Připomínka Kurosawy & humor na japonský způsob

Eigasai je putovní festival vytvořený organizací Japan Foundation, což je japonská instituce, která má šířit japonskou kulturu do zahraničí. Letos organizátoři vybrali trojici filmů, jež podle nich nejlépe vystihuje současné trendy v komediálním žánru. Podle ní se ukazuje, že Japonci si stále libují v míchání totálně excentrických nápadů a jemně ztvárňované každodennosti. Zároveň se díky ní můžeme podívat, co nového vytvářejí někteří významní režiséři předchozí dekády, ale i otestovat jeden nový režisérský talent.

Režisér Nobuhiro Jamašita (* 1976) patří ke skupině nezávislých filmařů pocházejících z umělecké univerzity v Ósace, kteří na konci devadesátých let ve svých filmech komentovali tehdejší zhroucení japonské ekonomiky a následnou krizi společenských hodnot v zemi. Jeho tehdejší filmy sledovaly všední životy mladých japonských outsiderů, kteří nedokázali nebo nechtěli přijmout běžný životní styl své společnosti. Na prvním ročníku přehlídky Eigasai se promítal jeho vynikající snímek Realismus (2003) o dvojici mladých začínajících filmařů, kteří přijíždějí na japonský venkov, kde mají domluvenou schůzku s významnou hereckou hvězdou, jež je chce zapojit do společného filmového projektu. Celebrita se však opozdí a z pobytu obou postav se stane bolestně dlouhé cvičení v nudě, marnosti a absurditě. Na letošním ročníku diváci uvidí jeho relativně novou komedii Misono Universe (2015) o muži, který utrpí ztrátu paměti, po níž začne místo mluvení zpívat.

Záběr z filmu Sídliště. Sto tři minut trvající film Junjiho Sakamota lze v Kině Lucerna spatřit v sobotu 24. 2. od 18 hodin, foto: Japanese Film Festival

Jundži Sakamoto (* 1958) rovněž náleží ke generaci, která se zapsala do celosvětového povědomí hlavně v předchozí dekádě, kdy byl o japonskou kinematografii velký zájem mezi filmovými znalci po celém světě. Jeho filmy Tvář (2000) a Bokunči (2003) byly drastické portréty opuštěných dětí či adolescentů. Snímky se vyžívaly v extrémních situacích; často nadsazených, nikdy však prvoplánových. V roce 2008 dokonce natočil drsný pohled do světa dětské prostituce v Thajsku Děti temnoty. Eigasai letos nabídne mnohem odlehčenější polohu Sakamotovy tvorby. Předloňské Sídliště je komedie s prvky sci-fi o výstředních obyvatelích japonského paneláku složeného z tzv. danči, což je výraz pro malé bytové jednotky, které se stavěly v poválečné éře Japonska a tehdy symbolizovaly rychlou modernizaci zdevastovaného státu. Dnes jsou mnohem spíše stísněnými prostorami, jež obývají většinou příslušníci starší generace. Pro Sakamota se staly obrazem současného stavu japonské společnosti.

Režisér třetí novinky Šúiči Okita (* 1977) debutoval až v roce 2009. Pozornost vzbudil právě svým filmem Mohykán se vrací domů (2016), který se promítá na letošní Eigasai. Komedie o nepříliš úspěšném metalovém zpěvákovi, který přijíždí na venkov představit rodičům svou snoubenku, bývá řazena k nejlepším japonským filmům posledních let.

V dnešní době, kdy velkou část japonské kinematografie tvoří rutinní adaptace fantastických komiksů nebo animovaných seriálů, je příjemné nahlédnout i do civilnějších a progresivnějších součástí bohaté filmové tvorby této země.

Eigasai 2018 – 22. až 26. února, Kino Lucerna, Praha.