Přesvědčivost Bookerem ověnčeného románu Píseň proroka se nadobro ztratila v překladu

Děj dystopické Písně proroka irského romanopisce Paula Lynche (* 1977) je zasazen do Irska, v němž vládu převzala autoritářská Národní aliance. Protagonistkou je paní Eilish, která pracuje jako mikrobioložka a na dublinském předměstí vychovává čtyři děti s manželem Larrym, učitelem a zároveň odborářem. Na začátku románu Národní garda státní bezpečnosti předvede Larryho k výslechu a o nějakou dobu později je při demonstraci zatčen a držen neznámo kde (a neznámo v jakém stavu).

Od té chvíle se román odvíjí až překvapivě předvídatelně: Eilish s dětmi prochází v podstatě vším špatným, co si lze v zemi, již zanedlouho začne sužovat de facto občanská válka, představit. Z Dublinu se stává válečná zóna, znehodnocují se peníze, platí zákaz vycházení, lékařská péče je mizerně dostupná a do toho na každém kroku číhá nebezpečí, že se někomu stane to samé, co Larrymu. Navíc se mikrobioložka Eilish nestará pouze o čtyři děti, nýbrž i o otce trpícího demencí. Sestra žijící v Kanadě na ni tlačí, aby utekla, rodina se postupně rozkližuje – fabule zkrátka ničím nepřekvapí.

Neobvyklé naopak jsou odstavce táhnoucí se několik tiskových stran, dlouhé věty, neznačená přímá řeč a množství obrazných vyjádření, která román prostupují. Pro Píseň proroka je – banálně řečeno – stejně důležité to, jak se věci vyjadřují, jako to, co se vyjadřuje. A zde narážíme na kámen úrazu a důvod, proč české čtenářky a čtenáři nejspíš budou nevěřícně kroutit hlavami, že Bookerovu cenu získala zrovna taková kniha. Její překlad je totiž nezdařilý. A to volím nejstřídmější výraz, jaký se nabízí.

Není evergreen jako evergreen

Překladatelka Alice Hyrmanová McElveen získala v roce 2017 za překlad románu Sary Baume Jasno lepo podstín zhyna Magnesii Literu. Kdo však četl poslední překladatelčiny práce, uvěřil by tomu stěží. Už předloni vydaný překlad románu Noela O’Regana Přitažlivost pádu se moc nepodařil, ale to je nic proti Písni proroka. Zatímco v předloňském titulu se jednalo o jednotlivosti, aktuální překlad drhne natolik, že v podstatě znemožňuje plynulé čtení.

Výše zmíněné nekonečné odstavce, množství metafor a dlouhé věty jsou samozřejmě překladatelskou výzvou. Jenomže stačí přečíst několik stran, aby člověku došlo, že Alici Hyrmanové McElveen se s touto výzvou nepodařilo popasovat – a redaktor Jan Zelenka, který knihu redigoval, jí moc nepomohl. Jazyk je kostrbatý, metafory šroubované, jakmile se na řádku sejde víc abstraktních substantiv, řeč se stává podivně výstřední, ne-li rovnou nesmyslná. Člověk si brzy začne lámat hlavu, jak některé obraty vypadají v původním znění, a po nějaké době se dost možná neubrání a do originálu Lynchovy knihy nahlédne. A to jsem také udělal.

Zjistil jsem, že autorův styl je povětšinou plynulý a ladný, ačkoli i v něm některá obrazná místa působí mírně křečovitě. Taková je třeba následující věta: „He leans forward then steps towards the door reaching for a shadow that wings open into dressing gown.“ V překladu Alice Hyrmanové McElveen se však pasáž stává nejen kostrbatou, ale v podstatě i nesmyslnou: „Předkloní se a vykročí ke dveřím, natáhne se pro stín, který rozevře křídla do tvaru županu.“ A takových vět je český překlad plný.

Zde několik příkladů: „Eilish se k němu obrátí s nutkáním propadnout šílenství“ (V originále: „She turns upon him sensing the wish to let fly into madness“) – „Larryho váha přitlačí na matraci vedle ní“ („Larry’s weight pressing down on the mattress beside her.“) – „Carole tam stojí v županu, vane z ní stín a spánek, z očí jí kouká plaché, zmatené zvířátko.“ („There is Carole in dressing gown clung with shadow and sleep, the look in her eyes of some cautious, bewildered animal.“) – „Mluvíte tady o slově práva, jako byste věděla, co to slovo znamená, ukažte mi, s jakými právy se člověk narodí, ukažte mi tabulku, kde jsou napsaná, nebo kde příroda rozhodla, že tomu tak je.“ („You speak about this word rights as though you understand the word rights, show me what rights were born with man, show me what tablet they are written on, where nature has decreed it is so.“)

Nejde bohužel o zdaleka jediná překladatelská selhání, na něž v Písni proroka narazíme. Jsou zde v podstatě učebnicové kalky, tedy doslovné převody: „Eilish, teď zase potřebuješ poslouchat ty mě“ („Eilish, you need to listen to what I’m about to say“); to je však nic proti tomu, když se spojení „the evergreens and the rhododendron“ přeloží jako „evergreeny a rododendrony“.

Střílející muži s kamerami

V knize najdeme i výrazy, k nimž není třeba ani dohledávat originál, špatný překlad bije do očí, třeba „papír na záchod“. Někdy je překlad nešikovně doslovný: „the security cameras nosing down“ je přeloženo jako „bezpečnostní kamery strkají nosy dolů“, přičemž je myšleno, že jsou prostě namířené dolů. Jindy je originál špatně interpretován – když čteme, že „Eilish pohlédne vzhůru a vidí na střechách ostřelovače, kteří míří do davu kamerami s dlouhým dosahem“, možná si pomyslíme, že ve světě Písně proroka přece jenom není tak zle, když ostřelovači ani nemají pušky. Bohužel pro Eilish je originál nemilosrdnější: „Looking up she sees the marksmen on the rooftops, men pointing long-range cameras“ – jsou zde tedy ostřelovači a zároveň muži s kamerami, nikoli ostřelovači s kamerami.

Obálka českého vydání románu irského spisovatele Pula Lynche, repro: Euromedia Group – Odeon

Alice Hyrmanová McElveen napsala k Písni proroka i doslov a v jeho závěru píše: „Předpokládám, že v každém z těch pětatřiceti jazyků [do nichž se román překládá, pozn. DM] uslyší lidé Píseň proroka trochu jinak podle své národní historie, generační paměti a osobní zkušenosti. Zbývá mi jen přání, aby se i v české verzi jeho hlas rozezvučel a našel ozvěnu.“ Osobně bych knize popřál, aby do těch více než třech desítek dalších jazyků byla Píseň proroka přeložena o poznání lépe než do češtiny.