesunul do Prahy. Jako pedagog vyučoval na brněnské konzervatoři nebo uměleckém gymnáziu. Mladým interpretkám a interpretům se věnuje i nadále. Nejen svým působením u České filharmonie, ale i v roli lektora na vybraných akcích. David Mareček nezapomíná ani na roli pianisty. Mimo občasné komorní koncerty vydal v roce 2018 u Supraphonu desku se Schubertovou Zimní cestou, kde doprovází pěvce Jana Martiníka.

Vyberte hudební dílo, které nejlépe vystihuje vaše nynější duševní rozpoložení.

Byla by to Sonáta pro violoncello a klavír od Césara Francka. Přikládám nahrávku s pravidelnými sólisty České filharmonie Gautierem Capuconem a Yujou Wang.

Proč zrovna tohle? 

Protože jsme ji o minulém víkendu natočili spolu se skvělou americkou violoncellistkou Alisou Weilerstein jako připomínku recitálové řady Českého spolku pro komorní hudbu. Je to nádherné romantické dílo, které se dokonale hodí svojí náladou k blížícímu se jaru. Původně bylo psáno pro housle a Franck je věnoval jako svatební dar svému příteli, proslulému houslistovi a skladateli Eugenu Ysayovi.

U čeho vás pracovně zastihla první vlna pandemie na jaře minulého roku?

První vlna mě zastihla při posledních úpravách programového katalogu na novou sezonu.

Celospolečenské klima na počátku pandemie a nyní se diametrálně liší. Jak vnímáte tento rozdíl v hudebním prostředí? Stojí umělci pohromadě, nebo je to štěpí?

Rozdíl je především v tom, že pandemie trvá dlouho a možnosti hudebníků dostat se různými formami do povědomí publika začínají být vyčerpané. Ke štěpení klasické hudební scény nedochází, spíše roste obecná frustrace a touha udělat cokoli proto, aby se publikum mohlo bezpečně vrátit do koncertních sálů.

Jak se podle vás podepíše tato krize dlouhodobě ve světě klasické hudby?

Dlouhodobé dopady se prozatím nedají přesně odhadnout, ale určitě v důsledku pandemie prořídnou řady profesionálních hudebníků a sníží se zřejmě i mezinárodní mobilita.

Krize obecně ukazuje, jak společnost vnímá umění a jeho roli. V Česku máme z reakcí smíšené pocity. Stojí umění na druhé koleji?

Část společnosti má tendenci vnímat umění jako zbytné. Že tomu tak není, se většinou projeví, až když je krize opravdu hluboká. Kultura přitom pomáhá člověku zvládnout i ty nejtěžší situace, což je historicky známý fakt a ukazuje se i nyní.

Pomáhá stát kultuře dostatečně? A jaká má být v této situaci role státu?

Myslím, že stát se o pomoc upřímně snaží. Jestli je tato pomoc dostatečná, to se teprve ukáže, ale považuji za pozitivní, že Ministerstvo kultury ČR vede dialog se všemi představiteli kulturní obce bez ohledu na to, zda jsou zřizováni státem, samosprávami nebo se jedná o nezávislé soubory a jednotlivce.

Někteří hudebníci mluví o tom, že rychlost současného světa klasické hudby je dlouhodobě neudržitelná, a že corona krize je vlastně jen přiblížila reálnému životu. Otevřela ve vás tato krize něco nového? 

Uvědomili jsme si, že neustálé zběsilé cestování a snaha být v jediném roce na co nejvíce místech světa, nikam nevede. Pokud corona krize přinese kultuře něco pozitivního, pak by to mohl být návrat k volnějšímu pracovnímu tempu, které bude z dlouhodobého hlediska pro umělce udržitelné.

Česká filharmonie reagovala na nastalou situaci pružně a již několik měsíců streamuje svoje koncerty na internetu nebo je přenáší televize. Nyní jste založili i svůj vlastní label Czech Phil Media. Co pod jeho hlavičkou připravujete? Mluví se o nahrávce Smetanovy Mé vlasti, která by mohla pod novou značkou vyjít.

Czech Phil Media zahrnuje televizní i zvukové nahrávací studio. Vytváříme pod touto značkou koncerty, které se díky ČT art dostanou k mnohem většímu počtu diváků, než kdybychom je hráli pouze v koncertním sále. Mou vlast jsme takto uvedli již 17. listopadu minulého roku. A počátkem letošního roku jsme ji skutečně natočili na CD. O tom, pod jakou značkou tato nahrávka vyjde, ovšem zatím jednáme, protože zájem o ni projevilo i několik renomovaných vydavatelství.

Je čas bilancovat, anebo je krize v kultuře teprve na začátku?

Myslím, že bilancovat budeme až pár let po skončení pandemie. Teď je čas napnout veškeré tvůrčí síly k tomu, abychom si udrželi své publikum a dosáhli nejpozději na podzim jeho návratu do koncertních sálů.

TIP DAVIDA MAREČKA

César Franck: Sonáta pro violoncello a klavír A dur

Světově uznávaná americká violoncellistka Alisa Weilerstein spolupracuje s Českou filharmonií dlouhodobě. V první polovině letošního března se jako sólistka představila na prvním on-line koncertu probíhající řady Jarní hvězdy České filharmonie. Původně (mimo abonentní koncerty s publikem) ji měl doprovázet od klavíru David Mareček na koncertu Českého spolku pro komorní hudbu v Rudolfinu. Na programu měla být i Sonáta pro violoncello a klavír A dur Césara Francka v úpravě Julese Delsarta. K živému koncertu ze zřejmých důvodů nedošlo, a tak Mareček nabízí tuto uhrančivou skladbu alespoň v podání francouzského violoncellisty Gautiera Capuçona a čínské pianistky Yujy Wang. Oba tito umělci s Českou filharmonií již vystupovali; Capuçon s ní navíc předloni absolvoval úspěšné „Čajkovského turné“.  Yuja Wang debutovala u ČF v roce 2017, kdy fascinujícím způsobem zahrála Prokofjevův Pátý klavírní koncert. Nutno dodat, že dvojice Capuçon a Wang se stává v prostředí komorní hry pojmem. Tito dva umělci se hudebně prostě „našli“. Jejich interpretace skladby Césara Francka je ZDE.