Spící Venuš na londýnském Frieze čili potvrzený zájem o díla Evy Švankmajerové
Na letošním londýnském veletrhu umění Frieze bylo k vidění i několik děl od Evy Švankmajerové z jejího Emancipačního cyklu, který vytvořila mezi lety 1967 až 1970. A co víc, jeden z obrazů si do své sbírky vybrala proslulá galerie Tate.
Podzimní sezónu evropských uměleckých veletrhů pro mnohé otevírá Viennacontemporary, který se koná v půlce září. Tato akce, dnes již tradičně populární mezi českými galeriemi díky regionální spřízněnosti, letos oslavila deset let své existence. Tentokrát se jí z Česka zúčastnily čtyři pražské subjekty – Karpuchina Gallery, Kvalitář Gallery, Jiří Švestka a Stone projects. Na Viennacontemporary však není nezvyklé, že české autory nabízejí i některé galerie z Rakouska, Německa či Slovenska. To je v případě londýnského Frieze, jenž má přece jen o poznání větší zvuk, stále něco spíše speciálního.
Londýnský veletrh Frieze 2024: pohled do sekce Frieze Masters, foto: Hugo Glendinning / Courtesy of Frieze Nicméně na letošním Frieze, jenž se konal od 9. října do 13. října, se nikoliv nevýrazná česká stopa objevila. A to ne na Frieze London, který prezentuje současné umění, nýbrž v sekci Frieze Masters, zaměřené na umění minulých epoch. Každá z těchto sekcí veletrhu sídlí ve svém vlastním výstavním stanu, nacházejí se na téměř opačných koncích Regent’s Parku; chůzí je to mezi nimi asi čtvrthodinka. Frieze London letos hostil značný počet galerií z Asie a nově oddíl nazvaný Focus, zaměřený na začínající londýnské galerie. A Frieze Masters obligátně lákal na klasiky. V nabídce zde byly třeba tři impozantní sloupy z 15. století s hlavicemi s erbem Jindřicha IV. Kastilského, které se původně nacházely ve Španělsku, různá antická torza nebo také – jak bylo zmíněno v úvodu – díla Evy Švankmajerové (1940–2005).
Švankmajerovou prezentovala londýnská The Gallery of Everything. Jak je patrné z webových stránek instituce, díla této výtvarnice momentálně patří k její dominantě. O tvorbu všestranné umělkyně, také spolupracovnice a manželky filmaře Jana Švankmajera, je ostatně stále větší zájem. Galerie přestavila tři plátna, která skvěle reprezentovala autorčin osobitý styl, kdy často skrze humorné parafráze ikonických obrazů narážela na hlubší celospolečenská témata.
Díla ze série nazvané Emancipační cyklus ukazují třeba známý portrét Henriho Rousseaua, jehož originál se nachází ve sbírkách Národní galerie Praha, jak drží za ruku ženu s paletou, stylizovanou coby portrét autorky. Nebo nahého ležícího muže ve stejné pozici jako slavná Spící Venuše od renesančního umělce Giorgioneho. Jak praví vlastnoruční popisek od Švankmajerové, jejž umístila podél spodní části obrazu: Spící Venuš (s laskavým svolením Jacopa Giorgiona) – z Emancipačního Cyklu. E.Š. A právě tento obraz z roku 1969 si do sbírek zakoupila Tate.
Propojení Frieze a galerie Tate není ničím novým. Již devátým rokem probíhá akvizice z londýnského veletrhu prostřednictvím Tate Frieze Fund. V něm se každoročně nachází 150 tisíc liber a je podporován společností Endeavor. Letos galerie pořídila díla čtyř autorů či autorek a o nákupu vzápětí informoval jak veletrh, tak Tate na svých oficiálních stránkách. Lze tak předpokládat, že v nejbližší době bude možné vidět „Spícího Venuše“ v některé expozici v budovách Tate. Jak zmínila i současná ředitelka galerie Maria Balshaw, Tate se cíleně snaží díla ze svých nedávných akvizic zpřístupňovat veřejnosti. Zároveň dílo Evy Švankmajerové zapadá do dlouhodobějšího konceptu galerie, která chce upozorňovat na autorky, jež byly dějinami umění opomíjené.
V posledních měsících nejednou zaznívají spekulace nad stagnací uměleckého trhu se současným uměním a jeho skutečnou silou. Nicméně letošní Frieze se nesl ve veskrze pozitivním duchu. Jak ukázaly obě jeho sekce, Frieze London i Frieze Masters, kvalitní díla si kupce najdou.
