Rusalka ze Scaly, mistři nové vlny i písně a osud Jiřího Bulise
ČT art v týdnu od 28. října
Tento týden se s ČT art můžete hned v pondělí vydat do milánské La Scaly a zhlédnout z tamějšího jeviště Dvořákovu Rusalku. Kdo byli skuteční mistři kamery československé nové vlny? Jejich umělecké postupy popisuje úterní díl série Vidět filmem. A v sobotu ČT art připomene nezapomenutelného hudebníka Jiřího Bulise.
- Rusalka ze Scaly
- Vidět filmem (4/6): Mistři kamery éry nové vlny
- Šumné stopy (5/5): Švýcarsko – Dialog přes Alpy
- Světlo duchů
- Lake Malawi živě na Metronome Prague
- Místenka k oknu Jiřího Bulise
- Hvězdy stříbrného plátna: Christopher Plummer
- Happy-Go-Lucky
Pondělí 28. října, 20:15
Rusalka ze Scaly
2023, 162 minut, divadelní režie: Emma Danteová
Světová premiéra Dvořákovy Rusalky se uskutečnila 31. března 1901 v pražském Národním divadle, titulní roli tehdy zpívala Růžena Maturová. Inscenace z La Scaly pochází z roku 2023 a pro českého dirigenta a znalce Dvořákovy tvorby Tomáše Hanuse to byl v tomto slavném milánském divadle debut. V roli Rusalky se představila Olga Bezsmertna a v barytonové roli hajného jediný český pěvec představení, Jiří Rajniš. Prince zpíval Dmitry Korchak, Vodníka Jongmin Park, cizí kněžnu Elana Gusevová a Ježibabu Okka van der Damerau. Scénografii měla na svědomí Carmine Maringolyová, kostýmy Vanessa Sanninová a operu v La Scale režírovala Emma Danteová.
Dvořákova Rusalka v La Scale. Na ČT art už v pondělí 28. října, foto: Teatro alla Scala, foto: Teatro alla Scala
Úterý 29. října, 21:10
Vidět filmem (4/6): Mistři kamery éry nové vlny
2023, 52 minut, režie: Petr Smělík
Čtvrtý díl nového dokumentárního cyklu představuje proslulé mistry československého kameramanského řemesla šedesátých let. Právě toto období bylo zlomovým pro kameramana Bedřicha Baťku (1922–1994). Natočil filmy jako Zlaté kapradí (1963), Třicet jedna ve stínu (1965) nebo Marketa Lazarová (1967). V šedesátých letech zaznamenal rychlý rozvoj také dokumentární film. Práce Jana Špáty (1932–2006) prosluly svou autenticitou; syrovou realitu všedních dní zachycoval také Jaroslav Kučera (1929–1991), který v šedesátých letech pracoval na filmech jako Démanty noci (1964), Automat Svět (1965) nebo Sedmikrásky (1966). Toto období znamenalo i inovaci na poli filmových triků, postupů a formátů, proto nelze vynechat ani tvorbu Karla Zemana nebo Ivana Víta.
Čtvrtý díl nového dokumentárního cyklu představuje proslulé mistry československého kameramanského řemesla šedesátých let, foto: archiv ČT
Středa 30. října, 22:00
Šumné stopy (5/5): Švýcarsko – Dialog přes Alpy
2021, 27 minut, režie: Radovan Lipus
Závěrečný díl dokumentárního cyklu o významných Češích ve Švýcarsku je věnován Peterovi Zumthorovi a Matěji Draslarovi. Mladý český architekt Matěj Draslar (* 1987) ve Švýcarsku žije od svých devíti let, architekturu vystudoval na ETH v Curychu. Peter Zumthor (* 1943) je kovaný Švýcar, ale k Čechám má blízký vztah. V roce 2009 byl oceněn prestižní Pritzkerovou cenou. Jeho návrhy budov jsou minimalistické a citlivě je zasazuje do okolní krajiny.
Peter Zumthor (* 1943) je kovaný Švýcar, zdroj: Wikipedia, Daniel Kovacs, CC BY-SA 4.0
Čtvrtek 31. října, 21:40
Světlo duchů
2020, 106 minut, režie: Myriam Hoyer
Taneční inscenace souboru Hamburg Ballett s choreografií Johna Neumeiera byla zaznamenaná během pandemického roku 2020 na festivalu v Baden-Badenu. Tenkrát soubor mohl trénovat pouze v malých skupinách, což samozřejmě zásadně ovlivnilo výslednou podobu. Lockdowny a pandemická opatření byla původně pouze předmětem improvizací, nakonec ale na tyto motivy vznikla celovečerní taneční inscenace. Vychází mimo jiné z tradiční americké divadelní pověry, která tvrdí, že v noci na prázdném jevišti tančí duše zemřelých umělců. Vždy po představení se proto na jeviště postavil stojan s žárovkou, která měla svítit do té doby, než se na scénu opět navrátí život. Tento poetický symbol se stal ústředním prvkem celého baletu, který na scénu přináší fascinující propojení tajemné atmosféry s živou klavírní hudbou Franze Schuberta v podání francouzského pianisty Davida Fraye.
Taneční inscenace Světlo duchů souboru Hamburg Ballett s choreografií Johna Neumeiera, foto: archiv ČT
Pátek 1. listopadu, 21:00
Lake Malawi živě na Metronome Prague
2024, 60 minut, režie: Pavel Jirásek
Kapela Lake Malawi představuje jeden z proudů současné české indie-popové scény. Spolu s ní vystoupili na festivalu Metronome Prague hosté – například Dominika Hašková z česko-norského elektropopového tria We Are Domi a saxofonista John Waugh z britské kapely 1975, který produkoval poslední desku Lake Malawi The Great Video Game Crush. Ani písně z tohoto alba nebudou chybět. Kapela Lake Malawi vznikla v roce 2013 z iniciativy frontmana Alberta Černého, který předtím vedl úspěšnou skupinu Charlie Straight, několikrát oceněnou Cenou Anděl, Zlatým Slavíkem i cenou MTV.
Kapela Lake Malawi, foto: Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Sobota 2. listopadu, 20:15
Místenka k oknu Jiřího Bulise
2023, 67 minut, režie: Břetislav Rychlík
Tvorba Jiřího Bulise se stala neoddělitelnou součástí slavných inscenací Divadla Husa na provázku či HaDivadla. Spolupracoval s osobnostmi jako Boleslav Polívka nebo Arnošt Goldflam. Jeho hudba doprovázela například inscenace Am a Ea a Trosečník, zazněla ale i ve filmech Věry Chytilové (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Šašek a královna), Juraje Jakubiska (Sedím na konári a je mi dobre) či Miloslava Luthera (Svědek umírajícího času, Chodník cez Dunaj). Od Bulisovy tragické smrti uplynulo v roce 2023 třicet let, ale jeho hudba zůstává nadčasová. Zanechal po sobě téměř tři sta písní, které dodnes rezonují a nacházejí nové interprety. To ostatně dokládá i koncert k jeho poctě Nekonečný valčík Jiřího Bulise, který ČT art uvádí ve 21:30.
Jiřímu Bulisovi patří sobotní večer na Artu, foto: archiv ČT
Sobota 2. listopadu, 22:40
Hvězdy stříbrného plátna: Christopher Plummer
2011, 45 minut
Proslul v muzikálu Za zvuků hudby, ve válečném dramatu Bitva o Británii či v komedii Návrat Růžového pantera. V roce 2011 získal Christopher Plummer (* 1929) Oscara za vedlejší roli ve filmu Začátky, za tento počin obdržel také Zlatý glóbus. Ve filmu Všechny prachy světa nahradil jednoho z představitelů hlavních rolí Kevina Spaceyho – režisér se roli rozhodl na poslední chvíli přeobsadit, protože Spacey byl několika lidmi nařčen ze sexuálního obtěžování. Christopher Plummer kromě úspěšné filmové dráhy účinkoval také v divadle – například v Shakespearovské klasice Král Lear, kterou režíroval Jonathan Miller.
Herec Christopher Plummer, foto: Wikipedia – Rene Guirola, CC BY-SA 2.0
Sobota 2. listopadu, 23:25
Happy-Go-Lucky
2008, 113 minut, režie: Mike Leigh
Třicetiletá, trochu výstřední svobodná učitelka Poppy (Sally Hawkins) ze základní školy je bytostnou optimistkou. Někdy tím až irituje své okolí. Zahořklý instruktor autoškoly Scott je naprostým protikladem. Poppy nesnáší – a zároveň jí podléhá. Sally Hawkins za roli Poppy dostala celou řadu cen, včetně prestižního Zlatého glóbu. Tento režisérský počin Mika Leigha je pro něj poněkud netypický – je známý pro svůj civilní a sociálně realistický přístup k existenciálním problémům nižší střední třídy. Proto jeho komedie Happy-Go-Lucky diváctvo i odbornou veřejnost tak překvapuje.
Sally Hawkins ve filmu Happy-Go-Lucky, zdroj: Miramax
