Přímočarou politickou satiru? Radši legendu. Ondřej Macl vypráví trochu jiný příběh Andreje Babiše

Když držitel Ceny Jiřího Ortena Ondřej Macl (* 1989) na přelomu let 2019 a 2020 publikoval svou prozaickou prvotinu, novelu Výprava na ohňostroj, byly jisté dvě věci: Že i na poli prózy bude tomuto autorovi vlastní pohyb podél žánrových hranic a že jeho oceňovaný básnický debut nebyl věcí náhody, nýbrž jde o jednoho z nejvýraznějších mladých spisovatelů, které česká literatura momentálně má.

Maclova novela byla ambiciózní, zároveň chytrá, literárně poučená a hravá. Vypravěč držel prst na tepu doby, ale vyvaroval se povrchní provokace. Bohužel tento titul trochu zapadl, mimo jiné patrně kvůli nevzhledné obálce i zanedbané redakci, která nevychytala některá hluchá místa. Každopádně ten, kdo Výpravu přečetl, byl pravděpodobně zvědavý, jak bude vypadat autorova další kniha.

Ta se „dostavila“ nedávno a o zanedbané nakladatelské péči nemůže být tentokrát řeč. Viriditas, v němž Maclova novinka Legenda o Bocianovi vyšla, je novým nakladatelstvím, jež si mezi své cíle vetklo mimo jiné adekvátní odměny autorům a nejpoctivější nakladatelskou péči. O autorských odměnách se může čtenář zvnějšku přesvědčit stěží, ale nakladatelské péči se zde knihám – soudě dle tří titulů, které Viriditas zatím zveřejnilo – skutečně dostává.

Schopný chameleon

Legenda o Bocianovi potvrzuje dojem, který mohl čtenář nabýt z předchozích Maclových knih, a sice, že tento básník, prozaik a performer je tak trochu literární chameleon, který naznačí své kvality v jednom žánru, aby se záhy vrhl na jiný. Po básnické koláži Miluju svou babičku víc než mladé dívky, po cyklu variací básně Jiřího Žáčka K čemu jsou holky na světě, jenž vyšel pod názvem K čemu jste na světě, a po zmíněné Výpravě na ohňostroj, kterou lze číst mimo jiné jako mileniálskou generační výpověď, přichází Macl s originální politickou satirou.

Už na první pohled zaujme, jak si spisovatel pohrává s autorstvím své knihy. Legenda o Bocianovi je publikována pod pseudonymem Baban Rejdiš. Na obálce stojí, že Ondřej Macl napsal k titulu pouze předmluvu. Pod tou však v samotné knize není podepsán Ondřej Macl, nýbrž Andrej Macl… Jak již asi čtenář tuší, Maclova kniha se točí kolem Andreje Babiše a politicko-marketingové mašinérie, která jej vynesla až na post premiéra a bůhví, kam dolarového miliardáře donese začátkem příštího roku v prezidentských volbách.

Podle jednoho bonmotu je v současné době těžké, či dokonce nemožné psát politickou satiru, protože realita předčí sebekreativnějšího satirika. Macl se této překážce vyhnul vcelku elegantně: Svůj satiricky laděný text rozšířil o další roviny, jež z útlé prózy dělají ambicióznější projekt, který se nemusí vyčerpat ve chvíli, kdy „protagonista“ zmizí ze scény. Kniha ostatně vyšla v době, kdy Babiš končil v roli premiéra, jakkoli z vrcholné politiky nezmizel.

Už jen krok k Čapímu hnízdu

Macl politicko-satirickou rovinu textu podepřel žánrem hagiografie či hrdinského eposu, o němž vypravěč – tedy „jeden z těch básníků zaměstnaných v Andrejově propagačním oddělení od jeho vzniku až po druhé parlamentní vítězství“ – prohlašuje, že se jedná o vrcholný literární žánr, „to se od středověku nezměnilo“.

Ondřej Macl, foto: Cadena Magica – Philip Rawcliffe

Vyprávění se začíná odvíjet už od příchodu praotce Čecha a jeho posledních slov, která zní: „Jednou přijde… Od Tater“. Kdo přesně má přijít? Nad tím si Čechova družina marně láme hlavu, dnešním čtenářům je to však jasné. Později se tak dostáváme k příběhu Bociana (tedy bociana, slovensky čápa), který se jednoho dne střetne s příběhem Babiše, toho času trénujícího s dcerou tenis v Maroku. Budoucího premiéra střet s Bocianem fatálně poznamená – a od toho už je jen krok (ať už lidský, nebo čapí) k Čapímu hnízdu.

Tato dějová linie je prokládána jakýmsi protagonistovým heslářem, v němž fiktivní Babiš sděluje svůj názor na kdeco – od Slavníkovců až po homeopatika. Sem tam se objeví i „klasický“ výrok, jako když Babiš komentuje „koronu“ slovy: „Vláda má jasný výsledek, zachránili jsme tisíce mrtvých.“ Byť jsou hlášky někdy trochu prvoplánové, Macl dovede vtipně a trefně poukázat na některé rysy tohoto politika, například na jeho názorovou flexibilitu. V kapitole Dějiny temna se objeví heslo „svatý Václav“ a komentář fiktivního Babiše: „Slaboch. Nechápem, prečo nevzýváme toho Boleslava.“ Ob jeden řádek se stejné heslo objeví znovu, tentokrát s jinou odpovědí: „Se omlouvám, asi jsem to přehnal. Bol to světec, náš kníže. Dodnes hlídá to tam na Václaváku, tých drogových dealerov a lehkých dívek.“ Platí zde, že čím lépe zná čtenář reálnou politickou „předlohu“, tím více narážek odhalí. Například již dříve zmíněná předmluva variuje předmluvu Babišova spisku O čem sním, když náhodou spím.

Legenda o Bocianovi je nicméně titulem, u nějž není třeba pochytat všechny významové spojnice s politickou realitou. Macl v podstatě od píky vytváří legendu „čapího“ Andreje Babiše. Na pozadí hravé a vtipné satiry v ní poukazuje na sílu slova a na sílu příběhu, které – dostanou-li se do zručných (marketingových) rukou – mohou nabýt nezměrnou moc.

To si uvědomil ten opravdový Andrej Babiš. A uvědomuje si to Ondřej Macl. Literatura dnes dovede jen stěží rozhýbat společenské dění – to je další často omílané tvrzení. Legenda o Bocianovi však naznačuje, že příběh skrývající se za Babišovým pro mnohé pořád stěží přijatelným politickým úspěchem může mít hlubší kořeny a může nám být bližší, než bychom si byli ochotni připustit.

P. S.: Od ledna zveřejňuje Ondřej Macl sloupky v časopise Host. Jedná se o drobné autobiografické črty, které jsou psány s citem i smyslem pro humor. Pokud se jedná o zárodek nové knihy, máme se na co těšit.

Obálka inkriminované knihy, repro: Nakladatelství Viriditas