Polemika: Reakce na reakci. Diskuze kolem překladu románu Píseň proroka pokračuje
Na těchto stránkách publikoval 18. března Daniel Mukner překlad některých pasáží v románu Píseň proroka irského spisovatele Paula Lynche. Na jeho výtky se minulý týden ozvala překladatelka díla. A recenzent nyní na text, k němuž odkaz najdete uvnitř přítomného materiálu, odpovídá. Publikujeme polemiku proto, aby si publikum mohlo udělat představu, jak subtilní disciplínou překlad může být.
Alice Hyrmanová McElveen píše ve své reakci na mou recenzi o tom, jak zásadní roli má v próze Paula Lynche rytmus. Tím se dotýká toho, proč jsem se o jejím překladu ve svém článku vyjadřoval nevybíravě. Zmíněný rytmus, jazykovou ladnost a obratnost jsem v jejím překladu totiž zásadně postrádal. A právě v místech, kde je originál stylisticky nejvýraznější a inovativní, český překlad často drhne (byť podle mého názoru v Písni proroka místy stojí jazyková inovativnost na úkor čtivosti, ale i ladnosti).
Otázka županu
Jako první příklad špatného překladu uvádím ve své recenzi větu „Předkloní se a vykročí ke dveřím, natáhne se pro stín, který rozevře křídla do tvaru županu“. Alice Hyrmanová McElveen tvrdí, že nenabízím žádný rozbor, žádné zdůvodnění, proč mi tato pasáž vadí. Já však píšu, že je věta „nejen kostrbatá, ale v podstatě i nesmyslná“ – uznávám, nejedná se o rozbor, o zdůvodnění však ano. Překladatelka správně podotýká, že scéna, v níž se věta objeví, se odehrává uprostřed noci, kdy Eilish a Larryho vytrhne ze spaní telefonát. Stav, kdy se člověk náhle probudí uprostřed noci, je samozřejmě lecčím zvláštní a příznačný, čemuž má odpovídat i jazykové zabarvení této pasáže. Potud se s překladatelkou shodneme.
Rozcházíme se v tom, že zatímco Alice Hyrmanová McElveen shledává výše citovanou českou větu přiléhavou situaci (doufám, že si její slova špatně nevykládám), pro mě je špatně pochopitelná, nečitelná, neladná a těžko si představuji, jak by to vypadalo, kdyby stín rozevřel křídla, najmě pak do tvaru županu (nehledě na to, že spojení „tvar županu“, které v anglické verzi není, je samo o sobě problematické vzhledem k tomu, že župan svůj tvar mění na základě toho, jak jej člověk drží, zda je složený, či visí atd.).
Poté, co jsem si dohledal příslušnou pasáž v originále, došel jsem k závěru, že překladatelka příliš doslovně přeložila výraz „wings open“, který v citované větě („He leans forward then steps towards the door reaching for a shadow that wings open into dressing gown.“) znamená „rozevře se“; křídla, která se dostala do českého překladu, jsou zde nevhodná, příliš doslovná, a kvůli nim působí přeložená věta nepřirozeně. Podobně jako v mnou zmiňované větě „the security cameras nosing down“ nejde o to, že by bezpečnostní kamery měly nosy, ale že jednoduše míří směrem dolů.
Ve výrazu „the security cameras nosing down“ nejde o to, že by bezpečnostní kamery měly nosy, ale že jednoduše míří směrem dolů. Ilustrační snímek, foto: ČTK – Vít Černý
Soulad s originálem tu prostě není
Alice Hyrmanová McElveen mi vyčítá, že citované příklady více nerozebírám a že nepřicházím s vlastními řešeními. Zde je můj komentář: Vlastní řešení nenabízím proto, že nejsem překladatel, nýbrž literární kritik a nakladatelský redaktor, a hlubší vysvětlení citovaných příkladů v mém textu absentuje proto, že jsem psal recenzi Písně proroka, nikoli kritiku překladu. To jsou odlišné žánry. Zatímco kritika překladu (k nimž patří třeba i článek samotné Alice Hyrmanové McElveen nazvaný Takové maličkosti? na serveru iliteratura.cz, v němž se pisatelka věnovala překladu knihy Claire Keegan Takové maličkosti od Hany Ulmanové) vychází z přísné korelace originálu a překladu a upozorňuje na chyby či dobrá rozhodnutí, jichž se překladatel či překladatelka dopustili, a v případě chyb eventuálně nabízí vhodnější řešení, recenze má primárně představit titul čtenářům a čtenářkám a poukázat na jeho silné a slabé stránky. A výraznou slabinou Písně proroka je právě překlad.
Alice Hyrmanová McElveen přebírá v Praze 4. dubna 2017 Literu za překladovou knihu – za román Sary Baume Jasno lepo podstín zhyna, foto: ČTK – Tomáš Tkáčik
K porovnávání překladu s originálem jsem se tedy uchýlil až poté, co jsem po několika přečtených stranách shledal, že se převod velmi špatně čte a že jsou v něm věty a výrazy, které – jednoduše řečeno – neznějí ani dobře, ani správně česky. Recenzi jsem nechtěl příliš zahltit či natahovat; domníval jsem se, že mnou vybrané a citované věty dostatečně přesvědčivě ukážou, že překladatelská řešení Alice Hyrmanová McElveen jazykově velmi kulhají, a to nikoli v souladu s originálem.
Překladatelka se ve své reakci opakovaně odvolává na kontext, v němž mnou zmiňované věty v románu zazněly. Myslím si však, že nehledě na kontext a jedinečnost Lynchova stylu, o níž Alice Hyrmanová McElveen také píše, jsou v češtině citované příklady prostě neladné. Kdyby redaktor či redaktorka v nakladatelství dostali původní český rukopis s těmito větami, jsem si takřka jistý, že by po autorovi či autorce požadovali, aby dané věty přepsali. U překladu to samozřejmě může být dané tím, že už originál je nepřirozený a neladný, ale domnívám se, že Píseň proroka ve svém celku není takovým případem.
Originální znění citovaných vět, které v článku uvádím v závorkách, by mělo čtenářům a čtenářkám dokázat, že ačkoli jsou i v anglické verzi zmíněné věty lecjak vychýlené, příznakové (uznávám, že obvykle adekvátně kontextu), nejsou zdaleka tolik kostrbaté jako jejich české verze. Ostatně věta s okřídleným županem má v angličtině velice výrazný, splavný rytmus, zatímco česká verze působí… prostě jako otrocký překlad.
Takové jsou, alespoň podle mě, i další věty, které jsem ve svém textu citoval. Například Alicí Hyrmanovou McElveen zmíněná věta: „Mluvíte tady o slově práva, jako byste věděla, co to slovo znamená, ukažte mi, s jakými právy se člověk narodí, ukažte mi tabulku, kde jsou napsaná, nebo kde příroda rozhodla, že tomu tak je.“ Alice Hyrmanová McElveen uvádí kontext; muž, který se chystá Eilish v noční můře uškrtit, podle ní mluví „podivně strojeně, nepřirozeně“. S tím lze souhlasit, ovšem třeba slova „ukažte mi, s jakými právy se člověk narodí, ukažte mi tabulku, kde jsou napsaná, nebo kde příroda rozhodla, že tomu tak je“ znějí mnohem nepřirozeněji a šroubovaněji než anglické „show me what rights were born with man, show me what tablet they are written on, where nature has decreed it is so“, a to do té míry, že při čtení české verze má člověk dojem, že se jedná o chybu. Abych však nezůstal dlužen konkrétním příkladům, o nichž se překladatelka ve své reakci zmiňuje, ve větě „Larryho váha přitlačí na matraci vedle ní“ je špatné sloveso, mělo zde být například „Larryho váha stlačí matraci vedle ní“.
Dále a dále a dále…
Při čtení jsem si vypsal několik desítek podobných výrazů, ale v původní recenzi jsem je nepoužil, abych čtenáře a čtenářky nezahltil. Když už jsem však dostal tento prostor a mnou citované věty nejsou v očích Alice Hyrmanové McElveen dostatečně přesvědčivé, uvedu zde ještě několik příkladů, které trpí tímtéž neduhem jako v recenzi citované věty: jsou oproti originálu nepřirozené a kostrbaté.
„Eilish najde místo k parkování v uličce vedle kostela a dál už jdou pěšky s Benem ve sporťáku, automat na přechodu jim pípá volno na prázdné ulici“ – to je místo, které působí jako kalk. Spojení „automat na přechodu jim pípá volno“ kopíruje syntax anglické věty: „a pedestrian crossing clicking them passage across an empty street“, ale v češtině se spojení „pípat volno“ nepoužívá (nehledě na to, že české „pípá volno na prázdné ulici“ naznačuje spíš to, že pípání se po ulici rozléhá, zatímco „clicking them passage across an empty street“ jasně ukazuje, že díky pípání – vhodnější by možná bylo cvakání – můžou ulici přejít).
Irský spisovatel Paul Lynch na 23. ročníku Mezinárodního festivalu LETTERATURE; Řím 16. července 2024, foto: Zuma Press/Profimedia – Marilla Sicilia
Další problematické místo: „Vyšetřovatel Burke udělá gesto s otevřenou dlaní vzhůru“. Zde je originál mnohem jednodušší: „Detective Burke motions with an open hand“. Slovosled je na rozdíl od překladu („gesto s otevřenou dlaní vzhůru“) nepříznakový, plynulý. Navíc, jak si představit „gesto s otevřenou dlaní vzhůru“ – jedná se o nějaké specifické gesto, které Burke tentokrát provede s dlaní otevřenou vzhůru?
Dále: „Pohlédne na synka ve vysoké židličce, úsměv těch očí přichází ze světa čisté a nadšené oddanosti, světlé vlásky nesou stopy jablečné kašičky s rýží.“ (V originále: „She looks to her son in the highchair, the eyes that smile are from a world of pure and ecstatic devotion, his blond hair fingered with mashed apple and rice.“) Výrazy jako „(mít) úsměv v očích“ či „oči se smály“ se v češtině používají, „úsměv očí“ však působí nepřirozeně. Nadto spojení „nést stopy“ implikuje nějaký významný zásah zvenčí jako třeba v případě „město nese stopy po bombardování“, zatímco synek v židličce si vlasy prostě upatlal.
Nejde tu o žádný zcela specifický překladatelský koncept, nýbrž o kostrbatou práci s českým jazykem.
Dále něco, řekněme, jemnějšího: „A přece tyhle dny daly sněženkám rozkvést. Viděla na parkovišti jednu divokou a osamělou, jak bíle razítkuje vzduch“. Vadí mi zde spojení sněženka „bíle razítkuje vzduch“. Jak si to představit? V angličtině stojí „She saw one wild and solitary in the car park printing the air with white“, což je neotřelé obrazné vyjádření, které ukazuje, že sněženka ve vzduchu zanechává bílou stopu. Jistě, zhruba to samé by mohlo znamenat české „razítkuje vzduch“, ale spojení vcelku specifického slovesa „razítkovat“ a substantiva označujícího abstraktní látku „vzduch“ je v češtině prostě zvláštní. Jednak slovo „orazítkovat“ evokuje, že razítko na orazítkovaném místě zůstane (proto se přeneseně používá ve smyslu „ukázat, že něco je moje napořád“), jednak „razítkování“ implikuje opakovanou činnost, jako když někdo razítkuje jeden papír za druhým.
Sněženka bíle razítkuje vzduch? Ilustrační snímek, foto: ČTK/DPA – Arno Burgi
Další příklad: „Do těla jí vstoupí pocit, který odmítá mluvit, ale usadí se v ní celý černý a zamotaný, takže je u večeře sotva schopna slova.“ (V originále: „A feeling has entered her body that will not speak but sits black and knotted inside her, she can hardly talk during dinner.“) Zde překlad opět drhne, a to kvůli spojení „pocit, který odmítá mluvit“. Především užitím slova „odmítá“ přisoudila překladatelka pocitu nepřiměřeně silnou vůli – jako by takřka zarputile odmítal cokoli říct – a věta je jednoduše řečeno divná.
Mohl bych pokračovat, ale snad už je dostatečně jasné, o co mi při kritizování překladu Alice Hyrmanové McElveen šlo. Nikoli o to, že by jí zvolená řešení neodpovídala kontextu, ale že jsou v češtině nepřirozená a šroubovaná a Lynchův v mnohém příznakový, obrazný jazyk výrazně posouvají směrem k neobratnosti, a to nevhodnou volbou slov, idiomů i syntaktických vazeb. Nejde tu o žádný zcela specifický překladatelský koncept, nýbrž o kostrbatou práci s českým jazykem.
Uznávám a omlouvám se
Ještě mi zbývá vyjádřit se ke třem příkladům, o kterých se ve své reakci zmiňuje Alice Hyrmanová McElveen. O co mi jde, ptá se překladatelka, když kritizuji jí zvolené spojení „evergreeny a rododendrony“? O to, že evergreeny se v tomto kontextu v českém jazyce nepoužívají. Například Akademický slovník současné češtiny evergreen charakterizuje jako „starší píseň, melodii, která je stále oblíbená“, respektive jako to, „co se stále vrací, opakuje“. Pro stálezelené keře se výraz v češtině nepoužívá.
Co se toaletního papíru a papíru na záchod týče, domnívám se, že ať by dvanáctiletý chlapec řekl cokoli, nebyl by to „papír na záchod“ – pokud by se mu toaletní papír zdál příliš slušňácký, máme zde přece toaleťák, záchodový papír, případně expresivnější hajzlpapír.
Papír záchod nebo spíš toaleťák, záchodový papír, hajzlpapír? Ilustrační snímek, foto: ČTK – Libor Sojka
Konečně věta o ostřelovačích s kamerami: Uznávám, že zde má Alice Hyrmanová McElveen pravdu a její interpretace popisované situace mi po opakovaném pročtení dává smysl. Při četbě českého překladu mi však spojení ostřelovači, „kteří míří do davu kamerami s dlouhým dosahem“ přišlo natolik zvláštní, že když jsem po nahlédnutí do originálu seznal, že lze situaci vnímat tak, že jsou na střeše ostřelovači a zároveň muži s kamerami, (zbrkle) jsem usoudil, že jde o překladatelskou chybu.
Nicméně musím podotknout, že to bylo z velké míry způsobené tím, že ani zde mi řešení Alice Hyrmanové McElveen nepřipadá vhodné, neboť v originále je mezi slovy „marksmen“ a „men pointing long-range cameras“ cézura („the marksmen on the rooftops, men pointing long-range cameras“), která jako by naznačovala, že až při setrvalejším pohledu směrem ke střeše lze seznat, že ostřelovači jsou muži s kamerami. Zatímco český překlad ostřelovače a kamery spojil, což vede k poněkud zavádějícímu vyznění; když čteme o ostřelovačích, „kteří míří do davu kamerami s dlouhým dosahem“, připomíná to napodobování nebezpečných aktivit, jako když děti šermují klacky namísto mečů nebo prsty dělají pistoli. Kvůli tomu jsem se domníval, že překladatelka při převodu jednoduše přehlédla slovo „men“.
A když už reaguji na citovanou pasáž, musím zmínit, že nevhodné je i překládat slovo „recording“ („two gardaí are walking among them with cameras recording faces“) jako „filmují“ („dva policisté procházejí zástupem s kamerami a filmují obličeje přítomných“), v češtině by zde bylo mnohem přirozenější „natáčejí“. Každopádně se na závěr za nesprávně vyhodnocený příklad Alici Hyrmanové McElveen upřímně omlouvám.
Redakční poznámka:
Reakce jsme zveřejnili s tím, že obě strany mají dostat možnost publikovat své námitky a svůj způsob uvažování. Tímto považujeme diskuzi na našich stránkách za ukončenou, neboť by její případné pokračování téměř jistě směřovalo k nuancím, jejíchž adekvátní platformou by byl kupříkladu odborný titul věnující se nakladatelské redakční práci a otázkám překladu.
Nicméně krátký dovětek si přece jen nedopustíme a týká se závěrečné pasáže Muknerovy reakce. Máme totiž za to, že v tomto bodě polemiky byl pominut jeden (technický) aspekt. Překladatelkou použitá slova „míří do davu kamerami s dlouhým dosahem…” je nečeské, respektive výraz „kamery s dlouhým dosahem” se ve fotografické a filmové terminologii nepoužívá, jde o doslovný překlad anglického termínu long-range cameras. Prostě to byly kamery s teleobjektivy, a pokud nechce být zvoleno toto slovo, tak správně má být kamery s velkým přiblížením. Kamera jako nikoliv zbraň, nýbrž zobrazovací předmět nemůže mít z podstaty věci dosah, ale může skutečnost (teleobjektivem) přiblížit. Dosah mají předměty, které do prostoru něco vypouštějí, ať náboje, paprsky nebo frekvence. (jch)
